Severočeské město Louny se může pochlubit jednou z nejzajímavějších, ale paradoxně také nejméně známých realizací zakladatele české moderny Jana Kotěry. Pozoruhodný obytný soubor ovlivněný anglickou obytnou architekturou představuje jeden z nejzdařilejších příkladů sociálně orientovaného zahradního města na našem území.
Dům nakladatele uměleckých publikací Jana Štence v Praze v Salvátorské ulici na Starém městě je jednou z prvních pražských moderních staveb. Jeho autorem je Otakar Novotný, žák Jana Kotěry.
Téměř čtyři století odrážel barokní zámecký objekt v Braníku politickou situaci doby. Po letech chátrání by se dnes měla tato kulturní a technická památka zrenovovat a do tří let by zde měla vzniknout unikátní Vysoká škola památkové péče a konzervace.
Historie lázeňství sahá v Lázních Bohdaneč do konce 19. století. Největší rozkvět města však začal až po roce 1911, kdy se lázně staly obecním majetkem. Tvář města proměnil k nepoznání za dobu svého pobytu architekt Josef Gočár. Kromě známé železobetonové věže, funkcionalistické vily či budovy kasáren je autorem jedné ze stěžejních kubistických realizací – lázeňského pavilonu nesoucího Gočárovo jméno.
Asi jen málokdo by ve městě proslulém spíše svou secesní architekturou hledal funkcionalistickou vilu evropského významu. Jejím autorem byl přední německý architekt Heinrich Lauterbach.
V České republice je za kulturní památky prohlášeno přibližně čtyřicet tisíc nemovitostí. Lidé znají především stovku hradů a zámků ve státní správě, které jsou výkladní skříní státní památkové péče. Památek je ale mnohem více, jsou mezi nimi i drobnější a skromnější stavby, které podle odborníků také zasluhují pozornost. Ohrožených památek jsou podle Národního památkového ústavu (NPÚ) nyní asi tři tisíce.
Developeři se sice do revitalizace brownfieldů příliš nehrnou, ale výjimky se najdou. Společnost Eube, která působí v mimopražských regionech, plánuje v Hradci Králové revitalizovat areál bývalé koželužny v Kuklenách, v Pardubicích zase areál kasáren Hůrka. O tom, proč se rozhodli jít cestou revitalizace, jsme hovořili Allanem Jírkem, členem představenstva společnosti.
Brownfieldy nejsou jen negativním stigmatem svého okolí. Představují též investiční příležitosti a skýtají potenciál pro nový územní rozvoj. Vezmeme-li pak v úvahu omezené zásoby greenfieldů a vzrůstající požadavky na plochy k zástavbě, dalo by se očekávat, že projekty „regenerace brownfieldů“ budou konkurovat výstavbě na zelené louce. Realita je však jiná.
Vláda v létě schválila národní strategii regeneraci brownfieldů, tedy starých nevyužívaných budov či pozemků. Nová strategie má urychlit regeneraci starých průmyslových areálů. Jejich ozdravění vyjde na 200 miliard korun.
V údolí potoka Botiče je už od 17. století součástí pražských Nuslí proslulý pivovar. Jeho architektonicky i historicky významné budovy byly v roce 2003 prohlášené za kulturní památku, nicméně stále chátrají.
Jen málokteré město se může pochlubit hned dvěma výjimečnými a stylově odlišnými moderními sakrálními realizacemi od stejného architekta. Jedním z takových měst je severočeský Jablonec a jejich autorem nebyl nikdo menší než Josef Zasche, místní rodák a patrně nejvýznamnější architekt německé národnosti tvořící v Čechách.
Nerozměrná, ale výrazná architektura v cípu pražského ostrova Štvanice připomínající zámeček je jednou z dvojice vodních elektráren budovaných v letech 1907-1914. Tato technická památka navržená Aloisem Dlabačem byla znovu uvedena do provozu v roce 1988.
„Konečná zastávka, vystupovat,“ chtělo by se možná říct v souvislosti s nádražím Vyšehrad. Majitel objektu odstranil vzácnou hrázděnou čekárnu, vykácel zelený porost a poškodil dláždění na ulici. Ozvali se památkáři, zastupitelé městské části, ale i občané žijící v nejbližším okolí. Firmě podle všeho hrozí stíhání, nedávno však oslovila architekta Martina Kotíka z ateliéru Omicron-K, který má vypracovat studii na rekonstrukci a využití objektu.
Všeobecný penzijní ústav Karla Honzíka a Josefa Havlíčka je jednou z nejstěžejnějších staveb českého funkcionalizmu. Tento pozoruhodný administrativní palác na křížovém půdorysu s dvanácti a sedmi nadzemními podlažími byl coby nejvyšší budova v Praze své doby označovaný dokonce jako mrakodrap.
Pokud se rozhodnete vyjet autem z města ven podél Vltavy směrem na jih, u barrandovské skály přibrzdíte a pohlédnete vzhůru, vašemu zraku neunikne oprýskaná a věkem sešlá stavba s vysokou vyhlídkovou věží – Terasy Barrandov.
