Hliněný dům: v zdravém domě zdravý duch

Výraz Park Holiday zní cizokrajně. Rekreační a sportovní komplex v Benicích u Prahy je přitom stavbou, která odkazuje k české kultuře – zlatým časům první republiky a dobám sportovních klubů pro střední vrstvy. V duchu autora návrhu, Skupiny ekologické architektury Petra Suskeho, v ní jsou zastoupeny i prvky přátelské přírodě.

Prvotním impulsem pro celý koncept projektu byla poetika obrazů Kamila Lhotáka. Lhotákovy obrazy zanechaly v každém, kdo je jednou viděl, nějakou stopu. Dřevěné ohrady na periferii, různé vehikly, lodě, balony, velké barevné plochy, optimistické vyznění. To vše se podařilo přenést do současných kulis ve formě architektury – s vydatným přispěním umělecké fronty. Výrazným prvkem interiéru jsou totiž velkoformátové obrazy malíře a grafika Tomáše Bíma, které vytvořil pod vlivem Lhotákových pláten. Atmosféru sportovního klubu vytvářejí také instalace ve vstupní hale Parku Holiday: dílo výtvarníků Mikuláše Adamovského a Františka Skály juniora.

Hravost a nadsázka
Investoři, manželé Linhartovi, jsou příznivci sportu i kulturních a společenských aktivit. Jejich cílem je oživit prostor akcemi, které přilákají širokou a přitom kultivovanou skupinu návštěvníků. Pořádají v Park Holiday výstavy, sportovní klání, kurzy vaření se šéfkuchaři apod. „Chceme lidi naučit, aby pro ně kromě domova a práce existovalo ještě třetí místo, kam rádi chodí. A to jejich klub,“ říká Tomáš Linhart. Původním záměrem investorů byl pouze sportovní klub. Čím víc pronikali do problematiky, tím se jejich podnikatelský záměr měnil a požadavků přibývalo. Výsledkem je hotel s 39 pokoji a osmi apartmány, hala pro tenis a squash, bazén, bowling, posilovna, kosmetický a kadeřnický salon, konferenční sál, dvě restaurace a vinotéka.

„Architekt Petr Suske nám vycházel vstříc v čemkoliv, co jsme požadovali. Líbilo se nám, že jsme častokrát přišli s mlhavou představou a při dalším setkání už jsme viděli do detailu dotažený nápad, který se nám líbil.

Byli jsme naladěni na podobné vlně,“ říká Irena Linhartová. Nápady architekta Suskeho rozhodně nepostrádají vtip a dynamiku. Navrhoval využít cvičících návštěvníků posilovny k výrobě elektrické energie pro provoz. „Tento smělý plán nakonec nebyl realizován,“ vtipně konstatuje autorská zpráva. Nápad symbolicky zastupuje alespoň možnost rozhýbat s pomocí starobylých rotopedů sochy plavců, připoutané ke kolejnicím na stropu vstupní haly. Pohyb je přítomen také ve stroji, který s pomocí vhozené kuličky postupně rozhýbe sportující figury u stěny lobby.

Hravost a nadsázku vstupního prostoru střídá elegantní prostředí hotelu a res­taurace. V klubové místnosti jsou stěny obložené cedrovým dřevem, nechybí krb a police na knihy. V kožených klubovkách chybí už jen gentlemani s doutníky a sklenkou whisky. Pokoje jsou také obložené dřevem, průhled z ložnic skýtají úzká okna od podlahy ke stropu.

Téma sportu v komplexu evokují i celtové plachty zašněrované do rámů zábradlí. Malby architekt prosadil i v prostoru velkoryse řešených toalet restaurace v prvním podlaží. 

Bar a restaurace v prvním patře jsou členěny výrazným prvkem – zídkami z nepálených cihel. Nepálené cihly jsou použity i jako podstavec recepčního pultu a ve sklepě vinotéky. Nikde ovšem nefungují jako nosné zdivo.

Nejsou to klasické vepřovice z hlíny a slámy, ale vyráběné strojově pomocí hydraulického lisu. Přesto česká legislativa neumožňuje využít je v nosných konstrukcích. „Je možné jedině nechat si odzkoušet jejich pevnost pro konkrétní stavbu ve zkušebním ústavu,“ říká spolupracovník na realizaci Jiří Jakeš z ateliéru SEA. „Ale pro tak rozsáhlou realizaci by to nebylo vhodné. Nechci za každou cenu používat materiály, které mají své nevýhody. Raději budu stavět z tvárnic, které mají certifikát, a každý zedník ví, jak s nimi zacházet,“ vysvětluje úskalí využití nepálených cihel Petr Suske.

Severské dřevo, dusaná hlína
Nicméně zde nepálené cihly přejímají funkci designového prvku. Spolu s režnými cihlami v podlaze vinotéky nebo restaurace Hliněnka odkazují na tradiční materiály venkova. Stejně tak vnější plášť z tzv. thermowoodu – dřeva upraveného tlakem při teplotě 300 °C, které díky zatavené pryskyřici získá větší odolnost vůči povětrnostním vlivům. Díky pruhům thermowoodu v kombinaci s barveným smrkem se podařilo opticky zmenšit hmotu tenisové haly a propůjčit jí ráz upravené venkovské stodoly. „Pruhovaná stodola byl nápad inspirovaný Kamilem Lhotákem. Když jsem si prošel Lhotákovy monografie, zjistil jsem, že na nich žádnou pruhovanou stavbu nemá. Byla to jen moje interpretace,“ říká Petr Suske.

Nezvyklé architektonické řešení – ač ne první tohoto typu z ateliéru SEA – představuje restaurace Hliněnka. Je postavena z hlíny pocházející ze základové jámy přímo na místě. Dusaná hlína byla kdysi běžným stavebním materiálem, dnes se ovšem používá jen výjimečně a stavební firmy nejsou příliš ochotné s tímto mate­riálem zacházet.

Restaurace Hliněnka		Předělové zídky z nepálených cihel ve francouzské restauraci

Realizace hliněné stavby přitom není složitá, je ovšem náročná na pracovní sílu. „Hlína se dusá do dřevěného bednění ručně, dělníky to musíme naučit a zpočátku na ně dohlížet, “ říká Jiří Jakeš. Pokud by práci odvedli nekvalitně a do stavby by déle zatékalo, mohla by se narušit statika. „Zdejší hlína neměla úplně ideální složení, správná hlína pro stavbu domu má podíl jílu nejvíce 15 procent. Lidé se většinou domnívají, že se používá hrnčířská hlína, ale ta nemá dobrou konzistenci,“ konstatuje Jiří Jakeš. V případě správného provedení však vykazuje hliněná stavba pevnost a poddajnost, která vykazuje lepší odolnost vůči zemětřesení než beton.

Architekt Petr Suske ocenil kvalitu odvedené práce zhotovitele, firmy Podzimek a synové, která s podobnou realizací neměla předchozí zkušenost. Také zhotovitel považuje realizaci za náročnou a přitom zajímavou: „Bylo pro nás zajímavé vyzkoušet novou technologii stavby. Nosné stěny jsou postaveny technologií pisé (tj. hlína dusaná do bednění). Oproti tradičnímu dusání zde bylo použito systémové betonářské bednění a hydraulický pěch s vysokým krokem. Hlína je dusána asi po 15centimetrových vrstvách. Ihned po naplnění celé formy se zdivo odbedňuje. Takto vyrobená zeď má okamžitou pevnost okolo 0,4 MPa a její pevnost v čase stále stoupá. Může být bez úprav vystavena povětrnosti,“ zní písemné vyjádření Pavla Lindnera, obchodního ředitele společnosti. Bohužel v případě Hliněnky byla zeď na přání klientů omítnuta, takže hliněné zdivo je přiznáno jen uvnitř.

„Stavba byla výjimečná i svou velikostí a velice krátkým termínem realizace. Dům je složen z devíti navzájem provázaných objektů, založených na různorodém podloží v nestejných úrovních. Nejnižší podlaží je navíc pod úrovní hladiny podzemní vody. S tím byly spojené práce na vybudování systému drenáží a nepřetržitého odčerpávání vody v celém průběhu výstavby,“ dodává Pavel Lindner.

Odpočinková místnost s pravými klubovkami, šachy a krbem		Zástěna před toaletami ve francouzské restauraci

Novodobá tvrz
Rurální interiér Hliněnky narušuje barevně podsvícený barový pult. Barevnost byla podle Petra Suskeho záměrem: „Nebyl důvod k minimalismu, prostor je přece určený pro zábavu a sport,“ konstatuje architekt. Barvy v interiéru nejsou vybrané samoúčelně, jejich výběr vychází z barevnosti Lhotákových, respektive Bímových obrazů. Petr Suske potvrzuje i záměr kombinovat tvarosloví lidové architektury s moderními prvky.

Ačkoliv stavba je rozsáhlá, v kontextu okolní zástavby nijak výškově nevyčnívá. Má na tom zásluhu především zasazení do svahu, optické oddělení hmoty hotelu, tenisové haly a restaurace. Roli hraje také racionální využití parcely – půdorys hotelu sevřený do tvaru U. Přesto byl projekt před realizací podroben bedlivému zkoumání odborníků na životní prostředí, zda nenarušuje krajinný ráz. Veškerým krité­riím vyhověl.

Autor zprávy o vlivu na životní prostředí mimo jiné dokazuje na dobových fotografiích, že středověká venkovská tvrz, která na stejném místě kdysi stála, dosahovala podobné výšky i panoramatu jako zamýšlená realizace a že nepoškodí zdejší krajinu. V kontextu nedaleké masy desítek rodinných domů bez architektonické hodnoty nabývá drobnohled nad stavbou z přírodních materiálů punc úřední ­absurdity.

Rekreační komplex Park Holiday Benice
Charakteristika: novostavba, polyfunkční
Funkce: rekreační a sportovní komplex
Místo: Benice – Praha 10, Květnového povstání 194
Investor: Liveta, s. r. o.
Architekt: Petr Suske, Skupina ekologické architektury SEA Architekt
Spolupráce: Ing. Jiří Jakeš, Ing. arch. Patrik Dolák, Ing. arch. Michal Havelka, Ing. arch. Jarka Kopečná,
Ing. Dominik Wallenfels
Design interiérů: SEA Architekt
Sochy, instalace: Mikuláš Adamovský, František Skála jr.
Obrazy: Tomáš Bím
Orientační systém: Futura, grafické studio
Realizace: 2006–2007
Náklady na realizaci: 0,5 mld. Kč
Zhotovitel: Podzimek a synové, s. r. o.
Konstrukční řešení: železobetonové skeletové s monolitními stropy, předpjaté železobetonové panely (vstupní hala a sport bar), lepené nosníky (tenisová hala), masivní dubové trámy (restaurace Hliněnka)

Subdodavatelé prací, technologií, materiálů a vnitřního vybavení:
Výtahy: Kone, a. s., ELSA, spol. s r. o.
Bazén: Sportakcent
Střešní krytina, ploché střechy: Střechy Slavonia, s. r. o.
Dřevěné konstrukce hal: HAAS FERTIGBAU, spol. s r. o.
Fixní dveře, stěny, okna: AZ Ekotherm, spol. s r. o.
Sádrokartonové konstrukce: RAK – STAV, s. r. o.
Anhydritové podlahy: GROUP Invest, s. r. o.
Ocelové schodiště, zámečnické konstrukce: Strojírny Podzimek, s. r. o.
Podlahové krytiny: BOCA, s. r. o., Bořivoj Šťáva
Dřevěné okenice: ­HELIOTECH, s. r. o.
Nábytek: Dřevovýroba Podzimek, s. r. o.
Vzduchotechnika: Uniblock, s. r. o.
Zdravotní technika a vytápění: Votop, s. r. o.
Elektroinstalace a svítidla: Podzimek a synové, s. r. o.
Měření a regulace: SCHNEIDER ELECTRICS CZ, spol. s r. o.
Slaboproud: NWDC Copany, s. r. o.
Trafostanice: AVE ELEKTRO – Jelínek, s. r. o.
Stabilní hasicí zařízení: TPI Česká republika, s. r. o.
Sportovní povrchy: IPSAL C.R., s. r. o.
Cementové stěrky panDOMO, obklady, dlažby/PanDOMO cement renders, tiles, floor tiles: EXANIM, s. r. o.
Automatická vrata:  TKX ENGINEERING, s. r. o.

Iva Nachtmannová
Foto: autorka

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.