Sto let stará vilka v Liberci drží krok s dobou. Architektky ji rozšířily s respektem k historii

Tzv. „Liebiegovo městečko“ je nejvýraznější ukázkou secesní výstavby bytových domů v Liberci. Jde původně o zaměstnanecké sídliště vybudované v bezprostřední blízkosti továrny textilního magnáta barona Liebiega, které vznikalo od poloviny 19. století do 20. let 20. století. Do české architektury promluvilo znovu letos, kdy byla rekonstrukce jednoho z jeho domků nominována na Českou cenu za architekturu.

Malá vilka pochází z roku 1914 a byla součástí třetí etapy výstavby rozsáhlého návrhu komplexu bytových a rodinných domů. Jejím autorem je architekt Jakob Schmeissner a je nejmenším domkem v horní části kolonie. Sloužila tedy pravděpodobně pro potřeby rodiny zahradníka či hlídače.

Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku

Nové ve starém

Zdařilý projekt obnovy a dostavby tohoto objektu pochází z dílny studia Atakarchitekti, konkrétně Jany Medlíkové a Michaely Doležalové. Klíčovou kvalitou návrhu je způsob, jakým nová architektura vstupuje do dialogu s historickou stavbou. Přístavba neusiluje o napodobení původního domu, ale ani o demonstrativní kontrast. Architektky zvolily střídmý výraz založený na jednoduchých hmotách, velkých prosklených plochách a omezené materiálové paletě.

Nové křídlo zůstává z ulice téměř skryté a svou výškou i proporcemi ponechává historické budově dominantní postavení. Zahradní fasáda se naopak otevírá do soukromého prostoru velkoformátovým zasklením, které propojuje hlavní obytnou místnost s terasou a zahradou.

Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku | Zdroj: Atakarchitekti

Dispoziční řešení reaguje na odlišný charakter obou částí domu. Starší část si zachovala své měřítko i základní prostorovou logiku, zatímco nová přístavba vytváří otevřený obytný prostor odpovídající současnému způsobu bydlení. Funkční členění tak respektuje historickou hodnotu objektu, aniž by bylo nutné původní konstrukce zásadně přestavovat. Nové prostory přebírají většinu provozně náročných funkcí a umožňují, aby ty historické zůstaly zachovány v maximální možné míře.

Náročný pozemek

Stejně citlivě architektky přistoupily k materiálovému řešení. Rekonstrukce obnovila původní charakter historické stavby prostřednictvím keramické krytiny z bobrovek, replik špaletových oken a laťových okenic, které patří k typickým znakům Schmeissnerovy architektury. Nové prvky jsou naopak navrženy soudobým jazykem, avšak bez výrazných materiálových či barevných kontrastů. Výsledkem není soutěž mezi starým a novým, ale vzájemně vyvážený celek, v němž lze jednotlivé stavební vrstvy snadno rozlišit.

Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku | Zdroj: Atakarchitekti

Významnou roli hraje také práce s pozemkem. Původní parcela měla díky svému kapkovitému tvaru specifickou prostorovou logiku, kterou narušila až přístavba garáže z 90. let. Její odstranění umožnilo obnovit původní kompozici domu-solitéru uprostřed zahrady. Nové křídlo současně vytváří chráněný venkovní pobytový prostor orientovaný do západní části pozemku, kde obyvatelé získávají podstatně větší míru soukromí než dříve. Architektky tak neřešily pouze samotný dům, ale celý vztah stavby a zahrady jako jednoho funkčního celku.

Rekonstrukce představuje příklad přístupu, který je naštěstí poslední dobou v české architektuře stále častější – místo hledání výrazného kontrastu usiluje o respekt k historické hodnotě objektu a současně o jednoznačné přiznání nové vrstvy. Nejde tedy o rekonstrukci vracející dům do jediné historické podoby ani o efektní architektonickou exhibici. Takový přístup umožňuje zachovat autenticitu historického domu a zároveň jej přizpůsobit současným požadavkům na bydlení.

Vilka v Liebigově městečku
Vilka v Liebigově městečku | Zdroj: Atakarchitekti

Oceňovaný projekt

Kvalitu projektu potvrdila také odborná veřejnost. Vilka v Liebiegově městečku byla Českou komorou architektů zařazena mezi nominované realizace České ceny za architekturu 2026. Vyzdvižena byla v této souvislosti nejen architektonická podoba samotného domu, ale také citlivá práce s historickým kontextem a způsob, jakým nová přístavba rozvíjí původní urbanistickou koncepci Liebiegova městečka.

Studio Atakarchitekti, které za úspěšným projektem stojí, je liberecký ateliér založený v roce 2010. Jeho vedení tvoří Jana Janďourková Medlíková, Jiří Janďourek a Ondřej Novák, významnou autorkou řady návrhů je také Michaela Doležalová. Studio se věnuje návrhům rodinných a bytových domů, rekonstrukcím, veřejným stavbám, urbanismu i krajinářské architektuře. Mezi nejvýznamnější realizace patří například Knihovna IGI ve Vratislavicích nad Nisou, nový magistrát v Liberci, nízkoprahový klub v Nové Pace, Budova G Technické univerzity v Liberci, Příšovická náves, Dům pro obec Rádlo či revitalizace náměstí ve Frýdlantu.