Anketa: Mají se zahušťovat panelová sídliště?
Panelová sídliště jsou jedním z typických rysů českých měst a představují domov pro významné procento Čechů. Svým urbanismem se výrazně liší od historické zástavby i města krátkých vzdáleností, naopak, jedná se často o monofunkční celky. Přesto se v některých zdařilých panelových souborech podařilo vytvořit ideál bydlení v zeleni, který místní obyvatelé vnímají pozitivně.
Otázka
Mělo by se stavebně vstupovat do dokončených celků panelových sídlišť a vnášet tam nové stavby? Pokud ano, jak?
Jitka Žambochová
architektka
Dovolila bych si hned na začátek zpochybnit to, zda jsou sídliště skutečně dokončenými celky. Z původní ideje „bydlení v parku“, tak, jak ji představila Athénská charta v roce 1933, byly převzaty jen fragmenty. Urbanismus jeřábních drah bez jakékoliv koncepce zeleně a s nedostatečnou občanskou vybaveností dnes nevyhovuje požadavkům pro život a volá po revizi.
Když se řekne sídliště, většina z nás si představí chudé prostředí paneláků, vágního bezcharakterního veřejného prostranství, neprostupných křovin a troubících aut, která nemohou vyjet ze svého parkovacího místa. Veřejný prostor na sídlišti zabírá velké procento plochy, a údržba je tudíž velmi nákladná.
Ve výsledku lidé volají: Chceme více zeleně! a Hlavně žádné nové stavby! Po čem ale možná skutečně volají, je kvalitní zeleň, větší rozmanitost charakterů míst a pravidelná údržba a úklid. K původní otázce: V sídlištích bydlí velká část naší populace, a proto by si zasloužila mnohem více pozornosti.
Stěžejní je vytvářet koncepce sídlišť – definovat a posílit centrum sídliště, vhodně reorganizovat veřejný prostor, vytvořit koncepci zeleně a její údržby. Kde je to možné, lze například pracovat s možností vzniku předzahrádek domů. Citlivě vložená nová zástavba může v mnohých případech prostředí sídliště skutečně pozvednout.
Nové domy jednak doplní chybějící služby a občanskou vybavenost a také paradoxně pomáhají řešit problém s místem (zejména parkování). Chytré vložení nových staveb může ze sídlišť vytvořit skutečně živý a obytný prostor. A obytnost je tím, na co se v době vzniku sídlišť zapomnělo a co je třeba sem dnes doplnit.
Přečtěte si také
Jan Votoček
architekt
Tak jako při veškerém architektonickém konání i u sídlišť vždy záleží na konkrétní situaci. Pokud chceme vytvářet města krátkých vzdáleností, dostupná nejen autem, ale také pěšky a hromadnou dopravou, musíme vytvářet města, která mají městu adekvátní hustotu.
Města, kde je prázdno úměrné hmotě a hmota úměrná prázdnu. Fungující město je trochu jako skvělý guláš, ve kterém je všeho tak akorát. Samotná voda s masem a cibulí totiž není to pravé. Guláš je potřeba zahustit, přidat česnek, papriku, dochutit kořením.
Pokud si jako společnost uvědomíme potřebu hustého města, můžeme se začít zabývat dalšími otázkami. Čím zahustit, do jaké míry okořenit, případně zda neupravit samotný základ. Dobrých výsledků, které nám mohou být inspirací, je čím dál víc.
Výborným příkladem, kde se podařilo všechny ingredience vhodně zkombinovat, zahustit a dokonce doladit základ, je sídliště Rosenhøj v dánské Kodani. K dosažení opravdu perfektního výsledku je potom potřeba zejména zkušený kuchařský tým (architekti, inženýři, krajináři), který vymyslí ten nejvhodnější recept (projekt) pro strávníky (obyvatele) v dané lokalitě.
Jan Jirásek
zahradní a krajinný architekt
Odpověď na tuto otázku je velmi složitá a jistě hodna mnohého zkoumání. Především záleží na konkrétní urbanistické struktuře celého obytného souboru daného sídla. Pokud bychom se však na problematiku chtěli podívat z jiné perspektivy, pak by otázka, kterou si klademe, nezněla: Mělo by se stavebně vstupovat do dokončených celků panelových sídlišť a vnášet tam nové stavby?, ale: Přinese nová zástavba vyšší kvalitu života a bydlení stávajícím obyvatelům?
Odpověď, která se v tuto chvíli nabízí, je: Možná. My bychom však vždy chtěli odpovědět: Zcela určitě!, ovšem taková reakce je platná až při dotazu: Zvýší úroveň bydlení stávajících rezidentů kvalitní veřejný prostor s parkově udržovanou zelení? Zeleň má ve veřejném prostoru mnoho funkcí, které napomáhají ke kultivaci a zvelebení takového místa.
Zeleň obytné zástavby a menší parkové plochy, kterých se tato problematika týká, tak mohou esteticky zušlechtit dané prostory, uvolnit psychické napětí návštěvníků, výrazně ovlivnit mikroklima a zpříjemnit pobyt v takových prostorech atd. Především nám ale poskytuje prostor každodenní rekreace.
Takže pokud se vrátíme k základní otázce, zda by se mělo stavebně vstupovat do dokončených celků panelových sídlišť a vnášet tam nové stavby, tak by odpověď byla: Volné prostory ve struktuře sídlištní zástavby by měly být věnovány kvalitní parkově upravené zeleni vytvořené dle sadovnických zásad pro možnost rekreace rezidentů a pro zvýšení komfortu bydlení.
Marek Jan Štěpán
architekt
Když použiji paralelu k tomu, jak se chováme k historičtějším obytným celkům, než jsou panelová sídliště, které také doplňujeme, tak doplňovat by se panelová sídliště určitě mohla. Je víceméně nesmysl zakonzervovávat sídliště, stejně jako jakoukoli jinou část města.
Myslím si, že doplňování by mělo brát na zřetel motorizaci, která je úplně jiná než v době, kdy se sídliště stavěla. A samozřejmě také jinou potřebu zázemí na sídlišti, než jak si architekti představovali v 60. až 80. letech.
To doplňování by mělo hodně směřovat i k občanským funkcím, ne jenom k zahušťování byty. Ale stavebně vstupovat by se mohlo, nestavět mi přijde podobné, jako když ultrakonzervativní památkář chrání před jakýmikoli zásahy nějakou stavbu v historickém prostředí, což beru jako extrém.
A známe spoustu příkladů, že to jde. Takže když někdo říká, že sídliště by nemělo být dotčeno, přijde mi to na podobné úrovni. Ale samozřejmě se to musí dělat v souznění s prostředím, asi nedokážu obecně říct, jestli by to měly být spíš bloky nebo věže.
A hlavně je důležitý soulad s novými potřebami obyvatel, tam vnímám jednoznačně nejvíc potřebu řešit ta auta. Je to složitá otázka, asi ale nejde prostě říct: nechme sídliště tak, jak jsou. Je třeba zvýšit kvalitu tohoto prostředí, jinak se sídliště vyžijí.
Nepřehlédněte: Bydlení snů v paneláku? Kompletní přeměna bytu po prarodičích vám odpoví
David Neuhäusl
architekt
Podle mého názoru je základem provést poctivou analýzu stávajícího stavu a funkčnosti sídelního celku. Zjistit, co je na konkrétním místě potřeba. Obecně na sídlištích potenciál k dostavování je – tento typ modernistické zástavby v sobě skrývá celou řadu rezerv, a to nejen z hlediska prostoru.
Oblíbené obavy, že developeři touží pouze po zlikvidování veškeré zeleně a maximálním vytěžení území, mohou být liché a souviset především se špatnou zkušeností, přirozeným konzervatismem či strachem z jakýchkoli změn.
Stejně tak se toto téma bohužel stává tématem politického boje a diskuse, pokud probíhá, pak nebývá racionální. Dostavba sídlišť má potenciál doplnit (městské) kvality, které tyto prostory často postrádají.
Na druhou stranu je ale opravdu nutné řešit každý projekt individuálně.
Jsou skvělá panelová sídliště, která by se dostavovat neměla, stejně tak existují projekty pro sídliště, kde by dostavba smysl dávala, ale jejichž realizace by místu uškodila. Cokoli je možné udělat kvalitně, anebo naopak.
Velkým problémem sídlišť jsou nefunkční a předimenzované veřejné prostory. K jejich úpravě existuje celá škála přístupů od měkkých po tvrdé, zároveň doplňování hmot není jediným nástrojem, který je k dispozici. Nepochybně na dostavby sídlišť existují skvělé studie a více ateliérů se tímto tématem zabývá až na vědecké úrovni.
Text: Anna Vrabcová
Foto: archiv respondentů
Foto: archiv respondentů
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 2/2019.
