Musíme být stále ambicióznější a posouvat hranice oboru, tvrdí francouzský architekt Mathew Wiggett

Při přemýšlení o udržitelné architektuře nejde jen o to, jaké zvolíme technologické postupy a architektonická řešení, ale jakým stylem sami žijeme, tvrdí francouzský architekt Mathew Wiggett z kanceláře Valode & Pistre. Jak se snaží o výzkum a co jim přináší projektování v zemích, jako je Saúdská Arábie nebo Čína?

Vaše kancelář Valode & Pistre byla založena už roku 1980. Můžete jmenovat největší výzvy, kterým jste za bezmála padesát let čelili?
Kancelář zakládali tehdy mladí architekti Denis Valode a Jean Pistre. Jednou z prvních výzev, s nimiž byli konfrontováni, byla proměna pracovišť, ať už jde o nové průmyslové objekty, konverze, nebo kancelářské stavby. To byl vlastně začátek jejich kariéry – navrhovat pracovní prostory a zlepšovat pracovní podmínky pro lidi.

Jednou z prvních věcí, kterou se při redesignu továren zabývali, bylo to, jak do nich můžeme vnést venkovní prostředí a jak můžeme v rámci jedné budovy kombinovat pracovní prostory pro bílé i modré límečky. To byl ostatně úkol jednoho z nejznámějších projektů naší kanceláře, továrny pro L’Oréal nedaleko Paříže, za kterou společnost získala nejvyšší architektonickou cenu Francie. A to především proto, že tento projekt změnil způsob, jakým přemýšlíme o průmyslové architektuře.

A k jakým změnám došlo, pokud se bavíme o přístupu k architektuře v obecné rovině
Zaznamenali jsme především velkou proměnu, co se týče přístupu našich klientů, developerů. Jsou stále ambicióznější. Na začátku, když naše kancelář začínala, šlo o to vytvořit co největší plochu co nejlevněji. Pak jsme si všimli, že o deset až dvacet let později přišla druhá generace dbající na energetickou úspornost. Nyní jsme se dostali do třetí fáze, kdy jde hlavně o zlepšování kvality života uživatelů budov. Postupně se architektura více zaměřuje na lidi a tak by to skutečně mělo být.

Věřím, že se ubíráme správným směrem. Myslím si, že je to z velké části proto, že dochází ke společenskému probuzení, které se týká pohody na pracovišti. Také proto, že vládní orgány a regulační komise hodně tlačí na skutečné zlepšení kvality života a vytváření zdravého prostředí.

Výzkum a inovace

Jaká jsou podle vás stěžejní témata dnešní udržitelné architektury?
Myslím, že jádrem udržitelnosti je především vytváření budov, které máme rádi, kterých si vážíme a které chceme udržet funkční co nejdéle. Když si uvědomíte, že až padesát procent uhlíkové stopy budov připadá na proces jejich výstavby a demolice, je zřejmé, že nemůžeme neustále bourat a budovat novostavby.

Musíme se zabývat tím, jak je udělat více flexibilními, aby mohly sloužit co nejdelší dobu. Pak se musíme podívat na to, jak můžeme snížit uhlíkovou stopu během fáze užívání budovy. To se týká také využití pasivních systémů prověřených už v minulosti, které můžeme přizpůsobit dnešním potřebám. Ale také se musíme zaměřovat na technologický pokrok, inovativní výrobky a systémy.

Musíme být stále ambicióznější, neustále posouvat hranice a nespokojit se s tím, kde jsme dnes, ale neustále hledat možnosti, jak se zlepšovat. V současné době existuje hnutí, které říká, že udržitelná architektura už nestačí. Že už je pozdě na to být udržitelní, protože bylo napácháno příliš mnoho škod. Musíme jít za hranice udržitelnosti. Jak se můžeme začít zabývat regenerativní architekturou? Architekturou, která není jen efektivní, uhlíkově neutrální, ale skutečně zlepšuje přírodní prostředí.

Zaměřujete se na výzkum v rámci praxe vaší kanceláře?
Ano, výzkum je součástí aktivit Valode & Pistre. Měli jsme velké štěstí, že jsme mohli pracovat na velmi ambiciózním projektu udržitelného bydlení v Grenoblu ve francouzských Alpách. Byl to projekt, který financovala společnost Bouygues Construction, což je velká francouzská stavební společnost. Měli představu autonomních obytných budov a obrátili se na nás, abychom jim pomohli tuto myšlenku rozvinout.

Jádrem myšlenky bylo říct: dobře, když se podíváme na udržitelnost, mluvíme o tom, jak můžeme zlepšit energetickou výkonnost a omezit plýtvání. Něco, o čem jako architekti nutně nepřemýšlíme, je to, že největší plýtvání energiemi a vodou se děje na úrovni inženýrských sítí. Cílem projektu tak bylo zajistit si vodu i elektřinu na místě. Byl to výzkumný projekt, na kterém jsme pracovali před několika lety.

Jsou zde velké solární střechy, které zachycují dešťovou vodu a odvádějí ji dolů, kde se používá v odpadních systémech, na splachování toalet, k zavlažování zahrádek, které mají obyvatelé domu pro zahradničení a pěstování vlastního ovoce a zeleniny. V současné době je tam zaveden monitorovací systém a každý obyvatel budovy má směrnice, které musí dodržovat.

Musí podepsat chartu, ve které se zavazuje, že pokud chce bydlet v této budově, musí dodržovat daná pravidla udržitelnosti. Jde o to, abyste co nejvíce recyklovali svůj odpad, omezovali dobu sprchování, kompostovali veškerý biologický odpad z kuchyně. Nejde jen o technologické pokroky, architektonická řešení. Je to také o tom, jak žijeme, jak přizpůsobujeme svůj život udržitelnému přístupu k architektuře.

Existují nějaké sankce, když se nebudete chovat podle těchto pravidel?
Udržitelnost netkví v trestání, je to učení a pozorování. Tento projekt je ve fázi pozorování. Je zaveden monitorovací proces, jehož cílem je získat zpětnou vazbu pro konkrétní údaje o spotřebě energie, o nakládání s odpady, o spokojenosti obyvatel a tak dále. Nahlížíme na tyto údaje nezaujatě a říkáme: dobře, tohle funguje, tohle nefunguje. Jak to můžeme zlepšit? Uvažujeme o druhé generaci stejného projektu v jiném městě.

Co jste se z těchto dat zatím dozvěděli? Co lidé chtějí a co nechtějí?
Vlastně nás překvapilo, jak velká je touha po těchto projektech. Ve Francii dochází k velkému probuzení obyvatelstva, pokud jde o naléhavost klimatických problémů a toho, jak musíme přizpůsobit způsob života, abychom těmto výzvám mohli čelit. Takže jsme se dozvěděli, že napříč společností máme motivaci žít udržitelněji.

Jak vnímáte dřevo jako stavební materiál? Slyšel jsem, že ve Francii existuje nařízení o uplatňování minimálního množství dřeva v rámci veřejných projektů.
Ne tak docela. Například v Paříži existuje nový dokument o městské regulaci, který stanovuje, co můžete a nemůžete dělat v zastavěném prostředí uvnitř hranic Paříže. Právě vydali novou, velmi ambiciózní verzi tohoto dokumentu, jmenuje se PLU Bioclimatic a je zaměřen na snižování uhlíkové stopy budov, a to nejen na energetickou účinnost, ale na celý životní cyklus budovy. To bude velmi silně tlačit na materiály z přírodních zdrojů v budovách, tedy nejen dřevo, ale také hlínu, cihly, kámen, slámu, všechny druhy přírodních materiálů.

Myslím, že dřevo má ve stavebnictví rozhodně své místo. Zaznamenali jsme, že stále více klientů požaduje pro své stavby dřevěné konstrukce. V současné době stavíme sídlo francouzské plynárenské společnosti GRDF na předměstí Paříže s kompletně dřevěnou konstrukcí. Jsme mírně omezeni požárními předpisy, ve Francii existují určité limity oproti třeba Kanadě nebo Švýcarsku, kde se staví ze dřeva snadněji. Naše předpisy týkající se požární bezpečnosti dřevostaveb jsou stále poměrně přísné.

Vnímáte tedy dřevo jako stavební materiál budoucnosti?
Jistě, jeho úloha se bude zvyšovat, ale pevně věřím v to, že každý materiál má své místo a u každého projektu je třeba si položit otázku, jaký materiál je pro tento projekt vhodný. Nejde o dogmatický přístup k architektuře, který říká, že pro každý projekt musíme od teď použít dřevo. Někdy je ocelová konstrukce stále tou nejlepší cestou, protože umožňuje mnohem rychlejší stavební proces. Ocel můžeme také recyklovat.

XXL rozměr architektury

Kancelář Valode & Pistre působí v mnoha zemích napříč kontinenty. Dochází k nějakým rozdílům v požadavcích na udržitelnost projektů v Evropě oproti třeba Blízkému východu?
Rozhodně. Naše centrála sídlí v Paříži, ale máme také pobočku v Pekingu a stavíme v desítkách zemí po celém světě. V současné době pracujeme poměrně hodně na Blízkém východě, konkrétně v Saúdské Arábii.

O Číně, Saúdské Arábii a jejich závazku k udržitelnosti může existovat spousta předsudků. Ale ve skutečnosti je zajímavé, že navzdory jakkoli častým představám jsme si všimli, že tyto vlády silně investují do udržitelného designu a že skutečně posouvají hranice. Pracujeme s klienty v Saúdské Arábii, kteří po nás chtějí, abychom používali kruhové zemní konstrukce, což byl tradiční způsob stavění před tisíci lety.

Projektujete raději v Evropě, nebo v Asii?
Nemám žádné preference, pokud jde o umístění projektů, na kterých pracuji. Jsem architekt a jsem jím proto, že mám rád výzvy. Každý, kdo se věnuje architektuře, kdo chce studovat architekturu, by měl mít rád výzvy, měl by mít rád, když se musí učit a přizpůsobovat každému projektu. Během své kariéry jsem pracoval na různých typech budov. Jediné, co je pro mě opravdu důležité, je to, že se učím něco nového a že projekty, které vznikají, jsou smysluplné a užitečné pro komunity a pro koncové uživatele.

Zároveň vám projekty v těchto velmi bohatých zemích mohou přinést příležitosti, o kterých by se vám v Evropě ani nesnilo. Je to tak?
Určitě. Součástí naší touhy pracovat v zahraničí je myšlenka, že se můžeme hodně naučit od jiných zemí a kultur a poznáme nové způsoby práce, nové způsoby fungování architektonické kanceláře, nová architektonická řešení. To je něco, co nám naše kancelář v Číně rozhodně přinesla. Získali jsme velké zkušenosti například v oblasti navrhování výstavních hal.

V této oblasti jsme měli zkušenosti již z naší práce ve Francii, a když jsme pak pracovali v Číně, požadavky byly tak ambiciózní, že to, co jsme si mysleli, že známe, se posunulo na úplně novou úroveň. Šli jsme za hranice toho, co jsme považovali za možné. Takže práce v Číně nám skutečně dala „XXL přístup“ k architektuře, práci v měřítku, o kterém jsme si mysleli, že není možný. Například jeden z největších projektů, na kterém jsme kdy pracovali, má téměř milion metrů čtverečních. Je to výstavní centrum v Šen-čenu, tři kilometry dlouhé se třemi stanicemi metra.

Milion metrů čtverečních?
Ano, naše reakce také byla: „Páni, dobře, tohle není Evropa.“ (smích)

Je to obrovské. A od té doby jsme navrhli několik výstavních center podobné velikosti. V Číně je všechno větší a všechno jde mnohem rychleji. Rychlost, s jakou byly budovy realizovány a postaveny, je zcela výjimečná. Rozhodně jsme se hodně naučili díky práci v Číně a díky tomu, že máme v Číně tým, který vede čínský architekt, který mluví francouzsky a který studoval tady ve Francii. Mezikulturní učení je velmi cenné.

Čím větší, tím lepší?
To bych neřekl. Čím větší je budova, tím musí být přístup jiný a my se musíme přizpůsobit a naučit se nové způsoby práce na těchto typech projektů.

V současné době se mnoho kanceláří snaží dosáhnout v blízké budoucnosti uhlíkově neutrálního portfolia. Máte podobné ambice?
Naše společnost měla vždy ambice vytvářet udržitelnou architekturu a naštěstí jsme měli klienty, kteří nám umožnili posouvat hranice. Nejsme dogmatičtí ve výběru projektů. Nechceme pracovat pouze s lidmi, kteří mají vysoké ambice v oblasti udržitelnosti.

Od partnerů ASB

Autonomie a úspory díky české baterii a sálavému vytápění

Střechy a terasy bytového domu Panorama Plzeň

Nemyslím si, že je fér zavírat dveře klientům, kteří o udržitelném navrhování třeba ještě pochybují. Myslím si, že pokud pracujeme s klienty, kteří zpochybňují postupy udržitelného navrhování a jejich nezbytnost, máme možnost s nimi vést dialog a možná je přimět ke změně názoru nebo k větší ambicióznosti. Ale rozhodně je to něco, o co usilujeme.

Článek vyšel v časopisu ASB 6/2023.