Věra Palkovská: Optimismus ohledně BIM je na místě
Věra Palkovská je primátorkou Třince od roku 2006 a její snaha o efektivnější správu města ji přivedla až k zavádění tolik diskutované metody BIM. Se svojí zkušeností vystoupila na konferenci ředitelů projektových a investorských společností, která se konala 2. 10. na Ministerstvu pro místní rozvoj a jejímž ústředním tématem byla digitalizace ve stavebnictví.
Dnešní první panel byl relativně optimistický ohledně zavádění metody BIM do praxe. Je tento optimismus na místě? Byly zohledněny všechny možné problémy, které jsou s touto revolucí ve stavebnictví spojené?
Bez optimismu by málokterý projekt dospěl do cíle. Optimismus musí být, ale musí být samozřejmě vždy ve spojení s reálným životem a s tím, co musí člověk překonat, abychom se dostali k cíli.
BIM, Building Information Modelling, byl dnes jedním z hlavních témat, prolínal se jak vystoupením pana ministra průmyslu, tak pana ministra dopravy. My jsme v době, kdy v roce 2022 budou veřejní zadavatelé vyhlašovat zakázky nad 150 milionů korun, právě v BIMu.
Zvládnou úřady pracovat v BIM?
Budou muset. To nebude vůbec jednoduché. Na jednu stranu je BIM in, všude se o něm mluví, akorát málokdo vlastně úplně přesně ví, co to je. Na druhou stranu je to tedy strašák, protože je o něm možná málo informací.
A rok 2022 se blíží a za ty dva roky, což si myslím, že vůbec není mnoho, je třeba klást vyloženě důraz na osvětu. Vysvětlit, o čem BIM je, co přinese. To nebude vůbec snadné, protože BIM je specifický v tom, že je to běh na dlouhou trať.
V čem konkrétně?
Zavést BIM dlouho trvá, bude to stát docela dost peněz a ovoce to přinese až po letech. Protože BIM zdaleka není jen 3D model, což si mnozí představují, a stavební firmy si myslí, že když předloží, že budou pracovat v 3D modelu, že jedou v BIMu. To vůbec není pravda.
Co je tedy podle vás BIM?
Především správa a sdílení informací v průběhu celého životního cyklu stavby.
Kdy vy jste v Třinci začali s implementováním těchto procesů?
S BIMem jsme začali zhruba před čtyřmi lety, jenom jsme tehdy nevěděli, že se to takhle jmenuje. Ale začalo to všechno tím, že jsme se pustili do koncepce smart city. A v rámci této koncepce jsme řešili i správu majetku města a chtěli jsme a chceme pracovat tak, abychom se chovali jako dobrý hospodář.
No a BIM se právě v tomto promítá hned ve dvou rovinách. Ta jedna je správa stávajícího majetku. To znamená provést pasportizaci majetku, který město již má, což je obrovsky náročná práce – časově i finančně.
O jaké finanční částce se bavíme?
Pasportizace jednoho většího objektu v majetku města stojí několik stovek tisíc.
Je to tedy docela velký úkol…
Je to běh na dlouhou trať a troufnu si říct, že většina měst a obcí v České republice má u velkého procenta svých staveb, dokonce bych řekla v naprosté většině, jejich stavební dokumentaci v papírové podobě.
Která často vůbec neodpovídá reálnému životu té stavby tak, jak se v čase vyvíjela. V digitální podobě mají doklady k minimu obecních budov. Takže ta postupná pasportizace je skoro to nejtěžší.
A jaká je další fáze?
Před těmi čtyřmi lety jsme se přenesli do další roviny – abychom v rámci starosti o město měli k dispozici správu informací o nových stavbách. To vypadá jednoduše, ale není to pravda.
Ze začátku jsme si mysleli, že se nám to promítne zejména do přípravy stavby, do projektové dokumentace a do samotného procesu stavění. Za ty čtyři roky jsme se ale posunuli mnohem dál.
V čem konkrétně?
Ten pozitivní dopad v době provozování těchto objektů je obrovský, přinese to hospodárnost, efektivitu. Nejen v průběhu života stavby, ale následně i v době demolice.
Všechno jsou to ale kroky, které budou mít největší přínos až v daleké budoucnosti, a když si vezmete, že většina těch, kdo se starají o veřejný majetek, je v zastupitelstvu třeba jen čtyři roky, tak si řeknou: „Proč bych já se tím trápil? Než to přinese ovoce, to už tam dávno nebudu, stojí to spoustu peněz a politické body téměř nulové.“
I přesto jste BIM v Třinci zaváděli…
Já to neustále opakuji, že BIM je cesta budoucnosti. Je to moderní nástroj umožňující být dobrým hospodářem. Je to dlouhá a trnitá cesta, troufnu si říct, že Třinec je takovým průkopníkem, světlonošem v oboru. My jsme si už mnohým prošli a na rozdíl od ostatních už máme za sebou první pilotní projekt.
O jaký projekt se jednalo?
Bylo to sportovní centrum s investičními náklady zhruba 80 milionů korun, kdy jsme vlastně šli cestou BIMu. Chystáme teď další projekt, kdy chceme jít touto cestou, a když už se tou cestou prodíráme a máme z toho nějaké zkušenosti, tak se chceme o to podělit.
Takže si velmi vážím toho, že jsme dnes s panem ministrem průmyslu podepsali prohlášení o spolupráci, že ten náš další projekt, což je centrum pro aktivní seniory, budeme také stavět v BIMu a budeme se v průběhu stavby dělit o zkušenosti, které jsme získali částečně i při tom prvním pilotním projektu. Protože to, co schází, jsou právě příklady dobré praxe.
Myslíte, že právě tyto příklady mohou hrát největší roli v zavádění BIM?
V současné době bude vládní usnesení, bude nařízení používat od roku 2022 u nadlimitních zakázek BIM. Měla by vzniknout také metodika, ale metodika je jen kuchařka. A vládní nařízení je příkaz. A v konečné fázi pokyny a příkaz nestačí.
Kuchařka musí být v rukou dobrého kuchaře. To je právě asi největší problém zavádění BIMu do reálného života – chybějící odborníci. Chybějí odborníci, kteří budou umět v BIMu pracovat, ale chybějí také takoví, kteří naučí druhé v tomto informačním systému pracovat.
A obávám se, že to bude trvat mnohem déle než ty dva roky, a proto to v mnoha lidech vzbuzuje obavy, protože si s tím nebudou vědět rady.
Kde budou podle vás v BIMu vzdělaní lidé nejvíce chybět?
Mám obavu, že na magistrátech, krajských a obecních úřadech nebudou ani vědět, jak nadlimitní veřejné zakázky zadávat. Co mají požadovat? Nebudou s tím mít zkušenost, a tady my tu zkušenost nabízíme. Když už jsme se prodrali až tak daleko, tak ať z toho mají něco i ostatní.
Určitě si ale myslím, že BIM bude v budoucnu nutnost, avšak stejně jako celá řada dalších nových přístupů to vyžaduje změnu myšlení.
A ta je nejtěžší ze všeho, protože když něco nějak funguje – i když to nefunguje úplně ideálně, ale nějak ten systém běží – tak pro mnohé, ať jsou to stavaři, projektanti, architekti, statici, je to děsivé, protože jsou na něco zvyklí.
Je tam pak ještě jeden problém, a to jak všechny informace dostat do jednoho modelu. 3D model mají statici, jiný mají projektanti a podobně. Dostat všechny do jednoho rozhraní, kde se ty informace sejdou, nebude jednoduché.
Pomohla vám při řešení těchto již spíše technických problémů spolupráce s Vysokou školou báňskou – technickou univerzitou Ostrava?
Určitě. My pracujeme na spolupráci dlouhodobě. Já jsem dnes ve svém příspěvku uvedla i podmínky, které považuji za nutné pro zavádění BIMu do reálného života, a úplně na začátku je kontinuita a stabilita. Pokud politické vedení měst, krajů, obcí a podobně nebude fandit, nebude zapálené pro BIM, pak je to problém.
Druhý nejdůležitější předpoklad je spolupráce – spolupráce se stavebními firmami, s ministerstvy, s vysokými školami… Nejnutnější věc je ale odvaha politického vedení spojená s odpovědností.
Jaké další faktory budou hrát roli při zavádění BIM?
Osvěta, finanční prostředky, protože zavádění BIM přeci jen něco stojí. Ale hlavně musí být vůle.
Jakým způsobem proniká BIM až do nejnižších pater správy města?
Když se vrátím zpátky, my jsme před čtyřmi lety prostě jen chtěli spravovat městský majetek s péčí řádného hospodáře. Takže jsme zřídili facility management, našli jsme na investičním odboru mladého, zapáleného člověka, který si to dostudovával a vzdělával se.
To byl začátek. Samozřejmě investice se na magistrátě prolínají se všemi odbory, takže když byl jeden zapálený, tak už to dokázal dalším vysvětlit a poradit jim, jak mají postupovat. Klíčová je také podpora vedení města, které ví, proč to chce.
Je to také o penězích, protože bez pasportizace to nejde. A je potřeba, aby se všechny tyto předpoklady vhodně sešly. Rozhodně to u nás nebylo o nějakém nařízení vlády a o metodice, vždyť ani to sportovní centrum nedosahovalo svými náklady na těch 150 milionů.
Jak se správa majetku proměnila?
Než jsme začali s inteligentní správou města, to bylo většinou tak, že vznikl nějaký problém – např. bylo potřeba vyměnit střechu, nebo se rozbily elektrorozvody. No a pak ti ředitelé škol nebo správci těch budov přiběhli na radnici a obvykle to bylo tak, že na další rok byla vyčleněna nějaká částka, protože mají havárii.
Zpravidla ti, co nejvíce křičeli, se na ten seznam investic dostali. Ale tak to není správně. Má to být úplně jinak. Mělo by to být tak, že budeme vědět, že za dva roky končí životnost střechy na té a té škole a už dopředu počítat s tím, že za čtyři roky bude třeba to a to vyměnit.
V případě požáru víme, jaké jsou v budově materiály, kde jsou únikové východy… Takže BIM vůbec není o 3D modelu, ale o tom, že máte informace. A to už vůbec nemluvím o tom, jak krásně probíhaly kontrolní dny, protože přišel stavbyvedoucí a všichni ostatní s tabletem a už pracovali.
A nikdo se následně nemůže vymlouvat na to, že tam nebyl, nebo že něco nevěděl. V tom rozhraní to vše je, a pokud někdo udělá změnu, okamžitě se to paprskovitě dostane ke všem. Ovoce přinese zavedení BIM v průběhu celého životního cyklu, základní jsou ale dvě věci – změna myšlení a peníze.
Text: Anna Vrabcová
Foto: Ceec Research
Foto: Ceec Research
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 5/2019.
