Zimní zahrada 6: Materiály pro stavbu

Materiály bychom pravděpodobně měli zvážit dřív, než vyrazíme pro stavební povolení, protože jsou samozřejmě součástí projektové dokumentace. Na trhu je velké množství materiálů, které můžeme využít ke stavbě – ať už svépomocí nebo za asistence odborníků.

Vybírat bychom měli jednak s ohledem na naše finanční možnosti, ale také s přihlédnutím k podmínkám, kterým bude materiál v interiéru zimní zahrady vystaven. Potažmo čemu bude vystaven v exteriéru.

Samozřejmě můžeme zůstat u skleníkové klasiky a pořídit veškeré opláštění z jednoho a nosnou konstrukci z druhého materiálů, při současných možnostech materiálů, jejich vlastnostech a ochotě výrobců ovšem můžeme vše kombinovat tak, aby výsledné konstrukce měly ty nejpřívětivější vlastnosti pro naše konkrétní podmínky. Jedině tak – spolu s pravidelnou kontrolou a údržbou – totiž můžeme počítat s dlouhou životností celku.

Materiály konstrukce

Existuje celá řada materiálů, které můžeme použít ke zhotovení konstrukce zimní zahrady – ocel, hliník, plast, dřevo, různé kombinace zmíněných materiálů… Jak se však zorientovat a správně vybrat?

• Dřevo

Mezi nejdůležitější výhody dřeva patří nízká roztažnost a dobrá tuhost. Výsledná konstrukce nebude „pracovat“ tak, jak tomu může být u jiných materiálů. Nebude se prodlužovat, kroutit, ohýbat a nehrozí vnitřní pnutí. Nevýhodou ovšem může být odolnost vůči povětrnostním vlivům a náchylnost k vlhkosti.

Velmi dobrých vlastností a eliminace některých nevýhod můžeme dosáhnout za použití lepených prvků (tedy z většího počtu vrstev dřeva lepených k sobě) – takové prvky jsou mechanicky odolné, stále a s kvalitní nosností. Oba typy – běžné i lepené –  je potřeba pravidelně opečovávat, kontrolovat a natírat, aby se zvýšila jejich životnost a předešlo hnití nebo napadení dřevokaznými houbami či hmyzem.

Dřevo jako takové je ideální materiál pro kutily, kteří si chtějí většinu postavit sami. Před realizací je ovšem třeba si nechat důkladně spočítat všechny pevnostní výpočty a statiku (sníh, vítr, námraza), abychom měli jistotu, že zvolené trámy vydrží zatížení, kterému budou čelit. Výsledek přitom bude mít své jedinečné kouzlo nejen protože půjde o zahradu z přírodních materiálů, ale i že půjde o výsledek našeho vlastního snažení.

• Cihly

Cihlová zahrada má rozhodně své kouzlo – interiér (ev. exteriér) tvořený cihlami například snadno vytvoří iluzi anglického venkova. Stavba jako taková ovšem patří mezi náročnější a vyžaduje celou řadu stavebních postupů a prací. Stavba z cihel je ovšem velmi odolná a lze ji snadno izolovat. Vhodná je zejména pro větší zimní zahrady, kde rovněž zajistí konstrukci, která se nekroutí, neohýbá a dobře odolává vnějším vlivům.

• Plast

Plast, ať už jakkoli nenáviděný a proklínaný v dnešní době je, s sebou do zimní zahrady přináší celou řadu vlastností, které můžeme z dlouhodobého hlediska ocenit – například nízké nároky na údržbu, nízkou váhu konstrukce a dobré izolační vlastností. Pokud ovšem plánujeme větší konstrukce, plast by měl být zesílen, aby byl schopen odolat všem zatížením. I přes zesílení (a samozřejmě i bez něj) bychom si měli dát pozor na tepelnou roztažnost plastů, zejména v horkém létě.

• Ocel

Slitiny hliníku, oceli a jejich kombinace jsou jedny z nejčastěji viděných materiálů konstrukcí zimních zahrad – důvodem jsou zejména dobré vlastnosti (které lze samozřejmě ovlivnit typem slitiny), životnost kovové konstrukce, odolnost vůči zatížení a designové možnosti. Ocelové prvky je třeba opatřit antikorozní ochranou kvůli vysoké vzdušné vlhkosti. Samotnou ocel už zpravidla v konstrukcích nenajdeme, zejména kvůli náchylnosti k vlhkosti a souvisejícím nárokům na údržbu.

• Hliník

Hliníkové konstrukce mají dobré vlastnosti a dlouhou životnost, na rozdíl od slitin nebo oceli rovněž není třeba řešit roztažnost materiálu nebo složitější údržbu – prakticky stačí občas omýt konstrukci. Hliník rovněž netrpí ve vlhku a není třeba ho povrchově opatřit ochranou proti korozi. Na rozdíl od jiných materiálů lze hliníkovou konstrukci udělat poměrně subtilní, přesto bude únosná.

Každý materiál má ovšem svoje nevýhody, v případě hliníku to je tepelná vodivost materiálu a pořizovací cena. Hliníkovou konstrukci totiž sice můžeme sehnat i levně, ale v takovém případě nejspíš půjde o konstrukci s nižší tuhostí, což způsobí kroucení konstrukce a ohrozí skla – a to zejména u větších konstrukcí.

• Lexan aka polykarbonátové desky

Pro úplně jednoduché skleníky je možné použít polykarbonátové desky, jsou lehké, cenově dostupné a zbytečně nezatěžují konstrukci, ať už je použijeme k opláštění nosné konstrukce nebo jako střechu. Nevýhodou je jejich ne úplně prvotřídní, estetický vzhled.

Z čeho stavět?

Přestože všechny zmíněné možnosti jsou validní, nejspíše zůstaneme u výběru ze dřeva, hliníku a plastu. Dřevo je vhodné zejména pro zahrady, kde neplánujeme příliš velké množství prosklených ploch. Plast je vhodný téměř pro všechny příležitosti, jeho správné navržení ovšem může být velmi obtížné kvůli jeho roztažnosti a tedy nárokům na dilatační spáry. Pokud tedy budeme chtít zimní zahradu s velkým množstvím skla a kvalitní a nízko-údržbovou konstrukcí, nejspíš sáhneme po hliníku, přestože je cenově náročnější než dřevo nebo plast.

Samozřejmě, pokud chceme, můžeme použít i kombinace materiálů, například hliníkovou konstrukci s dřevem vykládaným interiérem. Nebo můžeme kombinovat ještě více – namáhané části nechat zhotovit z pevné oceli s antikorozní ochranou, méně namáhané z hliníku, na střechu můžeme použít lexan… a podlahu udělat ze dřeva. Záleží jen na finančních možnostech a představě o výsledku.

Materiály pro zasklení

Když mluvíme o zasklení, drtivá většina lidí si zřejmě představí přesně to – sklo. Klasické, průhledné, jednoduše čistitelné, v různých velikostech, tloušťkách… za přijatelnou cenu. Dle rozpočtu a představ pořizovatele lze sklo pro zimní zahradu pořídit v klasické čiré verzi, ale samozřejmě i ve verzi zabarvené, kouřové či s různými integrovanými filtry. Z hlediska vlastností je pak lepší volit dvoj- nebo trojsklo odpovídající normě ČSN EN 1279-1 s účinností od 06/2019, které zajistí, že přechody tepla z interiéru do exteriéru budou minimální a tabule skla nevychladne na teplotu, která by v interiéru způsobila srážení vlhkosti na skle.

Přestože by se sklo mohlo jevit jako ideální kandidát, musíme vzít v potaz jeho chování v zimě a v létě vlivem, jak jinak, fyziky. Když je zima, plyn uvnitř skel zmenší svůj objem, když je teplo, plyn zvětší svůj objem. Kvůli tomu v tabulích skla vzniká podtlak a přetlak. To ve výsledku znamená, že pokud skla nejsou provedena precizně, mohou působením teplot prasknout. To musíme samozřejmě brát v potaz jako riziko skleněných tabulí a počítat s tím nejen do budoucna, ale i při samotném výběru, kdy bychom měli sáhnout po bezpečnostní verzi zvolených skel, které se při rozbití rozsypou na neostré střípky nebo díky integrované fólii zůstanou vcelku.

Sklem ovšem samozřejmě možnosti „zasklení“ nekončí. Při výběru materiálu – ať už skla nebo jiného – bychom ovšem měli myslet na riziko kondenzace na plochách zasklení. Z toho důvodu byla zmíněna dvoj- a trojskla, ale v základu to není tloušťka konstrukce zasklení, je to její součinitel prostupu tepla U, co je rozhodující. Tato hodnota by měla být menší než 1,4 W/(m2*K). Toho docílíme použitím zmíněných skel, plastových profilů, hliníkových profilů s odděleným tepelným mostem, dřeva… a je to samozřejmě hodnota, kterou chceme vidět i u jiných typů zasklení, které se můžeme rozhodnout použít. Čím dalším tedy můžeme zahradu opláštit?

• Umělý polykarbonát

Polykarbonát již byl zmíněn v předchozí kapitole, kde se projednávaly jak jeho vlastnosti, tak jeho vhodnost například na střechy zimních zahrad, protože oproti sklu jeho „čirost“ a tedy i „průhlednost“ není takové kvality, jaké dosáhneme při použití skla – a tedy výhledy ze zimní zahrady nejsou tak ideální, jak by mohly být. V případě čiré verze polykarbonátu možná někteří z nás nepoznají až takový rozdíl, u jiných verzí už ovšem rozdíl zřetelný je.

• Akrylát

Akrylát je rovněž validní možností opláštění zahrady, jeho tepelněizolační vlastnosti ovšem nejsou tak kvalitní jako u předchozích materiálů. Akrylát je průhledný, u kvalitní, čiré verze opět můžeme srovnávat s čirým sklem, není ovšem běžně používán pro zahrady s celoročním využitím – spíše jen pro prostory, které slouží například k přezimování rostlin.

• Kombinace zmíněného

Stejně jako u nosných materiálů i u opláštění můžeme materiály kombinovat, tedy jeden materiál použít na svislé plochy, jiný na střechy. Vlastnosti, trvanlivost a nároky na údržbu některých materiálů k takovému specifickému použití přímo vybízí.

Zodpovědné a trvanlivé zastřešení

Zastřešení zimní zahrady se samozřejmě meze nekladou, podobně jako je tomu u rodinných domů – nejčastěji se ovšem setkáme se střechou sedlovou a střechou pultovou, vytvořit ovšem můžeme například i polokruhovou střechu, která připomíná pavilon. Dle zvoleného typu by střecha měla mít sklon alespoň 10°, aby se zamezilo zatékání do konstrukce. Tvar a sklon střechy bychom si měli ujasnit ještě před přípravou základové desky zimní zahrady, protože čím bude větší sklon střechy, tím větší zatížení bude působit na základy – což je třeba zohlednit v jejich návrhu.

Rovněž se sluší říct, že u střechy máme na výběr mezi prosklenou a neprosklenou, klasickou střechou. Záleží samozřejmě jaký výsledek upřednostňujeme. Pokud zvolíme střechu z klasických, masivních materiálů, stěží dosáhneme onoho „skleníkového“ vzhledu zimní zahrady, zamezíme ovšem velké části přehřívání zimní zahrady, protože tepelné zisky střechou budou mizivé. Naopak pokud střecha bude čirá, z průhledného skla nebo polykarbotánu, zisky budou značné, což naopak v chladnějších měsících může přispět k vyhřívání interiéru (ale v létě k přehřátí).

Z hlediska průhledných materiálu máme samozřejmě opět na výběr – jak již dříve zaznělo, můžeme použít polykarbonát, který je cenově dostupný, lehký a odolný vůči rozmarům počasí. Na střeše rovněž nebude tolik vadit, že použitý materiál není 100 % čirý a dokonale průhledný. Polykarbonát ovšem, což ještě zmíněno nebylo, není úplně barevně stálý. Při použití komůrkového polykarbonátu, vhodnějšího pro konstrukci střech, navíc hrozí vznik plísní a mechů v těchto komůrkách.

Od partnerů ASB

Technické řešení zaměřené na zvýšení úspor tepla v tepelných napáječích a ve větších dimenzích tepelných sítí

Autonomie a úspory díky české baterii a sálavému vytápění

Alternativou k polykarbonátu je již zmíněné sklo. V případě umístění skla na střechu bychom měli myslet na váhu skleněných tabulí, která ovlivní výběr nosné konstrukce zimní zahrady. Sklo by rovněž mělo mít odpovídající tloušťku, která bude schopna vydržet zatížení a rozmary počasí, kterým sklo bude vystaveno, včetně například případného krupobití nebo zatížení sněhem. Opět bychom proto měli vybírat z bezpečnostních, která se nám nevysypou na hlavu, tvrzených skel navržených právě pro takové situace. Nabízí se i použití drátoskla, v takovém případě ovšem musíme počítat s tím, že dráty budou v ploše viditelné a přiznané.

Zastřešení zimní zahrady ovšem nikdy nebude kompletní, pokud nezajistíme odvod vody okapovým žlabem. Vhodný je například dvojúrovňový žlab, který má zespodu drážku s topným kabelem, který v zimě zajistí, že voda nejenže nezamrzne uvnitř okapu, ale ani se nebudou tvořit rampouchy. Řešit bychom měli i odvod kondenzátu, který vznikne mezi sklem a profily tak, aby tato vlhkost nezatekla dovnitř.