Dřevěná restaurace na výstavišti: Maximálně otevřený prostor na břehu rybníka

Posedět nad talířem dobrého jídla v blízkosti klidné vodní hladiny. Kvůli takovému zážitku se člověk musí většinou vydat někam do přírody k rybníku. V Českých Budějovicích je tomu jinak – za uklidňující atmosférou se stačí vydat prakticky do centra města.

Celý areál českobudějovického výstaviště prochází v posledních letech razantní proměnou. Dříve uzavřený komplex se otevírá více obyvatelům města. Vlajkovou lodí této změny se stala rekonstrukce Národního pavilonu Z od architektonického ateliéru A8000.

Nedaleko působivé budovy ze skla a oceli, která pojme až 1500 lidí, nalezneme i pravý opak. Subtilní modulární dřevostavbu, odrážející se v hladině rybníka. Odlehčená stavba s venkovní terasou vznikla podle návrhu Ateliér 111 architekti.

Původní objekt šel k zemi

Objekt vyrostl na místě původní restaurace z roku 1970, která byla rovněž dřevostavbou. Její technický stav, stejně jako dispoziční parametry, však byly zcela nevyhovující. Jelikož bylo z dřívějších let jasné, že restaurace bude sloužit primárně v jarní a letní sezónně, mohli si architekti Veronika Indrová a Jiří Weinzettl dovolit prostor maximálně otevřít a provzdušnit.

„Použití subtilních dřevěných sloupů dodává konstrukci lehkost, vzdušnost a maximálně propojuje pobytovou plochu s okolním prostředím. Dispozice vychází z modulu krychle o délce strany cca 3 m. Krytá terasa nabízí variabilní uspořádání sezení,“ vysvětlují tvůrci z Ateliér 111 architekti.

Vzhledem k sezónnímu využití prostoru se muselo myslet i provozní část. „Součástí zázemí je kuchyně s dostatečně kapacitními sklady, vše uzpůsobené pro cateringovou formu provozu,“ nastiňují své pojetí celého prostoru architekti. Fasádní panely provozní části byly původně uvažované v systému coil-brite, tedy z leštěných hliníkových panelů. Z úsporných důvodů se nakonec realizovaly z cetris panelů, cementotřískové desky, vzhledu celého objektu to však nikterak neuškodilo.

Architekti rovněž uvažovali nad venkovními textilními průsvitnými roletami (tzv. screeny), které měly být umístěné po obvodu terasy. Návštěvníky měly částečně ochránit před slunečními paprsky, větrem, deštěm a zároveň, při úplném zatažení, umožnit prostor dočasně vytopit externími zdroji tepla. K jejich realizaci však zatím nedošlo.

Navzdory různým kompromisům dostalo českobudějovické výstaviště vkusný prostor pro sezónní restauraci, kde se při návrhu i realizaci myslelo jak na vzhled, tak i na funkčnost. Inspirovat by se tak mohly nejen obdobné areály, ale i veřejná prostranství v Česku.