Jana Mastíková: Není důvod, aby klesala kvalita projektů

Ing. arch. Jana Mastíková II

Jana Mastíková a architektonické studio LOXIA, ve kterém působí jako hlavní architektka, mají za sebou pestrou škálu větších i menších projektů, mimo jiné i novou radnici v Praze 12, kde si samospráva této městské části vyzkoušela navrhování pomocí BIM. Technologie ale pro tuto architektku nejsou samospásné, daleko větší důraz klade na vytváření příjemného místa k životu.

V ateliéru LOXIA se věnujete široké škále různých typologií. Jsou pro vás některé zajímavější než jiné? Proč?
Ano, to máte pravdu, jako LOXIA jsme si již vyzkoušeli mnohé, od obchodních center, přes několik továren, kancelářských budov, škol, školek, nespočet bytových domů až třeba po radnici, která se nyní staví v Praze 12 podle našeho návrhu.

Každá typologie je zajímavá, architekt prostřednictvím svých staveb tvoří svět ostatních lidí, tvoří to, kde lidé žijí, kde pracují, přes co cestují, kam se chodí vzdělávat, bavit se nebo užívat volný čas. A z toho se jen těžko vybírá to nejdůležitější. Každé zadání je jedinečné, každé nás baví a do každého se jako architekti pouštíme se stejným zápalem a nadšením.

Jak důležitou roli podle vás hrají samosprávy při rozvoji obce (městské části)? Jsou mezi nimi velké rozdíly? Jaký je rozdíl mezi klientem-soukromníkem a klientem-samosprávou? Mohou veřejné zakázky působit na stavebnictví pozitivně a působit jako příklad pro soukromé stavebníky kvalitou provedení, moderními technologiemi apod.?
Naprosto klíčovou, stojí za rozvojem dané obce a jsou jeho hlavním hybatelem, nebo naopak mnohdy i „nehybatelem“. I v rámci jednoho města může být mezi městskými částmi velký rozdíl v tom, jak ke svému rozvoji přistupují. Jedna část výstavbu blokuje a druhá je jí nakloněna.

Přiznám se, mám raději ten druhý model, a to nejen proto, že jsem architekt a mou vášní je tvořit. Přijde mi to správné. V přírodě platí jasný zákon.

Co se nerozvíjí, umírá. Měli bychom myslet na další generace. Stačilo by málo. Myslím, že dnešní společnosti obecně chybí pozitivní vize a chuť tvořit. Bořit/blokovat je vždy jednodušší, pak si ale zahráváme s budoucností našich dětí, celé společnosti.

Neříkám neřízená výstavba, vše by mělo mít vždy svou míru. A pokud v té správné míře samospráva půjde příkladem, bude to jedině dobře. Veřejné zakázky by měly být podle mého názoru pomyslným měřítkem kvality, vzorem pro další stavebníky. Díky nim by se laťka architektury a stavitelství měla zvedat výš a výš.

Ateliér LOXIA je známý díky využívání BIM. Je to pro vás konkurenční výhoda? Co byste vyzdvihla jako největší pozitivum využívání BIM pro stavebníka a co je podle vás největší výhoda pro projektanta?
BIM projektování je další logický krok ve vývoji. Tak jako se kdysi přešlo z papíru do počítače, tak se nyní přechází zase dál. BIM je úžasně komplexní nástroj. Stálo nás na začátku nemalé úsilí ho v LOXIA zavést, ale nyní, když se první projekty dostávají do realizace, se jeho výhody začínají naplno ukazovat.

Pokud je model postavený správně, dá se s ním skvěle pracovat. Za nejužitečnější považuji možnost podívat se na jakékoliv místo v modelu a to i na to nejsložitější. V modelu se dá doladit uspořádání strojoven, koordinovat rozvody, stoupačky a jádra.

Každá aktualizace se projeví v celé výkresové dokumetaci. Díky zatřídění prvků se dají velice rychle získávat různá schémata, která projekt zpřehledňují. Obecně, přehlednost je dle mého názoru velkou výhodou pro stavebníka a zejména pro investora.

Díky modelu si všichni – i laikové – mohou mnohem reálněji představit řešení navrženého prostoru, včas zahájit diskuze o navrženém řešení a také o nákladech. Pokud chtějí, mají tak projekt mnohem více pod kontrolou.

Jak probíhá v praxi pronikání informací z BIM projektu na nejnižší úroveň dělníků na stavbě?
Aktuálně se podle našeho projektu, který jsme jako generální projektant zhotovili kompletně v BIM, staví budova nové radnice v Praze 12-Modřanech. BIM se na stavbě aktivně využívá například při kontrolních dnech, kdy se namísto do výkresů nahlíží do modelu a v něm probíhá vyjasňování návrhu, myšlenek a postupů.

Projekt v BIMu vám totiž odhalí každé místo nové budovy mnohem dříve, než na stavbu vůbec vjede první mix s betonem. Ale pozor, BIM je stále jen nástroj, který musí být v rukou zkušeného architekta, stavebního inženýra a nově i BIM manažera.

A také není všemocný, například pro stavební detaily se zatím stále uplatňuje 2D výkres a mnohdy je stále nejrychlejší obyčejná skica tužkou na papír přímo na stavbě.

Udržitelnost se opírá o tři pilíře – ekonomický, sociální a environmentální. Jakými prostředky mohou architekti přispět k dosažení udržitelnosti v jednotlivých oblastech (pilířích)? Který pohled podle vás v současné developerské výstavbě převažuje?
Myslím si, že každý architekt by měl mít tyto pilíře na paměti. Environmentální pilíř je dnes velice v módě. Já jsem spíše zastáncem přirozené střídmosti a zbytečného neplýtvání než přehnané posedlosti ekologií tak, jak ji kolem sebe člověk mnohde pozoruje.

Myslím tím zejména takovou tu samoúčelnou ekologii, která je drahá a v reálném životě nic nepřináší. Druhé dva pilíře jsou pro mě důležitější. Dům musí být takový, aby svým obyvatelům poskytl ty správné společenské vazby, naplnil jejich potřeby a aby se jim v něm spokojeně žilo.

Má reagovat na to, pro koho je postaven a nemá být něčím víc nebo míň. A ekonomie je úplně zásadní, tu musíme mít jako architekti na mysli neustále a v rámci LOXIA ji maximálně ctíme. Dům musí být navržen kvalitně, kvalitními stavebními postupy a do nejmenšího detailu.

Avšak také ekonomicky a s rozmyslem. Pokud navrhneme dům, který se ekonomicky nepotká s představou nebo možnostmi klienta, je to pro obě strany špatně. A pro dům samotný v konečném důsledku také.

Jeden z posledních projektů LOXIA – Chateau Troja Residence.
Jeden z posledních projektů LOXIA – Chateau Troja Residence. |

Jaké změny by podle vás nejvíce prospěly českým městům, aby se dokázaly popasovat se změnou klimatu a výkyvy počasí?
Jestliže se bavíme o tom, že máme v poslední době teplejší léta a obecně méně deště, pak bych se inspirovala v krajinách, kde je pro ně takové počasí přirozené. Na jihu Evropy, v Itálii, ve Španělsku.

Tamní města se od našich liší výrazně, jsou mnohem více kompaktní, hustější, zabírají menší plochy, domy stíní ulice, které se pak tolik nepřehřívají, a navíc je každá z ulic osázena alejí stromů, které stíní, čistí vzduch, zvlhčují ho a ještě k tomu vypadají dobře.

Myslím, že každý, kdo jde ulicí se stromy a bez stromů, pozná ten rozdíl. Samotnou kapitolou jsou také parky a veřejná zeleň obecně.

Díky kompaktnosti měst jsou pro ně jasně vymezené plochy, a i když se mohou zdát menší než u nás, zeleň zde bývá často kvalitnější, je udržovaná a vy z ní využijete každý metr čtvereční. Naše města zbytečně překypují nekoncepční zelení.

Myslím tím různé nepravidelné trávníčky, které se špatně udržují, často přes ně vedou vyšlapané cesty, hromadí se v nich nepořádek a které uvítají maximálně pejskaři. Tyto plochy vznikají částečně i proto, že nám je diktuje územní plán formou požadavku na splnění koeficientu zeleně. Ale to je kapitola sama pro sebe.

Je podle vás udržitelnost developerských projektů lákadlem pro zákazníky? Chtějí Češi žít v ekologických domech?
V našem nedávno dokončeném projektu Modřanka se nám podařilo dosáhnout na certifikaci BREEAM. Pro nás to byla dobrá zkušenost a zároveň potvrzení, že to, jak o domech přemýšlíme a jak k nim jako architekti a inženýři přistupujeme, se potkává i s metodikou tohoto mezinárodního certifikačního programu.

Všechny byty jsou v tomto projektu prodané a myslím si, že i tento certifikát k tomu mohl přispět. Lidé ekologické projekty podle mého názoru chtějí, ale musí být samozřejmě za rozumnou cenu. A to jsme zpět u ekonomiky celého projektu.

Při diskusích o ekologické architektuře se často zmiňují zelené střechy, zelené stěny, systémy na znovuvyužití šedých vod a využívání a vsakování dešťových vod. Použili jste některé z těchto prvků modrozelené architektury ve vašich projektech? Za jakých podmínek mají podle vás smysl? Nejde někdy jen o „design“, který ale reálně při započítání všech nákladů na výrobu a provoz příliš ekologický není?
Zelené střechy jsou fajn. Nahrazují střešní krytinu, vrstva zeminy střechu chrání, brání jejímu přehřívání, zadržuje vodu a ještě k tomu celá střecha hezky vypadá. Pokud nám to projekt dovolí, snažíme se je v našich projektech maximálně používat.

Například teď navrhujeme jednu mateřskou školku, která půjde ještě dál, bude zapuštěná do svahu a zemina přes ni bude doslova přehrnutá tak, aby školka mohla splynout s okolím. Určitě zde také maximálně využijeme potenciál dešťové vody pro zálivku a přirozené vsakování tak, aby nám voda z pozemku neodtekla kanalizační sítí pryč.

Dům bude pasivní, ale co se použité technologie týče, tak budeme střídmí a půjdeme cestou co nejjednodušších systémů. Není hospodárné naplnit dům technologií od základů až po strop.

Investice do zařízení se často po dobu jejich životnosti nevrátí, provoz také něco stojí a v dlouhodobém horizontu je pak udržitelnost takového přetechnizovaného domu vlastně horší než domu jednoduchého. A o ekonomice nemluvě.

Mají větší urbanistické projekty nějakou výhodu při uplatňování principů modrozelené architektury proti samostatným domům?
Když se dostaneme k návrhu celého urbanismu, dají se vymýšlet úžasné věci. Ve vztahu k environmentálním principům řešíme, jak nejlépe umístit domy vzhledem ke světovým stranám, třeba aby bylo v místnostech dost světla, ale aby se nepřehřívaly.

Řešíme, jak pozemek klesá a kudy nám přirozeně bude stékat voda, řešíme také, kde se bude vsakovat, aby nebyly narušeny poměry ve spodních vodách. Řešíme, kudy nejlépe vést cesty, kde udělat náměstí, kde park, kam s mateřskou školkou a zastávkou MHD, a to vše proto, aby se lidem v novém území dobře žilo.

A v neposlední řadě řešíme hustotu zástavby, aby domů nebylo příliš málo, protože potom se prodlužují komunikace a inženýrské sítě, které k nim vedou, a zástavba začíná být neekonomická. A ekonomie je také jedním z pilířů udržitelnosti.

Urbanismus je komplexní věda, a pokud se zvládne dobře, je to první krok k úspěchu. Pokud totiž bude urbanismus fungovat, samotné ekologicky pojaté domy budou jeho pomyslnou třešničkou.

Usnadňuje BIM navrhování zelených technologií uvnitř budov (například rekuperace, systému pro znovuvyužití šedých vod apod.)?
Pokud se jedná o „zelené“ technologie, platí zde obdobně vše, o čem jsem již mluvila. BIM obecně pomáhá s koordinací jednotlivých technologií, kterých je v případě energeticky úsporných budov vždy více. Samotný model budovy má ale obrovský potenciál.

Je podle mého názoru jen otázkou času, kdy se doplňkový software natolik rozvine a zdokonalí. A to tak, že budou možné takové simulace provozu budovy, které již během projektování můžou odhalit případné slabiny a tím je pomohou eliminovat.

To, co je také jedním z největších přínosů BIM, o kterých se podle mého názoru mluví málo, je ulehčení následné správy a kontroly budovy, když už stojí. Tzv. facility management. Na provozních nákladech se totiž dá také mnoho ušetřit.

Dokážeme v českých městech využívat historické budovy v centrech? Umíme rekonstruovat historické stavby a dávat jim novou náplň? Co je největší překážkou?
Na konci loňského roku se podařilo zkolaudovat projekt Chateau Troja, na kterém jako architekti a projektanti od roku 2008 pracujeme. Je to krásný projekt, ve kterém se nám podařilo citlivě propojit šest historických budov bývalého barokního statku trojského panství se sedmi zcela novými domy.

Budovy z konce 17. století si v průběhu staletí prošly mnoha zkouškami, ale poslední pomyslnou ránu jim zasadily povodně v roce 2002. Budovy byly v tak špatném stavu, že hrozilo, že zmizí navždy. Cesta k jejich záchraně vedla přes novou výstavbu.

Aby bylo možné ufinancovat záchranu starého, museli jsme všechny – zejména však památkovou péči a městskou část – přesvědčit o tom, že do areálu je potřeba vestavět i domy nové. Povedlo se to a tato tenkrát odvážná vize zafungovala.

V roce 2015 se pro areál našel i osvícený investor, vše se mohlo rozjet a nyní je zkolaudováno a probíhají poslední dokončovací práce zejména v zahradách. Stavební práce trvaly čtyři roky, vyzkoušeli jsme si na nich mnoho nových a neobvyklých postupů a úžasný genius loci barokního statku se podařilo zachránit i s novou náplní.

Takže ano, rekonstruovat historické stavby umíme. Je k tomu potřeba ale několika věcí – osvícený investor, zkušený architekt s vizí a odvaha ze strany odborníků z řad památkové péče a místní samosprávy.

Pokud nastane po skončení mimořádných opatření kvůli COVID-19 recese, jaký vliv to podle vás bude mít na stavební trh? Bude se méně stavět? Půjde kvalita developerských projektů dolů?
Toto je otázka spíš pro prognostiky a super-ekonomy, ale uznávám, že i urbanista a architekt se musí umět dívat do budoucna, vždyť ve svých projektech tvoří budoucnost také.

Vše bude záležet na tom, jak rychle se vrátíme do normálního života a doženeme ekonomické ztráty – prozatím zhruba – dvou měsíců veškeré lidské aktivity. To je otázka, kterou si kladou největší mozky světa. Nebude to asi úplně krátká doba a nebude to lehká etapa. Bude se muset naopak stavět více.

Od partnerů ASB

Už před koronavirem nám chyběly byty a mnoho, mnoho infrastruktury. V tomto ohledu jsme nebyli zrovna v „čele závodu“ a nemůžeme si nyní dovolit zvolnit, protože by se mohlo stát, že by nám čelo závodu zmizelo z dohledu úplně. A není důvod, aby klesla kvalita projektů.

Myslím si, že se pouze změní priority, pravděpodobně se změní i hygienické předpisy, budeme se jinak dívat na hygienu běžného dne. Určitě se změní styl života, možná budeme chtít více soběstačnosti v bytech, v domech, v kancelářích nebo ve školách.

Změní se i charakter služeb, více si jich bude možné objednat „domů“, donášková služba se možná změní na zcela bezkontaktní, budeme jinak nakupovat a jinak jíst v restauracích. Je možné, že budeme více pracovat z domova, koneckonců jsme se to teď naučili. Ale i když bude mnoho věcí jiných, přeji si, abychom zůstali věrni hodnotám, které nyní jako svobodná společnost máme.

Text: red
Foto: archiv respondenta

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 2/2020.