Betonové sochy Jakuba Janovského: Udržitelné umění inspirované dětstvím na sídlišti
Jakub Janovský, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, se ve svých dílech zabývá tématy paměti a určité nostalgie na vlastní dětství a dospívání na sídlišti v 80. letech 20. století. Svá díla tvoří z betonu, který ač všude kolem nás, tak není chápán jako nositel krásy.
Právě propojením s cyklickými a historickými tématy se Jakub Janovský snaží upozornit na citlivá témata a zároveň nutit k zamyšlení. Nejprve své sochy odléval z „umělého betonu“, tedy křemičitého písku a epoxidové pryskyřice. Později objevil klasický beton jako ideální materiál a mnohem lepší variantu. Důvodem byla mimo jiné i motivace k odpovědnosti vůči životnímu prostředí a snížení uhlíkové stopy. „Právě udržitelnost byla jedním z důvodů, proč jsem k betonu inklinoval. Chtěl jsem pracovat s takovými druhy materiálů, které jsou víc přírodní,“ říká umělec na úvod.
Můžete přiblížit, co vás přivedlo k práci s betonem jako sochařským materiálem a jak se liší od původního „umělého betonu“, který jste používal dříve?
Někdy před zhruba čtyřmi lety jsem pojal podezření, že by možná stálo za úvahu zkusit realizovat některé ze svých nápadů prostorově. Nastal první velký problém, a to bylo s jakým materiálem pracovat? V dnešní době se dá odlévat prakticky z čehokoliv a mě napadlo, že bych si zkusil pracovat právě s betonem, protože se nějakým způsobem vztahuje i k prostředí, kde se odehrávají moje obrazy, ať už jsou to betonová sídliště nebo hřiště. I když mám vystudovanou malbu na AVU, tak na škole jsme měli nějakou sochařskou průpravu. Začal jsem proto tradičním způsobem modelovat a tvořit děti nebo hlavy, které rezonovaly s tématy, které provází celou moji tvorbu, což je dětství a dospívání a situace ze sídlišť.
Jak se vám daří přenášet emoce do materiálu jako je beton, který je často vnímán jako „studený“ a „neživý“?
To si nemyslím, na mě naopak působí velmi teple a je velmi příjemný na omak. Nepůsobí na mě studeně jako třeba kámen, možná je to i tím odstínem, který je také teplý. Kombinace betonu, závěsných obrazů a případně i herních prvků z hřišť, které se ani už neobjevují, mi přišla zajímavá.
V mnoha vašich dílech pracujete s tématem dětského světa a utváření identity. Jak vám konkrétně beton pomáhá vyjádřit tato osobní a sociální témata?
Beton pro mě má velmi silnou vzpomínkovou rovinu a zároveň je pro mě hodně nadčasový, protože existuje strašně moc možností, jak s ním pracovat. Neváže se jen na minulost, není jen přítomný, ale má potenciál prostupovat nejen technickým prostředím, ale nějaký způsobem funguje výborně i ve výtvarném tvarosloví jako umělecký materiál.
Používáte cement z cementárny Cemex v Prachovicích? V čem vám vyhovuje?
Ano. Ten mi vyhovuje velmi. Zkoušel jsem více různých cementů, ale tento je pro mě nejlepší. Jednak svými vlastnostmi i barvou odstínu, která je pro mé sochy charakteristická. Pěkně láme světlo a dobře se mi s ním pracuje. Používám konkrétně prachovický cement CEM I 42 5R, se kterým mám dlouhodobě výborné zkušenosti.
Jaké jsou podle vás výhody betonu v porovnání s jinými materiály, se kterými jako umělec pracujete?
Určitě je to stálost, možnost využít beton i ve venkovním prostředí. Pokud se socha napustí nějakou hydrofobní penetrací, tak je i voděodolný. Povrch a struktura nemají tendenci se narušit. Baví mě, že se dobře kombinuje s prostředím, ve kterém se socha nalézá. Beton se kombinuje dobře se sklem, s kovem, i se dřevem, což je podle mě perfektní vlastnost.
Je podle vás beton materiál spíš minulosti nebo budoucnosti?
Já si myslím, že rozhodně je to materiál budoucnosti. Nové technologie a různé druhy umělých materiálů pak povýší beton ještě víc a aktualizují ho jak pro dnešek, tak pro budoucnost. Klasický beton je základ architektury, surovost má jasnou charakteristiku, která je krásná. Dnes se s betonem stále více pracuje, ať už ve formě stěrek nebo podlah, litého stříkaného betonu, využívá se v designu nebo ve výtvarném umění.
Zdroj: PR článok Cemex
