Základy a hrubá stavba

Izolace proti zemní vlhkosti správně provedená na počátku stavby je základem budoucího bezproblémového provozu budovy. Jakákoli následná opatření jsou několikanásobně dražší a nemusí již stoprocentně splňovat svůj účel.

Značná část starších staveb je napadena vlhkostí v různých formách. Nadměrná vlhkost zdiva vede k rozpadu stavebních materiálů, zvyšování tepelných ztrát budov a může vyvolat i onemocnění pobývajících osob. Průzkum příčin vlhnutí zdiva proto patří mezi základní stavebnětechnické průzkumy. Optimální způsob sanace vlhkých budov závisí na správném vyhodnocení všech informací, které průzkumem shromáždíme. Důležité je, aby byl zpracován co nejdříve, nejlépe v úvodních stupních projektové dokumentace. Návrh sanačních zásahů totiž může výrazně ovlivnit celkové stavební řešení nebo využití prostor.

Náročnější konstrukce, výstavba infrastruktury v podzemních podlažích budov, přestavba a využívání podzemních prostor nebo kolísavá hladina podzemní vody si vyžadují speciální technologie injektáže.  Při sanacích se setkáváme s poruchami betonových, železobetonových a zděných konstrukcí. Mezi časté poruchy patří trhliny a kaverny různého typu uvnitř konstrukcí, případně i v základové spáře, horninách či zeminách pod nimi. Účinnou metodou sanace těchto poruch je provedení injektáže médiem s výrazně lepšími fyzikálními vlastnostmi, než má původní konstrukce. Při sanacích je nutno úspěšně zatěsnit volný prostor, resp. spojit nové materiály se stávajícími a vytvořit kompozit s novými fyzikálními vlastnostmi, schopným odolávat vlivům používání, prostředí i času. Zdokonalené injektážní strategie a pokročilé nové hmoty usnadní vlastní sanaci při zohlednění nárůstu kvality.

Dnešní uspěchaná doba nás nutí k rychlejší výstavbě, ke zkracování času pro odformování betonových dílců či monolitů nebo pro rychlejší znovuotevření silničního úseku. Tyto faktory nás stále vedou k zamyšlení nad otázkami, jak vyhovět požadavkům na zkrácení technologicky nutných časů k vyzrání nejpoužívanějšího stavebního materiálu, a k hledání řešení, jak urychlit výstavbu, aniž by utrpěla kvalita, vzhled nebo životnost díla.

Téma sanace je velmi široké a rovněž tak i definice a normy, které se touto oblastí zabývají. Pře-hledný souhrn informací z této oblasti může jednak usnadnit komunikaci pracovníků odborných firem s investory sanačních prací a současně poskytuje základní přehled o sanaci betonových konstrukcí, patřících mezi specifické oblasti stavebnictví. Uvedená vymezení a specifikace jsou převzaty z dostupné technické literatury a platných předpisů.

Majitelé většiny budov, novostavby nevyjímaje, se často potýkají s problémy se vzlínající kapilární vlhkostí zdiva. Objekty, které vykazují průvodní jevy vlhkého zdiva, mají obvykle nedostatečnou nebo poškozenou izolaci. U starších budov izolace zpravidla chybí. Destrukce omítek se projevuje v různých stádiích – od nevzhledných vlhkostních map, které se objevují na povrchu stěn, až po výkvěty solí a vznik plísní.

Energeticky úsporné bydlení je trendem dneška. Rostoucí ceny energií vedou stavebníky k hospodárnosti již při plánování výstavby. Přednost proto zaslouženě dostávají materiály, které již samy o sobě nabízejí výjimečné tepelněizolační vlastnosti a umožňují vznik bydlení s minimálními nároky na energie určené na vytápění. POROTHERM 36,5 Ti patří do kategorie zcela nových speciálních broušených cihel s vnitřní perlitovou výplní. Spojuje v sobě výhody masivního cihelného zdiva a zdiva s tepelnou izolací, a zároveň s tím dovoluje domu dýchat. Stavebníkům přitom nabízí stejně vysokou životnost stavby jako v případě klasického cihlového zdiva. Vzhledem k použité technologii výroby a vlastnímu složení cihly se jedná o zcela ekologický výrobek.

Typickým příkladem jednovrstvé zděné stěny je obvodová (vnější) zděná stěna zhotovená ze svisle děrovaných velkorozměrových cihelných bloků – tvarovek. V tomto příspěvku se budeme věnovat jejich geometrickým charakteristikám, které rozhodují o konstrukčním uspořádání z nich zhotovených stěn.

Výškové budovy určené k bydlení nebo k administrativním účelům se velmi často navrhují jako železobetonové skelety s tuhým jádrem a stěnovým nebo sloupovým nosným systémem. Proto je stále potřebnější znát, pochopit a také dodržovat principy technologie stavebních prací použitých na stavbě těchto budov, zejména jejich betonáže.

Svislé nosné konstrukce spolu s konstrukcemi vodorovnými vytvářejí rozhodující část nosného konstrukčního systému. Primární funkce svislých konstrukcí je nosná a ztužující, kromě toho mohou svislé konstrukce plnit i další funkce, které však mohou být nahrazeny nebo doplněny přídavnými materiály a konstrukčními prvky. Se vzrůstající výškou budov se stává při volbě konstrukčního systému rozhodujícím právě prostorové rozmístění svislých prvků, zajišťujících prostorovou tuhost systému.

Autoři některých domů či interiérů dnes často volí zcela nové možnosti i u zdánlivě banální záležitosti jako je příčka, oddělení prostoru kanceláře, zasedací místnosti, pracovny. V obytných prostorách se dá zajímavě řešit také oddělení kuchyně či rozdělení obývacího pokoje.

Úžasné skořepinové konstrukce, běžné v padesátých a šedesátých letech minulého století, jsou nyní navrhovány jen zřídka. Je to dáno především tím, že cena práce je v porovnání s cenou základních stavebních materiálů stále vyšší. Proto jsou u střech nejčastěji realizovány jednoduché trámové konstrukce.

Společnost Wienerberger představila další novinku ve zdicím systému POROTHERM. Cihla POROTHERM 14 P+D je určena pro realizaci nosných i nenosných příček. Nová příčkovka stavbaře potěší jak tradiční českou šířkou 14 cm, tak skutečností, že v ní lze lépe provádět instalace. Ve srovnání s nenosnou příčkovkou POROTHERM 11,5 P+D také zaujme výhodnou cenou.

Základním kritériem pro hodnocení akustické jakosti prostředí v budovách je průkaz dodržení nejvýše přípustných hodnot hluku, stanovených legislativními předpisy o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, a na ně navazujícími předpisy.

V současné době je pivovar U Fleků na Novém Městě pražském památkově chráněným objektem. Po rekonstrukci objektu v letech 1984–1986, která byla spojena s výměnou zádlažby dvorů a novou úpravou soklů objektu, však nastaly problémy s destrukcí vnějších omítek.