Poptávka po bytech ve větších městech stále stoupá, zvyšují se však také nároky budoucích uživatelů novostaveb po kvalitních materiálech, dobré dispozici, nízké energetické náročnosti či místní občanské vybavenosti. Ke změnám v požadavcích dochází také v souvislosti s pandemií a většímu využití bydlení pro práci. Kam se posouvá architektura developerských projektů? Proč často vznikají uniformní bytové domy, jejichž architektonické a urbanistické řešení příliš nezohledňuje okolí, širší vztahy a místní potřeby? Jakou roli sehrává ekonomické hledisko developera, invence architekta či projekční kanceláře, poptávka na trhu a osvícenost samosprávy?
Co je podle vás zásadní pro to, aby ze spolupráce developer-architekt vznikl kvalitní projekt určený pro bydlení?
Michal Šourek
zakladatel ateliéru MS Architekti, profesor na FSv ČVUT
Zásadní podmínky jsou tři: pozemek, developer a architekt. Developer a architekt, kteří uplatňují kompetenci, respektují se navzájem a chápou a respektují kvalitu pozemku a lokality. Pozemek musí být vhodný pro zamýšlenou funkci i kategorii, developer musí správně stanovit funkci, marketingové zadání a kapacitu využití, které ladí s parametry pozemku, a architekt musí developerovo kvalitní zadání kvalitně naplnit, musí projekt saturovat veřejným i poloveřejným a polosoukromým prostorem ve vhodné hierarchii, a musí zadání kvalitně naplnit v poloze dispozičně-prostorového i provozního řešení a architektonické formy, které se ve vzájemné synergii stanou východiskem optimálního „zážitku zákazníka“ – „user experience“.
Jak se pozná kvalitní řešení? Pozná se podle toho, že k němu není možné cokoliv přidat, od něj cokoliv odebrat nebo na něm cokoliv změnit, aniž by se tím výsledek zhoršil. Je-li takové kvalitní řešení na světě, vše ostatní – projednání a prosazení záměru, jeho financování a stavební realizace, to už je jen profesionální rutina. 🙂
Zásadní podmínky jsou tři: pozemek, developer a architekt.
Peter Bednár
architekt, ateliér Jakub Cigler Architekti
Typickou odpovědí je důvěra, ale možná lepší je pochopení motivací. Role architekta je z pohledu developera jednoduše měřitelná tím, že se jeho budova postaví a prodá lépe než u konkurentů. Protože se dlouho prodávalo prakticky cokoliv, řada projektů vznikla bez architektů. Pro architekta je to složitější. Jedinou výhodu má v tom, že nenese investorovo investiční riziko.
Architekt velkého projektu nemůže zásadně ovlivnit většinu faktorů, které nejvíc ovlivní cenu a charakter plánované výstavby. Pozemek je dávno vybraný a kapacita projektu je daná územním plánem, který málokdy umožní postavit stavbu s logickou návazností na okolí a mixem funkcí umožňující živé městské prostředí. Zastaralé stavební normy neumožní experimenty a vnitřní dispozice, včetně skladby bytů a šířky domů jsou dané interními standardy developera. Architekt je tak po úvodních prezentacích fotek bytových domů z Hamburku, Vídně a Berlína rád i za málo, třeba lepší dlažbu ve veřejných prostorech.
Přesto kvalitní prostředí vzniknout může, ale zatím jen v té nejvyšší cenové relaci. Určitě by to šlo i v běžném bydlení. Klienti-developeři se neřídí ideologickou představou o tom, jak se má žít a jak mají vypadat města, zcela pragmaticky postaví přesně to, co je v daných podmínkách nejjednodušší. Doporučení architektů už znají, jen je současná pravidla nemotivují podle nich i postavit. Pro lepší většinovou výstavbu je nutné mít nejdřív lepší podmínky. Dostatečná důvěra mezi klienty a architekty pro jejich následnou výstavbu už vznikla.
Pro lepší většinovou výstavbu je nutné mít nejdřív lepší podmínky.
Tomáš Ctibor
zakladatel a ředitel platformy 4CT, předseda Sdružení pro architekturu a rozvoj
Za zcela zásadní považuji dobře formulované zadání. To by mělo reflektovat všechny klíčové parametry projektu, ale současně by mělo být průmětem veškerých relevantních kontextů, a to zejména aktuální poptávky a požadavků, respektive možností budoucích uživatelů a možností a podmínek místa a investora. Tím myslím nastavení proveditelných ekonomických parametrů záměru.
Dnes jsme velmi často ze strany municipalit a veřejnosti konfrontováni se snahou raději nestavět anebo nastavovat parametry využití území na tak nízkých hodnotách, které moc prostoru na inovace a kvalitu řešení nedávají. A to jak materiálově a technologicky, tak zejména prostorově. Současně se potřeba po vystavěném prostředí v tom nejširším slova smyslu nesnižuje, ba naopak. Navíc nás čeká nutná a velmi zásadní debata o parametrech a standardech prostor pro různé aktivity, která v příštích desetiletích mnohá paradigmata výrazně přenastaví, a to nejen jako důsledek zkušenosti s probíhající globální pandemií. Ta je sama o sobě obrovským více než rok probíhajícím experimentem v mnoha oblastech souvisejících s výstavbou a užívání našich sídel.
Přečtěte si také
Dle mého názoru se v budoucnu bez zásadních inovací v procesech přípravy, realizace a využívání prostoru neobejdeme. Inovativní tedy budeme muset být nejen v technologiích a materiálech (i jejich zdroje jsou vyčerpatelné), ale zejména v legislativě a normotvorbě, která s výstavbou souvisí. Bez větší flexibility a otevřenosti nebudeme dynamice vývoje ve všech souvisejících oblastech stačit.
Za zcela zásadní považuji dobře formulované zadání.
Martin Krupauer
zakladatel ateliéru A8000
Z mého pohledu je nejzásadnějším aspektem spolupráce důvěra. Developer musí věřit nám, našim schopnostem, zkušenostem a znalostem a my zase musíme věřit developerovi, že mu jde opravdu o kvalitu našeho řešení, návrhu, a tedy i jeho produktu. Jsem přesvědčen, že čím kvalitnější, chytřejší a do svého okolí lépe zapadající návrh, tím je ve výsledku ve svém podnikání úspěšnější i developer.
Samozřejmě je pro nás výhodou, když i náš klient je trošku vizionář. Když i on hledí dopředu. Když především v počátku naší spolupráce k ní přistupuje velkoryseji a s nadhledem. Jen tak, ve vzájemné spolupráci a interakci, mohu vznikat dobré a chytré koncepty, design, technická řešení. Ale to paradoxně platí i pro vlastní efektivitu realizace a následného provozu projektu. Kdo hned na začátku chce počítat každý hřebík a utápí se v detailech, se většinou nedopočítá. I tady platí, že je třeba postupovat od detailu k celku.
Když se na to podíváme z více profesního hlediska, je pro nás zásadní, abychom my i developer znali svého cílového klienta, abychom věděli, pro koho je projekt určen. Zrovna tak, dnes možná ještě důležitější, je povědomí o místě, jeho znalost. Uvědomit si jeho potenciál i limity, ale i historii a možnou budoucnost, nebo třeba i pocity místních. To všechno jsou ty stavební kameny, z nichž budeme vytvářet tak důležitý příběh nového bytového domu. Obydlí pro lidi, které sem společně chceme pozvat.
Nejzásadnějším aspektem spolupráce je důvěra.
