Adrian Friend: Architekt má být pro klienta přítelem

Adrian Friend: Architekt má být pro klienta přítelem

Britský architekt s mnohaletou praxí a doslova přátelským jménem se ve svých projektech zaměřuje na udržitelný rozvoj a celkové zlepšování kvality stavitelství. Friend vyzdvihuje důležitost kritického pohledu na současnou architekturu a tvrdí, že ne všechny budovy jsou architekturou jen proto, že je navrhl architekt.

Kdy jste se rozhodl pro architekturu a co vás k tomu vedlo? Jak vzpomínáte na svá vysokoškolská léta na Kingston University a na Barlet School of Architecture?
Nejdřív jsem studoval na umělecké škole Croydon College of Art. Tam jsem si uvědomil, že nejraději ze všeho kreslím budovy. Proto jsem se poté vrhnul do studia architektury na Kingston University. Měl jsem to štěstí, že mě tam učili jedni z hlavních akademiků tehdejší doby. Například Jeremy Till nebo Johnathan Hale, autoři teoretických knih o architektuře jako Weather Architecture a Architecture Depends. Magisterská studia jsem pak dokončil na Barlet School of Architecture, kde jsem také získal třetí část své profesionální kvalifikace.

Kromě toho, že vedete architektonický ateliér Friend and Company Architects, učíte také na Royal College of Art v Londýně. Jak jste se k učení na vysoké škole dostal a jaké předměty tam vedete?
Učit jsem začal na univerzitě v Nottinghamu poté, co jsem v roce 2006 založil svou vlastní firmu. Na Royal College of Art v současnosti vedu studentské projekty (Live Project). Myslím si, že když člověk architekturu učí, stane se v důsledku toho o něco přísnějším architektem. Pedagogická činnost také pomáhá při definování vašich vlastních nápadů. Podstatným prvkem je zde samozřejmě také komunikace a diskuze s ostatními pedagogy. To vše mě vede ke zkoumání toho, jak postupně a co nejefektivněji zlepšovat kvalitu výstavby.

Mateřská školka v Jižní Africe, která byla navržena a postavena studenty A. Frienda

Mateřská školka v Jižní Africe, která byla navržena a postavena studenty A. Frienda

Baví vás víc působit jako pedagog, nebo se raději věnujete své vlastní firmě?
Obojí si ohromně užívám. Oba tyto moje obory se totiž navzájem skvěle doplňují. Zkušenosti z praxe se promítají do mé výuky, akademické poznatky se zase často ­pozitivně odrážejí během realizace projektů.

Ateliér Friend and Company ­Architects jste založil v roce 2006. Jak dlouhou a jak náročnou cestu musí architekt působící ve Velké Británii ujít, aby se dostal tam, kde jste dnes vy?
Dva roky po založení Friend and Company Architects jsme byli zařazeni do užšího výběru v nominacích Young Architect of the Year 2008 (Mladý architekt roku 2008). Následně jsme měli to štěstí, že jsme získali hned několik cen za naše projekty bydlení a škol. Ve velké Británii je dobré prostředí pro podporu začínajících architektů a jejich praxí, ať už se specializují na výstavbu, nábytek nebo design.

Na které projekty se zaměřujete ve vašem ateliéru?
Zabýváme se různorodými projekty, převažuje ale bydlení a také školní budovy. Pracujeme i na několika spíše uměleckých projektech – jako například Netopýří spirála (Bat Spiral) a Zrcadlo zvuků (Sound Mirror). Ve spolupráci se švýcarským ateliérem Harryho Huggera jsme také navrhli novou taneční akademii pro Bird College.

Které jsou dle Vašeho názoru kladné a které záporné stránky současné britské architektury?
V Británii se najde nemálo realizací, na kterých je patrné, že zde byly splněny ambice klienta, aniž by došlo ke ztrátě architektonických kvalit projektu. Negativní stránku pak vidím v časté absenci kritického pohledu na rozdíl mezi dobrou a špatnou architekturou.

Bat Spiral (Netopýří spirála) – hnízdiště pro 365 netopýrů

Bat Spiral (Netopýří spirála) – hnízdiště pro 365 netopýrů

Jaký je tedy váš názor na současnou architekturu v Londýně?
Výstavba v Londýně je v současné době často vedená především komerčními zájmy a v mnoha případech se zde pak dá jen těžko mluvit o architektuře v pravém slova smyslu. Ne všechny budovy jsou architekturou, přestože je navrhl architekt.

Jaká jsou dle vaší zkušenosti specifika vztahu klient – architekt v Británii?
Nemálo britských klientů naštěstí umí docenit pravé schopnosti architektů a své domy si ve většině případů nechají od profesionálního architekta také navrhnout. Záleží jim na komplexní architektonické kvalitě, nejen na stavebním povolení. Pro vznik dobré architektury je důležitý zdravý vztah mezi klientem a architektem a jejich úzká spolupráce. Architekt by měl být pro svého klienta přítelem. Já mám v tomto ohledu jistou výhodu. (Smích) Například jeden z našich projektů jsme nazvali One Friendly Place.

V Británii často vídáme takzvaný fasádismus – tedy že se ze starší stavby nechá jen její skořápka, uvnitř se dům „vykuchá“ a postaví se celý nový vnitřek. Jaký je váš názor na tento přístup k architektuře?
Znovuvyužití budov je udržitelným elementem architektury a musíme ho vnímat jako součást ekonomického a energetického zefektivňování historických konstrukcí. Architekt se ale samozřejmě musí postarat o to, aby nově navržené části budovy citlivě korespondovaly s původními konstrukcemi.

Mateřská školka v Chelsea

Mateřská školka v Chelsea

Na konci osmdesátých let jste navštívil Prahu. Jak se Vám tam líbilo?
Prahu jsem navštívil v roce 1989. Ne nadarmo se říká, že je to nejkrásnější město na světě. Viděl jsem tehdy většinu pražské moderny třicátých let a samozřejmě také vilu Tugendhat v Brně.

Během své architektonické kariéry jste realizoval mnoho zajímavých projektů. Mohl byste některé své oblíbené jmenovat a lehce popsat?
Musím se přiznat, že mými favority jsou mateřská školka v Jižní Africe a Bat Spiral – netopýří hnízdiště. Všechny naše projekty mají silný koncept, který je, jak doufáme, vizuálně patrný a snadno srozumitelný. Netopýří spirála (Bat Spiral) je studií organické struktury a zároveň obydlím pro 365 netopýrů. Projekt 21st Century Span House zkoumá nový přístup k bydlení a různé cesty k jeho realizaci. Zvolili jsme zde kombinaci skla a dřevěných strukturálních prvků, díky kterým je dům světlý a otevřený, ale zároveň velmi útulný. Doufáme, že se nám podaří dovést tuto technologii a znalost výroby dále a postupně vidět, zda 21st Century Span House může zlepšit kvalitu bydlení v Británii. Mateřská školka v Jižní Africe byla prvním projektem navrženým a postaveným spolu s mými studenty z univerzity v Nottinghamu v roce 2009.

Čemu se rád věnujete kromě architektury?
Popravdě řečeno, na nic jiného kromě architektury mi už příliš času nezbývá. Moje práce je ale pro mě naštěstí zároveň i mým největším zájmem a koníčkem.

Máte nějaký svůj architektonický sen? Vysněný projekt, který byste jednou chtěl realizovat?
Každý projekt je pro mě novým snem. Jednou bych se rád dostal k projektu pavilonu v zoologické zahradě, který by byl postavený na principech biodiverzity a udržitelného rozvoje.

Adrian Friend (* 1967) 
Adrian Friend je architekt s více než dvacetiletou zkušeností v oboru a také držitelem několika architektonických ocenění asociace RIBA. Po studiích na Kingston University a Barlett School of Architecture zahájil svou praxi v ateliéru Alsop and Störmer, kde pracoval na inovativním projektu hotelu v Marsei ve Francii. V roce 2004 se stal vedoucím architektonického ateliéru na univerzitě v Nottinghamu. Tam byl také pověřen zřízením projektové kanceláře a vedením realizace projektu mateřské školky v Jižní Africe, která byla navržena a postavena jeho studeny. Od roku 2011 do 2013 pak vedl kurzy architektury na univerzitě umění v Norwich, kde zavedl nový architektonický absolventský program. Podařilo se mu tak do tohoto města po padesáti letech vrátit studium architektury. Kromě pedagogické praxi se Adrian věnuje také vedení své firmy Friend and Company Architects. Je autorem nemalého počtu odborných knih, publikací a článků (Elements of Architecture, Venice Vidi Vici, How Places Work…).

TEXT: Tereza Janišová

Autorka je architektka, momentálně na stáži v ateliéru Adriana Frienda v Londýně. Vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Kromě architektury je její velkou láskou literatura. Je autorkou knižní fantasy trilogie Erilian (Město čarodějů – 2010, Kouzla na obzoru – 2012, Střípky hvězd – 2014).

Foto: Archiv Adriana Frienda, IVTA

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.