Lenka Zemanová 
AI v architektuře: Zásadní přínos nebo životní ohrožení profese?
Software pro převod textu na obraz s umělou inteligencí, jako jsou Midjourney, DALL-E a Stable Diffusion, má podle odborníků potenciál změnit způsob, jakým architekti přistupují k tvorbě a koncepčním fázím navrhování budov a výrobků. Může však pro ně znamenat i existenční riziko?
V loňském roce vydala řada technologických společností software, který využívá systémy umělé inteligence zvané neuronové sítě k převodu textových vstupů uživatelů na obrázky generované umělou inteligencí.
Obrázky vytvořené těmito roboty – včetně děsivě reálně vypadajících imaginárních budov – se staly internetovou senzací a vedly k diskusím o tom, jak by mohly ovlivnit budoucnost designu a architektury.
Proslulá architektonická kancelář Zaha Hadid Architects prozradila, že používá k vymýšlení nápadů na projekty právě programy DALL-E 2 a Midjourney. „Často mají zajímavé nápady a nové druhy forem a tvarů a můžete je ukázat jako rané skici i klientům,“ upřesnil ředitel studia Patrik Schumacher. Kam ale může využívání AI v architektuře vést?
Budoucnost kreativity
Bill Cusick je kreativním ředitelem společnosti Stability AI – která vydala software pro převod textu na obraz s názvem Stable Diffusion a DreamStudio – a má také zkušenosti s prací se softwarem populární vizualizační společnosti Midjourney. Je přesvědčen, že tento software je „základem budoucnosti kreativity“.
„Vidím v tom určitý druh hravosti, který jsme podle mě v oblasti architektonického designu a renderů ještě nikdy neviděli.“
O budoucím využití této technologie se však stále diskutuje, a to i mezi designéry, kteří jsou známí tím, že ji používají. Andrew Kudless, který pracuje pod přezdívkou Matys Design, uvedl, že tato technologie se může stát zásadní v raných fázích projektů a nahradit skicování a vytváření nápadů.
Stejně jako architektonické skici jsou i obrázky umělé inteligence často barevné a snové, ale nemusí být nutně použitelné jako podrobný plán, vysvětlil. „Kdykoli skicuji tužkou, neřeším, jestli je sloup nebo cokoli jiného přesně na správném místě,“ řekl Kudless. „Protože to není cílem náčrtu. Nemá být neuvěřitelně přesná nebo precizní. Jejím smyslem je rychle zachytit vizi projektu.“
Pro generování konceptů
Indický designér a uživatel Midjourney Manas Bhatia, který vytváří konceptuální umění zobrazující futuristické městské krajiny, jež znázorňují složité integrace struktur a přírody, souhlasil. „Umělá inteligence má obrovský potenciál při řešení ‚zpoždění od myšlenky k realizaci‘,“ řekl.
„V současné době jsme svědky toho, že designéři a kreativní profesionálové využívají AI pro účely generování konceptů, ale časem se AI stane důležitou součástí celkového procesu navrhování.“
Americký designér Dan Harden ze společnosti Whipsaw, která se zabývá průmyslovým designem, uvedl, že umělá inteligence „postupně“ proniká do průmyslového designu, ale je „stále primitivní“.
„Skutečný proces navrhování se pomocí AI těžko replikuje. Chybí mu ‚ztělesněné poznávání‘, které zdůvodňuje, že fyzická přítomnost živého tvora má vliv na to, jak myslí, a že mysl je nejen spojena s tělem, ale že tělo ovlivňuje mysl,“ vysvětlil Harden.
Rizika tu přesto jsou
Jedním z největších problémů technologií převodu textu na obraz je jejich tendence ke zkreslení, která je způsobena tím, že k vytváření nových vizualizací využívají soubory existujících obrázků.
Podle Kudlesse jsou nadměrně zastoupeny některé architektonické styly a také digitálně generované snímky oproti skutečným fotografiím. Kudless použil analogii s klasickou výukou a uvedl, že učitelé mohou vytvářet předsudky tím, že se soustředí na jednoho architekta nebo styl a ignorují ostatní.
Od partnerů ASB
Zániku architektonického povolání se neobává ani profesor floridské univerzity Neil Leach. „AI ve skutečnosti funguje jako určitá forma „protézy“, která rozšiřuje a zvětšuje schopnosti architekta. Pomocí AI může nyní kancelář s jedním člověkem konkurovat větším kancelářím a účastnit se rozsáhlých soutěží. Důsledkem toho však je, že kanceláře již nebudou potřebovat tolik architektů,“ tvrdí Leach.
Jedním dechem však dodává: „To, co bychom my architekti měli právě teď navrhovat, není další budova, ale spíše samotná budoucnost naší profese. Nejdůležitější však je uvědomit si problém. Jakmile si totiž problém uvědomíme, stává se z něj jiný druh problému, který můžeme řešit. To, co bychom my architekti měli právě teď navrhovat, jistě není další budova, ale spíše samotná budoucnost naší profese.“
