V srdci pražských Vinohrad, nedaleko Náměstí Míru, se v přízemí historického činžovního domu z 19. století nachází nové bistro Mezi Srnky. Interiér, který reflektuje harmonii mezi estetikou a funkčností, je dílem pečlivého přístupu ke každému detailu. Zároveň v sobě nese odkaz minulosti i aktuální designové trendy. Za návrhem interiéru stojí Markéta Bromová architekti.
Vietnamská bistra se zejména v posledních letech stala vyhledávanými podniky i těch gurmánů, kteří by tam ještě na počátku tisíciletí jen těžko zavítali. Mladá generace vietnamských podnikatelů si navíc dává stejnou měrou záležet na kvalitě pokrmů, tak i na vzhledu interiéru. Příkladem je nové bistro na Dejvické, kde se studio NEUHÄUSL HUNAL hodně činilo, aby do centra Prahy přeneslo kus nefalšovaného Vietnamu.
Přízemí a rozsáhlé sklepení staršího činžovního domu v Praze-Karlíně dlouho hledaly svůj účel. Než zde otevřela vinárna WineList, vystřídaly se tu celkem čtyři různé podniky, naposledy vietnamská restaurace. Každý nájemník si prostory přizpůsobil k obrazu svému. Architekti ze studia COLLARCH se tak museli potýkat se zajímavým mixem historických a současných stavebních prvků, které na sebe někdy příjemně navazovaly, jindy se však naprosto popíraly.
Posedět nad talířem dobrého jídla v blízkosti klidné vodní hladiny. Kvůli takovému zážitku se člověk musí většinou vydat někam do přírody k rybníku. V Českých Budějovicích je tomu jinak – za uklidňující atmosférou se stačí vydat prakticky do centra města.
Cukrárna Povidloň v Lipně nad Vltavou získala jméno podle tradičního šumavského dezertu. Zákusek z nadýchaného odpalovaného těsta s tvarohem a povidly však zdejší šéfcukrář Michal Mandys povýšil na francouzský éclair. Harmonické spojení dobře osvědčené tradice a inovace se ale propsalo i do interiéru cukrárny od ateliéru A8000.
Objekt původně z dvacátých let minulého století sloužil jako řeznictví, obchod a nakonec jako herna. Tato budova střídala v minulosti majitele a procházela změnami, které interiér i exteriér stavby znehodnotily. Nedávná rekonstrukce vrátila stavbě zašlou krásu.
Nově otevřená kavárna s prostým názvem Café Ernst, která je nově otevřena v brněnské vile Stiassni, svým interiérem evokuje prvorepublikovou kavárnu Esplanade (na rohu dnešních ulic Rooseveltovy a Jezuitské), kterou navrhl právě Ernst Wiesner. Proslulý podnik byl ovšem nenávratně zničen při bombardování za 2. světové války.
Bylo dřív vejce, nebo slepice? I nad tím můžete popřemýšlet při posezení v pražské restauraci Golden Egg. Klidně dlouze, neboť rychlé obsluze navzdory tenhle podnik není klasickým fast foodem. Zakládá si na propracované kvalitě pokrmů, jež mají vždy něco společného s vejci. Ale také s udržitelností a propracovanou architekturou.
Také si někdy při procházce městem říkáte, co kdyby zdi starých domů uměly vyprávět příběhy? V případě restaurace Baroque – U Tří růží se tak už děje, stačí jen přijít a naslouchat jim. Minulost tu rezonuje celým projektem, který si zakládá na postupné revitalizaci areálu broumovského kláštera.
Od projektů nemocnic očekáváme garanci sterilního prostředí, ateliéry v sobě mají nést příslib inspirace, rezidence zase komfort bydlení a pocit bezpečí. Co ale očekáváme od návrhů restauračních zařízení? To velmi názorně demonstruje projekt veganského bistra na Letné.
V pulzující Dlouhé ulici v centru Prahy dostalo spojení ateliérů Formafatal a Machar&Teichman příležitost navrhnout tajemný Moon Club. Zadáním investora bylo vytvořit luxusní designový prostor, kterému současné bary v okolí nemohou konkurovat.
Ryan Nelson z Chicaga cestoval a pracoval všude možně po světě, nakonec se usadil v Liberci. Založil tam svůj podnik a prodával to, co znal nejlépe – hamburgery. Původní místo ale bylo příliš malé na ukojení Ryanova podnikatelského ega. Našel tedy prostor v Art Deco budově z 19. století, kde se dříve prodávala piána. Pak začal hledat někoho, kdo by jeho vizi zrealizoval. Našel je v ošuntělé kanceláři, kde u stolů seděli tři architekti. Říkají si Mjölk. Švédský výraz pro mléko.
