Nedostavěná větrná elektrárna na Šibeníku už dává smysl. Stala se rozhlednou

Navázat vlastním novým projektem tam, kde tvůrčí idea byla přerušena, nikdy snadné není. ABM architekti se ale dokázali téhle nevděčné úlohy směle zhostit a zvládli na někdejší neúspěšný projekt alternativních zdrojů energie napojit vlastní, velmi úspěšnou alternativu využití.

Z jistě chvályhodné myšlenky, že planeta Země není na jedno použití, se před lety zrodilo hnutí volající po změně a propagující obnovitelné zdroje energie. Vodu, slunce, vítr. Jenže ne každý záměr, jež se tyto alternativy fosilních paliv snažil zužitkovat, došel svého naplnění. Realizace se nedočkala ani „pokusná“ větrná elektrárna, vystavěná v roce 1995 na vrcholku Šibeník u Nového Hrádku.

K dohotovení jí mnoho nechybělo, ale coby neodzkoušený prototyp se nakonec nikdy svého spuštění nedočkala. Na vině byly technické obtíže s konstrukčním řešením a hluk provozu mimo schválené normy. Selhal i záměr na její dodatečné uvedení do provozu v roce 2013.

Zůstal jen masiv tubusu, odstrojená kovová jehla zapíchnutá do kopce, trčící proti přírodní scenérii. A ta, jako nedílná součást životního prostředí, rovněž na jedno použití není.

Velký návrat pro zapomenutou stavbu

Situace na vrcholu Šibeníku až s nepříjemnou aktuálností upozorňovala na to, že jizvy v krajině nemusí zanechávat jen zastaralý průmysl a těžba, že i překotná snaha po čisté energii může vést na slepou kolej. A právě z ní přesunuli ABM architekti dvaačtyřicet metrů vysoký objekt, doplněný o přístavbu trafostanice-transformovny.

Jak? Nalezením nového smyslu a využití pro tubus pylonu větrné elektrárny, její působivou rekonverzí na vrcholovou rozhlednu, doplněnou o turistické informační centrum. Nebylo to samozřejmě jen tak. Požadavek na zahlazení vizuální rány, doplněný voláním po minimálních nákladech, bylo třeba propojit se zužitkováním již odvedené práce a vtělit do plánu na nové využití to, co tu již bylo přítomno. A to architekti zvládli perfektně.

Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu
Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu | Zdroj: Václav Novák

Vypomohli si přitom sérií méně náročných stavebních úprav a konstrukcí, vytvořením nového vnějšího obvodového pláště z nenáročného a nízko-údržbového hliníkového plechu. V podobné šedo-kovové barvě antikorozního nátěru pak funguje i vlastní tubus rozhledny, který vytváří kompozici s návštěvnickou částí. Vzájemná vizuální propojení jsou tu utužena materiálovou skladbou.

„Konstrukční řešení pokračuje v obdobě stávajícího stavu, nové stropní konstrukce jsou plecho-betonové,“ popisuje Pavel Suchý, hlavní architekt záměru. Nechybí broušené betonové podlahy, cementové štuky, které doplňuje civilně působící nábytek z překližky. Pocitu důvěrnosti napomáhá i to, že se jedná v podstatě o repasovaný mobiliář ze šedesátých let. Takový, jaký ještě pamatujeme.

Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu
Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu | Zdroj: Václav Novák

Ani výhledy nejsou na jedno použití

Někdejší transformovna byla hmotově i funkčně rozšířena o další trakt, a je přitom rozdělena na část návštěvnickou a servisní zázemí, které plynule navazuje na spojovací lávku a spirálu schodiště vedoucí do výšek. „Rozhledna i lávka je řešena z žárově pozinkovaných montovaných prvků, přičemž lávka je chápána jako výrazový i provozní prvek,“ doplňuje P. Suchý, který si pochvaluje, jak strmá vertikalitu rozhledny bude jednou vyvážena linií aleje podél přístupové cesty.

Krajinu, jako nedílnou součást projektu, totiž vnímal jako celek, který stavba jen doplňuje. I když se teď na vrcholu nevrtí obří větrník, tubus jednou vystavěné elektrárny a její transformovny nepozbyl smysluplného využití. Z výšky dvaatřiceti metrů (plus navíc výškové metry meteorologické instalace) to můžete zhodnotit sami.

Od partnerů ASB

Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu
Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu | Zdroj: Václav Novák

Vize alternativ, udržitelnosti, recyklace a vůbec toho, že „něco“ nemusí být vždy jen na jedno použití, tu přitom nepřináší jen celý záměr rekonverze, ale i obnovitelné zdroje energie, vtělené do objektu. Jen už nejde o vítr, ale o geotermální energii, která se sem asi hodí víc, aniž by měla zásadní vizuální dopad.

Stavba dnes funguje v částečně ostrovním režimu nezávislosti, a je ve svých obrysech mnohem víc „eko“, než byl původní záměr. ABM architekti tu při zahlazování zjevných i nezjevných škod odvedli spoustu dobré práce, a na rozdíl od kontroverzního záměru větrníku dělá jejich rozhledna radost všem.

Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu

Lokalizace: Nový Hrádek, vrch Šibeník, Česko
Architektonické studio: ABM architekti, s. r. o.
Vedoucí projektu: Pavel Suchý
Projektový tým: Pavel Suchý, Pavel Ježek
Spolupráce: Zdeněk Drašnar
Realizace: 2014–2020 (projektová fáze), 2020 realizace
Hlavní dodavatel stavby: Průmstav Náchod, s. r. o., Kaden-Holding, s. r. o.
Zastavěná plocha: 272 m2
Investor: Městys Nový Hrádek
Náklady: 13,6 mil. Kč

Radomír Dohnal
RubrikyexteriérŠtítky,