Zesiluje lobby za zachování panoramatu měst? Výšková regulace v Londýně přitvrzuje
Kdo navštívil Londýn, jistě si vybaví břehy řeky Temže lemované novodobými výškovými budovami, zejména v oblasti London Bridge. Výšková regulace se ale zpřísnila. Co tedy očekávat?
Boj o vysoké stavby v centrech historických měst se odehrává všude na světě, i u nás je nová výstavba často problematická, minimálně pro zástupce památkové péče, kteří se zavázali chránit historické město v jeho co největší komplexnosti.
Nabízejí se přitom dvě cesty, jak k historickým centrům přistupovat – kupříkladu Francie se vydala cestou přísných regulací v centrech, které zahrnují právě i výškovou regulaci budov, Anglie a Londýn doposud neregulovaly výstavbu tak intenzivně, díky čemuž je na březích Temže i v historickém centru Londýna viditelné intenzivní propojování (občas až soupeření) historických a novodobých staveb.
Ne všichni jsou ale přesvědčeni, že bylo toto rozhodnutí správné. Robert Jenrick, člen Parlamentu Spojeného království, tak v prosinci minulého roku zaslal dopis starostovi Londýna, ve kterém ho nabádá ke zpřísnění pravidel pro novou výstavbu. Jenrickovým cílem je dosáhnout toho, aby byly výškové budovy umisťovány pouze na místa, kde nebudou působit rušivě, jak se tomu podle jeho názoru v současnosti již na některých místech děje, jelikož vysoké budovy neodrážejí místní charakter původní zástavby. Zároveň by rád viděl rozhodovací pravomoc v rukou jednotlivých městských částí.
Jeho snaha byla úspěšná a starosta Londýna následně upravil plán města s tím, že vysoké budovy (o více jak šesti podlažích či 18 metrech) by se od nynějška měly stavět pouze na k tomu určených místech. Podrobněji budou zkoumány také návrhy na nižší budovy v historickém jádru města, které by mohly vést k negativním dopadům na okolní oblasti.
Peter Stewart, expert na panorama města, v tomto systému vidí záruku větší jasnosti pravidel pro stavění, a tím pádem lepší územní plánování s méně oportunistickými schématy výstavby. Ačkoliv uznává, že pro některé developery bude nyní situace složitější, vidí v ní možnost lepšího výsledku, který obyvatelé ocení.
Výstavba vysokých budov v Londýně se vymkla z rukou již před několika lety
Architektka a bojovnice za zachování panoramatu Londýna, Barbara Weiss, k tomuto ale dodává, že je podle ní pozdě, jelikož se výstavba vysokých budov v Londýně vymkla z rukou již před několika lety (v současnosti je jich více jak 600). Barbara Weiss ze stejného důvodu sepsala v roce 2014 se svým manželem Alanem Leibowitzem a kritikem architektury Rowanem Moorem petici nazvanou London Skyline, která bojuje za omezení vysokých staveb a zastavení devastace Londýnského panoramatu.
Související kampaň podpořili i časopisy The Observer, Architect´s Journal a více jak 80 veřejně činných osobností. Upozorňují přitom na to, že tyto výškové budovy nejsou řešením londýnské bytové a pracovní krize, navíc často nejsou s veřejností dostatečně konzultovány.
Požadují proto, aby se na výškové budovy pohlíželo primárně kriticky a přistupovalo se k jejich výstavbě až poté, je-li prokázána jejich výhodnost oproti jiným stavebním typům. K jednotlivým návrhům staveb požadují také 3D model města, aby bylo jasně patrné, co nová stavba udělá se stávajícími panoramaty, průhledy a jak ovlivní celé město.
Výškové budovy by se podle petice také měly podrobit přezkoumání odborníků, aby byly zaručeny jejich estetické kvality i maximální přizpůsobení se cílové oblasti, kterou by neměly porušovat.
Situace v ČR
Nakonec si dovolím drobné srovnání se situací v České republice, jelikož u nás máme kritéria nastavená mnohem přísněji. Pokud se podíváme například do dokumentu Ministerstva pro místní rozvoj s názvem Principy a zásady urbanistické kompozice v příkladech z roku 2016, dočteme se například, že:
„Územní plán při stanovování podmínek, které připustí, může panorama pozitivně či negativně ovlivnit. Na začátku prací na územním plánu je proto nutné znát panorama řešeného sídla, a to zvláště z příjezdových komunikací a z význačných pohledových stanovišť. Ta mohou ležet i relativně daleko, mimo správní území sídla. Panorama se může týkat také krajiny. Může jít o rozsáhlé území, včetně sousedního správního území,“ neboť: „Územní plán musí dbát, aby vhodná silueta nebyla záměry v území poškozena. Je vhodné při tvorbě územního plánu najít stanoviště pohledu, který by mohl být pro sídlo typický, a tento pohled chránit. Silueta typická pro dané sídlo, zvláště u měst, se stává součásti obrazu města. Bývá využívána na předmětech prezentujících město, sloužících například rozvoji cestovního ruchu.“
Opravdu je nutné schvalovat výškové budovy s vědomím toho, jak zásadně mohou proměnit vzhled města i tehdy, když se nenacházejí v jeho historickém centru. Jako u nepovedeného experimentu v Paříži, kdy jinak homogenní výškovou hladinu centra při pohledu z Vítězného oblouku ruší mrakodrap Tour Montparnasse z roku 1973.
Více o petici proti výškovým stavbám v Londýně na: www.skylinecampaign.org/statement
Principy a zásady urbanistické kompozice v příkladech najdete zde.
Kateřina Tobišková
