Anketa: Jak zlepšit kvalitu veřejných staveb

Praha
Source: Pexels / eko sumargiyanto

Přestože bylo možné za posledních deset let sledovat na řadě míst pozitivní vývoj, i nadále stojí kvalita staveb především na osvícených jedincích z řad investorů, samosprávy, architektů a dodavatelů.

Co by pomohlo ke zkvalitnění výstavby pro veřejný sektor?
Jsou chybějící finance zásadním problémem?
Jaké jsou potřeby města a obcí?
Můžete uvést příklad ze své praxe?

Marek Sivák

Marek Sivák

architekt, spoluzakladatel spolku Pěstuj ­prostor a Platformy pro veřejný prostor

Ve městech a obcích se dnes staví poměrně hodně, velkým tématem se stala veřejná prostranství. Narůstá počet „pozitivních ohnisek“, už dávno to není jen Litomyšl. V průměru však přetrvává, že zdaleka ne všechny návrhy kreslí architekt a kvalitativní výběr projektanta se týká jen zlomku staveb. A bohužel ani objednat si architekta není zárukou kvality, kazí si to i sami architekti. Výrazně se rozšířila participace, ale pod to slovo se schová téměř cokoliv, chybí plošně respektované standardy.

Problémem je dvojí metr na různé typy staveb. Na radnici, park nebo náměstí se už běžně klade důraz, ale když se staví lávka, sportovní hala nebo opravuje ulice, je to vnímáno jen jako „technické řešení“. Přitom úroveň našeho životního prostředí určuje celek, průměr, ne deset top staveb. Ulice jsou nejrozšířenějším veřejným prostranstvím, a proto je jejich kvalita klíčová – zda se při rekonstrukci sítí nebo povrchů myslí i na to, aby se daly vysadit stromy, udělat klidné zákoutí s lavičkou nebo oživit prostor předzahrádkou kavárny.

Jak z toho ven? Cesta je poměrně jednoduchá – dobře (a participativně) zpracovat zadání, požadovat mezioborový přístup, vybrat zpracovatele podle kvality (ne nejnižší ceny), vyvážit jeho postavení (resp. postavení obcí) vůči dotčeným orgánům, aby přehnané technické požadavky neválcovaly smysluplná řešení, klást důraz na funkčnost, krásu i udržitelnost. Každý projekt dobře komunikovat a hlavně vyhodnocovat – jeho proces i dopady. Kvalitativní evaluace veřejných staveb by měla být normou.

 

Daniel Brýdl

Daniel Brýdl

starosta města Litomyšl

Nejvíce by pomohlo, kdyby většina obyvatel byla vychována ke kulturnosti, ke vnímání veřejného prostoru, k estetice, designu a kvalitní architektuře. Bohužel měli jsme zde v České republice 40 let devastace všeho možného, a tím i vkusu jedince.

Nyní je tedy potřeba postupně veřejnost přesvědčovat – a to na základě konkrétních příkladů – že kvalitní výstavbu nemusí provádět pouze soukromí investoři, ale i (nebo dokonce právě) veřejný sektor. Bohužel kvalita nebývá nejlevnější, a pokud je nejjednodušší vybrat dodavatele projektu i stavby na základě nejnižší ceny, pak nemůžeme čekat boom kvality. Nutné jsou tedy také změny v legislativě.

Finance jsou důležitým, ale ne nejzásadnějším problémem. Na mnohých příkladech je vidět, že když je vize a velká shoda napříč vedením města, tak se peníze seženou. Důležité jsou vzory, osobní nasazení, kontinuita a chuť dělat věci opravdu pořádně.

Města by potřebovala hlavně zjednodušení stavebního řízení, dále pak osvícené vedení i zastupitelstvo, kontinuitu, stabilní ekonomické prostředí – jasná pravidla financování obcí, jasná pravidla dotací, bez neustálých změn. Potřebují kvalitní městské architekty, potřebují cestovat po světě s očima otevřenýma. Potřebují kvalitní dodavatele, kteří nebudou podsekávat ceny při výběrových řízeních a pak navyšovat cenu díla o každou vícepráci.

Jako dobrý příklad bych uvedl úpravy Nábřeží Loučné v Litomyšli – ta část, kterou projektoval architekt Pleskot a která byla hrazena z protipovodňových dotací, nebo část od Rusina Frei architekti financovaná Nadací Proměny Karla Komárka a Městem Litomyšl.

Martin Kupka

Martin Kupka

starosta obce Líbeznice

Myslím, že nejpodstatnější je, aby celý veřejný sektor vnímal potřebu budovat za veřejné prostředky co nejkvalitnější stavby, a to i po architektonické stránce. A aby měl k ruce co nejvíc příkladů, kde se podařilo s omezenými prostředky hodnotné stavby realizovat. Za posledních deset let se situace významně změnila. Výsledky řady architektonických soutěží ukazují, že se dobré architektuře daří i v menších sídlech.

Obce a města pořádají víc architektonických soutěží a spolupracují s profesionálními architekty. Úspěšné realizace z rozpočtů měst a obcí samy o sobě zvyšují laťku pro investiční činnost. Bylo by užitečné, kdyby se dařilo obecně zvyšovat veřejný tlak na architektonickou kvalitu veřejných investic. Aby se toto povědomí rozšiřovalo, je samozřejmě dobré nejen poukazovat na zdařilá díla, ale i kritizovat případy, v nichž veřejný sektor nepostupuje správně.

V praxi je dnes možné vidět špatné příklady většinou kontejnerových škol, které na prvním místě sledovaly rychlost výstavby a co nejnižší pořizovací náklady. Architekti měli k takovým řešením často přímo zakázaný přístup. Dodatečně se pak prováděly nejrůznější úpravy, aby se například v takových školách vůbec dalo v teplejších měsících učit. Nízká vstupní investice se tak následně prodražila.

Tlak na kvalitu a znalost praxí prověřených postupů vidím jako důležitější aspekt než věčný nedostatek prostředků. Z vlastní praxe mohu dokladovat řadu příkladů, kdy vstup kvalitních architektů do řešení běžných obecních problémů znamenal ve skutečnosti významné úspory. A nemyslím tím jen to, že jsme ušetřili, když jsme se dopředu vyhnuli cimrmanovským slepým uličkám.

 

Jan Čižinský

Jan Čižinský

starosta městské části Praha 7

Pomohla by zásadnější úprava zákona o zadávání veřejných zakázek, která by zadavateli umožnila přenést zodpovědnost za projekt na zhotovitele stavby, jako tomu je v soukromém sektoru. Zadavatel z veřejného sektoru je nyní vydán „na pospas“ projektantovi a zhotoviteli – pokud se neshodnou, dostává se do obtížně řešitelné situace a je fakticky rukojmím.

V praxi to má ten důsledek, že veřejní zadavatelé se vyhýbají architektonické soutěži o návrh a řeší stavbu metodou design and build, která není vždy ta nejvhodnější.

Financí na investice by vždy mohlo být více, ale nepředstavují klíčový problém. Problémem je složitost procesů a z toho plynoucí nároky na výkon úředníků. Zjednodušeně řečeno – ve veřejném sektoru se spíše než investičních prostředků nedostává prostředků na zaplacení dostatečného počtu kvalitních lidí. Z praxe vím, že obsadit třeba uvolněné místo na stavebním úřadě bývá nesmírně obtížný úkol.

TEXT: Jolana Říhová
FOTO: Archiv respondentů