Jaké bude Expo v Šanghaji?

Výstavy Expo jsou obrovskou příležitostí pro architekty. Představují totiž svobodu vyjádření a šanci experimentovat. Vyspělé země si uvědomují, že předvést se kvalitním pavilonem vyžaduje čas – tomu se také přizpůsobuje jejich příprava. Česká republika bohužel na tyto ambice rezignovala a management výstav v její novodobé historii doprovázely zmatky a amatérismus. Doufejme, že s jasnou koncepcí uspěje v Šanghaji v roce 2010, navzdory nízkým nákladům, mnohem lépe. Podívejme se na nejzajímavější návrhy zemí, které se na světovou výstavu připravovaly o rok či dva déle.

Francie v duchu svých kulturních tradic pojala svůj pavilon velkoryse – vynaloží 50 milionů eur (ČR v přepočtu asi 6,5 milionu). Na podpis smlouvy s čínským pořadatelem výstavy si našel čas dokonce prezident Nicolas Sarkozy. Ve výběrovém řízení uspěl návrh Francouzská zahrada ateliéru Jacquese Ferriera, známého prestižními projekty. Po vyhlášení vítěze zaplatili Francouzi krátký pobyt v Šanghaji i dalším třem finalistům.

Návrh renomovaného architekta Jacquese Ferriera představuje ideu ekologicky udržitelného rozvoje města – snahu o energetickou efektivitu, recyklaci, vytvoření prostředí příjemného pro život. Budova je navržena s typizovanou francouzskou zahradou na střeše. Pavlače v širokém atriu budou od přízemí až k poslednímu podlaží zdobit hrozny zelených keřů. Stavba s nepravidelným pevným rastrem fasády bude v parteru celá obklopena vodní plochou, spojenou s okolním terénem úzkými lávkami. Boční budova, určená pro zázemí, bude na střeše osazena křemíkovými panely a bude tak dotovat energetickou spotřebu pavilonu.

Francouzský pavilon se zahradou skrytou v atriu a na střeše  
©Jacques Ferrier Architectures / image Ferrier Production

Nedotknutelná zeleň
K Francouzům se tematicky připojili Švýcaři, a to návrhem Andrease Brundlera z kanceláře Büchner Brundler Architekten v Basileji. Budova sama o sobě nepůsobí v návrhu tak elegantně jako francouzská, zaujme spíše technickou stránkou konceptu. Nicméně naznačuje poněkud pochmurnou budoucnost zahuštěných metropolí. Na střeše pavilonu bude vysázena louka se slunečnicemi a pampeliškami. Nad celou střechou povede sedačková lanovka, která vynese návštěvníky z přízemí až nahoru, nedovolí jim ovšem vystoupit – jen na krátký okamžik zakusí cestující dotyk zeleně. Sedačky se budou nad travnatým povrchem pohybovat tak nízko, aby se návštěvníci mohli nohama dotknout louky pod sebou.

Členitá poloprůhledná síť opláštění bude vyrobená z vláken fermentovaných sojových bobů, do nichž jsou integrovány načervenalé solární články. Fasáda má být po rozebrání a uložení do země biologicky rozložitelná do dvou týdnů. „Pavilon je architektonická šifra: síť visící jako závěs před těžkými pylony, které jako sloní nohy stojí bez zřejmého nákladu na pláni výstaviště. Budova se dá dešifrovat jako stroj, továrna, směs inženýrského umu s architekturou z říše science fiction, vědeckých vizí a designových snů,“ zní popis konceptu na webových stránkách architektů.

	Vizualizace výhledu z lanovky na louku švýcarského pavilonu, který je zbarven červenými diodami

Levitující kostka
Do futuristické říše by se jednoznačně dal zařadit i návrh Studia Heatherwick, tvůrců Londýnského oka (obří kabinové ruské kolo) a dalších, ještě zajímavějších objektů na pomezí technologie, designu a zábavy. Se svým návrhem zaoblené kostky, která jako by levitovala nad zemí, uspěl podle poroty v dramatické a silné konkurenci se Zahou Hadid, Johnem McAslanem či Marksem Barfieldem.

Opláštění oblé krychle bude pokryto tisíci trny s miniaturními diodami, které mohou po naprogramování měnit barvy a vytvářet tak libovolné obrazy či psané texty. Trny nejsou ve fasádě volně ukotveny, mohou jemně povívat ve větru a podpořit tak živý charakter objektu. Obrazy budou odrážet nejen obsah expozice uvnitř budovy, ale také nápady návštěvníků, kteří tak budou přímo vtaženi do utváření její podoby. I přes tuto permanentní světelnou show je pavilon navržen tak, aby byla spotřeba energie na výstavbu neutrální z hlediska produkce oxidu uhličitého.

Studio Heatherwick a jeho trny s led diodami

Vrbové sukně
Naprosto odlišný koncept nabízí španělský pavilon, na jehož podobě se podepsal tým architektky Benedette Tagliabue ze studia Miralles/Tagliabue v Barceloně – to pavilon pojalo jako členitou rozvlněnou strukturu, která připomíná sukně tanečnic flamenca. Oproti všem technologickým výkřikům západních zemí směřuje objekt Španělů na časové ose zpět – opláštění bude z vrbového proutí, respektive z tvarovaných velkoformátových vrbových desek v barvě krémové a tmavě hnědé. „Univerzální jazyk materiálu umožňujícího ruční techniku výroby je mostem mezi západem a východem, mezi Španělskem a Čínou,“ říká o návrhu zpráva z deníku El País.

Některé části inverzní střechy budou využity pro zahrady, podlaží budou kopírovat členění exteriéru. V interiéru bude použito dřevo, bambus a suché zdivo. Přírodní a k životnímu prostředí šetrné řešení vyžaduje především náklady na práci. Náklady na projekt a realizaci vyčíslila Španělská společnost pro mezinárodní výstavy na 17 milionů eur. Zajímavé bude projít se pavilonem už jen pro zážitek z hry světel a stínů, kterou rozehrají proutěné struktury.

Interiér Španělů podle týmu Bernadetty Tagliabue, vpravo detail fasádního dílu

Italské mikádo
Organika střídá geometrii, temperament racionalita. Neméně elegantní italský pavilon podle návrhu architekta Giampaola Imbrighi je syntézou typického modelu italské budovy a tradiční čínské hry s názvem Šanghaj (v Čechách zvané mikádo). Nepravidelný lichoběžníkový půdorys je rozdělen několika protnutými přímkami a rozděluje budovu na třináct objektů rozmanitých půdorysů, které jsou od sebe opticky odděleny. Zajímavou geometrii této netradiční skládačky ještě oživují dva z lichoběžníkových objektů, které budou celé prosklené. Forma naznačuje topografickou komplexnost starobylých italských městeček s krátkými úzkými uličkami, které se náhle otevírají do centrálního náměstí. V tomto případě jím bude plaza s prosklenou střechou a živými stromy.

Ústřední téma světové výstavy o lepším městě naplnili architekti také fotovoltaikou v prosklených fasádách a vodní nádrží, která bude pavilon ze tří stran obklopovat. Ochlazování vzduchu zajistí kontinuální tok vody v nádržích, teplý vzduch bude komínovým efektem přirozeně stoupat ke stropům. Fasáda má být z transparentního cementu, nového materiálu, který vytváří dvojí efekt: dostatek přirozeného světla ve dne a oživení pavilonu siluetami návštěvníků za tmy. Rovněž fasádní sklo má být příkladem aktuálních stavebních trendů – bude bezpečnostní, vysoce odolné vůči horku, se samočisticí schopností.

Italský pavilon podle týmu Giampaola Imprighi

Slovanský ornament
Ze zemí bývalého východního bloku jednoznačně stojí za povšimnutí Polsko. Vítězný koncept polských architektů Marcina Mostafy, Wojciecha Krakovského a Natalie Paszkowské vsadil na tradici. Opláštění polského pavilonu je reinterpretací folklórní tradice vystřihovaných papírových ozdob. „Naší aspirací bylo vytvořit významný orientační bod s atraktivním exteriérem i vůči panoramatu Expa. Zároveň chceme přinést fascinující noční zážitek díky vícebarevnému osvětlení prosvítajícímu skrz ornamenty. Silou těchto stylistických odkazů bude stavba konstituovat snadno rozpoznatelný a zapamatovatelný kulturní ideogram,“ konstatují architekti ve své zprávě. Pokud stavba dopadne tak, jak ukazují vizualizace, nejspíš se jim to podaří. I navzdory folklórnímu dekoru na fasádě nezastírá stavba svým tvaroslovím moderní původ. Objekt je složený ze dvou paralelních propojených hmot se šikmými pochozími střechami. Pozvolná elevace střech umožní návštěvníkům vyjít až na vrchol objektu a poskytne výhled na areál výstaviště.

Stěžejním materiálem v exteriéru a interiéru polského pavilonu bude trvale obnovitelný zdroj – dřevo, ve městech v současné době jako stavební materiál spíš opomíjený. Podmínkou zadání byla snadná montáž stavby, aby bylo možné ji po skončení světové výstavy přenést zpět do Polska a znovu postavit v jednom z polských měst. Základní konstrukce pavilonu bude z lepených dřevěných modulů se sendvičovými deskami, fasáda bude z laserem řezané impregnované překližky. Z vnitřní strany budou desky potaženy poloprůhlednou membránou buď z PVC, nebo fólie Tyvek – na ně se bude promítat struktura vyřezané fasády z exteriéru. V noci bude stavba zevnitř nasvícena různými barvami.

Iva Nachtmannová
Vizualizace: Miralles/Tagliabue, WWA ­Architects, Studio Heatherwick, Jacques Ferrier Architectures, Buchner Brundler Architekten

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.