Historické stavby

V České republice existují stovky památek, které léta čekají na rekonstrukci a chátrají. Ty méně rozlehlé čas od času koupí nadšenci, kteří mají peníze na opravu. Rozsáhlejší památky takové štěstí obvykle nemívají, dokonce ani kulturní klenoty typu chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, kde se začalo s opravami až v době, kdy byla ohrožena statika. Ani ty největší skvosty, zapsané v dědictví UNESCO, tak nemají finance automaticky zajištěny. Konkurence mezi nimi přibývá a objem peněz ze státní kasy spíše slábne. Štěstí mají především ty památky, pro které se najde nová smysluplná funkce.

Ve slezské metropoli Opavě se lze setkat vedle prvořadých gotických a barokních památek také s řadou pozoruhodných moderních staveb. Jednou z nejzajímavějších je nepochybně obchodní dům Breda & Weinstein od krnovského rodáka Leopolda Bauera, jeden z nejhodnotnějších objektů svého druhu na našem území.

Diskutovat nad problémy světa u piva či kávy v legendárním automatu Svět? Pokud se naplní sliby dnešního majitele kdysi slavného Paláce Svět, dočká se renovace kromě bytového domu a biografu také onen Hrabalův bufet plný něžných barbarů.

Vila na Babě je dílem architekta Vojtěcha Kerharta z roku 1932. V té době na tomto místě vznikala osada funkcionalistických staveb, která se v roce 1993 stala památkovou zónou právě pro svoji jedinečnou architekturu. Vhodné urbanistické řešení (domy jsou zde vystavěny střídavě tak, že si navzájem nebrání ve výhledu, který je jednou z hlavních kvalit výhodné polohy nad městem) jsou další doménou tohoto místa.

Kapucínský hospic s kostelem svaté Máří Magdalény představuje jednu z nejpozoru­hodnějších sakrálních realizací v Liberci. Areál vybudovaný v letech 1909 až 1911 je nejmladším kapucínským konventem na našem území. Jeho stavbu lze zasadit do kontextu s výraznou dobovou vlnou moderních sakrálních staveb, které byly pro severočeskou oblast příznačné.

Pražské Holešovice jsou spojeny především se jmény známých českých funkcionalistických architektů Jana Gillara, Evžena Rosenberga, Emanuela Hrušky či Josefa Havlíčka. Vedle těchto tvůrců se však do jejich tváře výrazně zapsala také řada německy hovořících architektů, reprezentujících tzv. druhý proud pražské kultury. Jedním z nejplodnějších a nejvýznamnějších byl Adolf Foehr, autor pozoruhodného, konstruktivisticky laděného obytného komplexu v dnešní ulici U Smaltovny.

Severočeské město Louny se může pochlubit jednou z nejzajímavějších, ale paradoxně také nejméně známých realizací zakladatele české moderny Jana Kotěry. Pozoruhodný obytný soubor ovlivněný anglickou obytnou architekturou představuje jeden z nejzdařilejších příkladů sociálně orientovaného zahradního města na našem území.

Dům nakladatele uměleckých publikací Jana Štence v Praze v Salvátorské ulici na Starém městě je jednou z prvních pražských moderních staveb. Jeho autorem je Otakar Novotný, žák Jana Kotěry.

Téměř čtyři století odrážel barokní zámecký objekt v Braníku politickou situaci doby. Po letech chátrání by se dnes měla tato kulturní a technická památka zrenovovat a do tří let by zde měla vzniknout unikátní Vysoká škola památkové péče a konzervace.

Historie lázeňství sahá v Lázních Bohdaneč do konce 19. století. Největší rozkvět města však začal až po roce 1911, kdy se lázně staly obecním majetkem. Tvář města proměnil k nepoznání za dobu svého pobytu architekt Josef Gočár. Kromě známé železobetonové věže, funkcionalistické vily či budovy kasáren je autorem jedné ze stěžejních kubistických realizací – lázeňského pavilonu nesoucího Gočárovo jméno.

Asi jen málokdo by ve městě proslulém spíše svou secesní architekturou hledal funkcionalistickou vilu evropského významu. Jejím autorem byl přední německý architekt Heinrich Lauterbach.

V České republice je za kulturní památky prohlášeno přibližně čtyřicet tisíc nemovitostí. Lidé znají především stovku hradů a zámků ve státní správě, které jsou výkladní skříní státní památkové péče. Památek je ale mnohem více, jsou mezi nimi i drobnější a skromnější stavby, které podle odborníků také zasluhují pozornost. Ohrožených památek jsou podle Národního památkového ústavu (NPÚ) nyní asi tři tisíce.

Developeři se sice do revitalizace brownfieldů příliš nehrnou, ale výjimky se najdou. Společnost Eube, která působí v mimopražských regionech, plánuje v Hradci Králové revitalizovat areál bývalé koželužny v Kuklenách, v Pardubicích zase areál kasáren Hůrka. O tom, proč se rozhodli jít cestou revitalizace, jsme hovořili Allanem Jírkem, členem představenstva společnosti.

Brownfieldy nejsou jen negativním stigmatem svého okolí. Představují též investiční příležitosti a skýtají potenciál pro nový územní rozvoj. Vezmeme-li pak v úvahu omezené zásoby greenfieldů a vzrůstající požadavky na plochy k zástavbě, dalo by se očekávat, že projekty „regenerace brownfieldů“ budou konkurovat výstavbě na zelené louce. Realita je však jiná.

Vláda v létě schválila národní strategii regeneraci brownfieldů, tedy starých nevyužívaných budov či pozemků. Nová strategie má urychlit regeneraci starých průmyslových areálů. Jejich ozdravění vyjde na 200 miliard korun.