asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Malý Berlín

12.06.2009
Pražské Holešovice jsou spojeny především se jmény známých českých funkcionalistických architektů Jana Gillara, Evžena Rosenberga, Emanuela Hrušky či Josefa Havlíčka. Vedle těchto tvůrců se však do jejich tváře výrazně zapsala také řada německy hovořících architektů, reprezentujících tzv. druhý proud pražské kultury. Jedním z nejplodnějších a nejvýznamnějších byl Adolf Foehr, autor pozoruhodného, konstruktivisticky laděného obytného komplexu v dnešní ulici U Smaltovny.
Holešovická část Bubny představovala s ohledem na svůj rozvojový potenciál v meziválečném období exkluzivní a vyhledávanou adresu, která se rychle zaplnila movitými obyvateli z řad pražských Němců a Židů. Vzhledem k národnostnímu složení většiny majitelů a nájemníků zdejších domů tato enkláva poměrně záhy získala název Malý Berlín, který se ujal i jako označení obytného bloku v ulici U Smaltovny.

Ponurý tradicionalista

První projekty Adolfa Foehra pocházejí z roku 1910 a jsou ovlivněny secesí (obřadní síň německého evangelického hřbitova na Žižkově). Později si však tento Kotěrův žák vytvořil osobitý styl, mezi jehož poznávací znaky patří – vedle výrazné monumentality – úzká trojitá okna, arkýře podepřené ozdobnými konzolami a atypické trojúhelníkové rizality. Jak trefně poznamenává Zdeněk Lukeš, jistá ponurost Foehrových staveb měla v sobě cosi z mysticismu Poelzigových kreací.

Dvacátá léta minulého století lze považovat za počátek spolupráce s prominentními německými průmyslníky a finančními institucemi. Nejvýznamnější Foehrovou stavbou z tohoto období je rozsáhlá administrativní budova Ringhofferových závodů nad Smíchovským nádražím zakončená mohutnou kupolí. Na přelomu 20. a 30. let se v jeho tvorbě začíná pozvolna projevovat konstruktivismus s nepřehlédnutelnými tradicionalistickými vlivy, které se projevují mimo jiné odmítáním pásových oken. V této době byly v Praze podle Foehrova projektu postaveny dva paláce německé pojišťovny Donau: první na nároží Purkyňovy a Spálené ulice (1927 až 1928) a druhý ve Voršilské ulici (1926 až 1930). Tradicionalistickou polohu ­Foehrovy tvorby reprezentuje pražský palác Družstevní asociace na Těšnově z let 1926 až 1928.

V letech 1929 až 1932 byla postavena Foehrova patrně nejzdařilejší realizace – Brandejsův obchodní dům na nároží Havířské a Provaznické ulice na Starém Městě. V jeho řešení se již ke slovu hlásí na našem území poměrně ojedinělý dynamický expresionismus. Nejvýraznějším prvkem fasády je dynamicky tvarovaný nárožní arkýř, který je zjevnou citací proslulého Mendelsohnova Petersdorffu ve slezské Vratislavi (Wroclavi). Na sklonku života Adolf Foehr inklinoval k tzv. heimatstilu, což dokládá i jedna z jeho posledních ­realizací, vila Hummelberg z roku 1939 na pražském Zlíchově.

Vedle hlavního města se s řadou jeho staveb můžeme setkat také v dalších městech, zejména v oblasti někdejších Sudet. Za všechny lze jmenovat zaměstnaneckou kolonii Mannesmannových závodů v Chomutově, pobočku někdejší Boehmische Union Bank v Podmoklech a expozituru pojišťovny Donau Concordia v Liberci.

Výtahy a balkony

Jednu z nejzajímavějších Foehrových ­realizací představuje na svou dobu luxusní obytný komplex v ulici U Smaltovny v Holešovicích, který byl vybudován v letech 1937 až 1940 ve spolupráci se stavitelem Franzem Hruschkou. Ve formálním řešení bloku Foehr kombinuje moderní konstruktivismus s tradicionalistickými prvky, které se spolupodílejí na specifickém vzezření objektu. V celkové koncepci domu lze zároveň sledovat některé postupy částečně anticipující snahu architektonické avantgardy o kolektivní bydlení, jenž na našem území vyvrcholila stavbou tzv. Koldomu v Litvínově v letech 1947 až 1958.

Vliv tradicionalismu se projevuje už v symetrické kompozici hmot. Dům s dochovanou původní barevnou kombinací zelenobílých okenních rámů a žluté omítky doplněné červenými režnými cihlami má v pražském prostředí poněkud atypický až německý ráz. Ten je kromě toho dán přítomností dekorativních detailů jako například kovaného zábradlí či profilovaných ostění dveřních otvorů z travertinu. Unikátní je také řada dochovaných a svému účelu dodnes sloužících prvků, mimo jiné dřevěných rolet, klik či oken. I přesto však dům působí velice moderně a některé jeho partie (zejména mohutné průčelí situované do dnešní Bubenské ulice) mají téměř panelový charakter.

Ústředním prostorem bloku je pečlivě komponované, parkově pojednané vnitřní atrium. To je přístupné skrze centrální vstupní křídlo se dvěma průchody a průjezdy, spolu s řadou výkladců. Z exteriéru je vstupní část zdůrazněna symetrickým umístěním v rámci bloku a výrazným snížením hmoty vůči zbylým křídlům. Vedle komunikační funkce sloužilo toto křídlo také pro obchodní a administrativní účely.

Úředníci, odbojáři, funkcionáři

U obou průjezdů jsou situovány přízemní, původně správcovské byty přístupné z luxusního vestibulu obloženého mramorovými deskami. Z vnitrobloku, který slouží jako odpočinková zóna, je přístup do osmi obytných sekcí označených písmeny A až H. Každá sekce má výtah. Skutečnost, že to bylo na svou dobu luxusní bydlení, dokládá vedle velkorysého dispozičního řešení jednotlivých bytů také jejich vybavení – každý byt měl dva balkony: jeden orientovaný do ulice a druhý do klidnějšího dvora.

Krátce po dostavění byl dům zkonfiskován a využíván pro ubytování vysoce postavených protektorátních úředníků, které po válce vystřídali odbojáři a později komunističtí funkcionáři a diplomaté. Dnes je dům a zejména atrium ve značně neutěšeném a zanedbaném stavu. Městská část Praha 7 však naštěstí vyvíjí chvályhodnou snahu o revitalizaci bloku. Lze jen doufat, že tomuto pozoruhodnému a cennému objektu se již brzy dostane zasloužené péče a pozornosti.

Adolf Foehr (1880–1943) působil většinu života v Praze, kde vedle vlastní architektonické praxe zastával funkci stavebního rady. Zároveň byl členem spolku Schlaraffia (výhradně mužský spolek s důrazem na přátelství, humor a umění, založený německými herci). Vystudoval německou techniku v Praze, poté mistrovskou školu Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole a polytechniku v Curychu. Charakteristickým znakem Foehrových staveb je užití ušlechtilých materiálů – mosazi, travertinu či mramoru. Na přelomu 20. a 30. let se jeho styl zjednodušuje a dospívá téměř ke konstruktivismu. Jeho stavby si však stále uchovávají tradicionalistický ráz. Ve své pozdní fázi tvorby Foehr inklinoval k tzv. heimatstilu.

Mezi nejvýznamnější Foehrovy realizace patří zaměstnanecká kolonie Mannesmannových závodů v Chomutově (1926), palác Dunaj v Liberci (1928) a čtyři pražské stavby – administrativní budova Ringhofferových závodů na Smíchově (1925), palác Dunaj na Národní třídě (1926 až 1930), Brandejsův obchodní dům v Provaznické ulici (1929 až 1932) a zmíněný obytný blok v ulici U Smaltovny v holešovické části Bubny (1937 až 1940).


Jaroslav Zeman
Foto: Dano Veselský

Autor je spolupracovníkem redakce.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.
Ivan K.
Měl bych jen pár poznámek, neboť v uvedeném domě v ulici U Smaltovny 20 a 22 jsem žil 29 let a moji rodiče od r. 1945 až do r. 1995 resp. 2001. Název Malý Berlín získal dům po německých obyvatelích, kteří se do domu nastěhovali po obsazení republiky. Dům byl původně stavěn pro zaměstnance ředitelství Československých drah, sídlící na druhém břehu Vltavy. Před zabráním byl téměř dokončen, chyběly snad jen vestavěné skříně. Při osvobození Prahy v něm určitou dobu bohužel žili sovětští vojáci, což zanechalo určité stopy. Není pravda, že v každém bytě byly dva balkony! Původné barva domu nebyla žlutá, ale hnědá! V předním spojovacím jednopatrovém traktu byly v 1. patře byty, v přízemí obchody (Bratrství) a v suterenu prádelny se sušárnou a mandly vždy jedna pro každý dům (A až H). Na dvoře pamatuji funkční betonový bazén s vodotryskem, který byl po jakési poruše zavezen hlínou a osázen růžemi. V místnostech po stranách vjezdů byly místnosti pro popelnice. Domy byly vytápěny dálkovým topením z holešovické elektrárny, sporáky byly elektrické. 27.6.2013 Ivan K.
Odpovědět | 27.06.2013, 11:00
lenka
Dobrý den, mohla bych se Vás zeptat, jaké bylo ještě další sociální zázemí MB? Byla tam v provozu např. školka? Pokud byste měl ještě další informace, byla bych ráda, kdybyste se o ně se mnou podělil. Děkuji. Lenka K.
Odpovědět | 20.06.2014, 15:30

Další z Jaga Media