Konstrukční systémy vícepodlažních budov
Svislé nosné konstrukce spolu s konstrukcemi vodorovnými vytvářejí rozhodující část nosného konstrukčního systému. Primární funkce svislých konstrukcí je nosná a ztužující, kromě toho mohou svislé konstrukce plnit i další funkce, které však mohou být nahrazeny nebo doplněny přídavnými materiály a konstrukčními prvky. Se vzrůstající výškou budov se stává při volbě konstrukčního systému rozhodujícím právě prostorové rozmístění svislých prvků, zajišťujících prostorovou tuhost systému.
Specifika výškových budov
• stěnové,
• prutové,
• kombinované.
Obr. 1 První výšková budova v Čechách, administrativní budova Baťových závodů ve Zlíně, tzv. Baťův mrakodrap
U stěnových systémů stěny přímo přenášejí vodorovná zatížení. Efektivnost přenosu závisí na vzájemném spojení stěn a jejich případném oslabení otvory. V ideálním případě tuhého („nekonečně tuhého“) spojení se soustava stěn chová podle teorie pružnosti, kde smykové napětí od vodorovného zatížení v jejich fiktivním spoji má po výšce styku lineární trojúhelníkový průběh a tomu odpovídající normálové napětí v patě stěny – obr. 6.

Jako příklad zde může sloužit ztužující stěna ve vícepodlažním montovaném objektu (např. panelový dům postavený před 40 lety). Styky mezi svislými panely byly v počátcích panelové výstavby navrhovány s hladkými bočnicemi bez smykových hmoždinek – obr. 3. Spojení se sousedními panely bylo realizováno pouze skobkou z hladké oceli, a to pouze v úrovni stropní konstrukce. Pokud skladbou stropních panelů nedojde ani k převázání svislého styku panelů a ve svislé zálivce mezi panely je smršťovací trhlina, liší se skutečné chování konstrukce od kdysi teoretického předpokladu spolupůsobení jednotlivých panelů. Tento stav je alarmující především u prováděných nástaveb na panelových domech, kdy se zvětšující se výškou objektu stoupá i zatížení větrem a projektant nástavby musí zajistit, aby stávající konstrukce tato přídavná zatížení přenesla. Ze zkušeností z expertní činnosti lze konstatovat, že stav styků stávající nastavované panelové budovy se v běžných případech projektovaných nástaveb neprověřuje a je jen otázkou času, kdy vlivem nástaveb dojde k dalšímu porušování již tak poškozených styků v panelových domech, v krajním případě i ke ztrátě stability některých konstrukčních prvků.
Obr. 3 (nahoře) Profilace bočnic stěnových panelů. Hladká spára, nepřenášející smykové napětí (počátky panelové výstavby), zazubené spáry, přenášející smykové napětí hmoždinkovým efektem.
Obr. 4 (vpravo) Průběh ohybových momentů na patrovém rámu od zatížení svislého (inflexní bod ve 1/4 délky příčle), od zatížení vodorovného (inflexní bod uprostřed příčle) a detail montážního styku příčle rámu u mrakodrapu Sears Tower

Obr. 5 Rozdělení vodorovného zatížení pruty. Přenos vodorovného zatížení u prutových soustav v závislosti na vzájemném spojení prutů a jejich tuhosti
Výškové budovy ve světě a u nás
Pojem „mrakodrap“ (anglicky skyscraper) se začal v souvislosti s vysokými budovami objevovat ve Spojených státech koncem 19. století. První vysoké budovy měly výšku do 100 m a svým vzhledem se nelišily od klasické městské zástavby. K dosažení této výšky však již bylo použito do té doby neklasického materiálu pro nosné konstrukce, a to litiny, později konstrukční oceli nebo železobetonu. Magickou výšku 100 m překonala budova Manhattanské životní pojišťovny (106,1 m) postavená v roce 1894 v New Yorku. Pro srovnání, pokud by v té době byly při výstavbě uplatněny zásady tehdy v Rakousko–uherské monarchii platného Stavebního řádu, budova by musela mít stěny v tloušťce několika metrů – obr. 7. Výška jednoho z nejznámějších mrakodrapů Empire State Building (449 m včetně antény, postaveno v roce 1931) byla po dlouhých čtyřicet let nepřekonaná.
Obr. 6 (nahoře) Rozdělení vodorovného zatížení u stěnových soustav v poměru ohybových a smykových tuhostí stěn a vazeb mezi nimi
Obr. 7 (vpravo) Tloušťky cihelného zdiva podle pražského Stavebního řádu z roku 1886

Jedním z našich prvních výškových domů byl tzv. Baťův mrakodrap, postavený v letech 1937 – 1938 jako sídlo ředitelství obuvnické firmy Baťa ve Zlíně. Budova má třináct pater a měří 77,5 m – obr. 1. Po druhé světové válce v roce 1954, v duchu socialistického realismu, byl v pražských Dejvicích postaven hotel Internacional (nyní Crowne Plaza Prague), dosahující výšky 88 m. Výšky přes 100 m dosahují v Praze pouze dva objekty – administrativní budova bývalého Motokovu (nyní City Empiria, výška 104 m, postaveno 1977) a bývalá budova rozhlasu (nyní City Tower, výška 109 m, výstavba od 1986). V současné době probíhají bouřlivé diskuse o další zástavbě Pankrácké pláně výškovými budovami, které mají své odpůrce i zastánce.
K českým specifikům jistě náležejí i výškové obytné budovy postavené železobetonovými montovanými technologiemi. Jeden z nejvyšších montovaných obytných domů byl postaven v letech 1964 – 1967 v Praze 10. Jedná se o věžový obytný dům, který má dvacet nadzemních obytných podlaží, celková výška objektu je 64 m – obr. 8.
Závěr
Obr. 8 (vlevo) Obytný výškový dům v Praze 10, Černokostelecké ul., prefabrikovaná železobetonová konstrukce
Doc. ing. Hana Gattermayerová, CSc.
Foto: archiv autora a redakce, Pavel Veselý
Autorka působí jako pedagog na katedře konstrukcí pozemních staveb Stavební fakulty ČVUT v Praze, je autorizovaným inženýrem v oboru statika a dynamika staveb. Kromě toho je hlavním statikem v projektové společnosti Atelier P.H.A, s. r. o., kde vede profesní skupinu betonových a ocelových konstrukcí.
Literatura:
1. V. Rojík: Panelové objekty, SNTL Praha 1974
2. Wikipedia, otevřená encyklopedie
3. H. Iyengar: Multi-storey steel systems, High-rise system developments in concrete, Skidmore, Owings and Merill, Chicago
4. Gattermayerová: Syllaby přednášek Building Structures 3, Stavební fakulta ČVUT Praha
5. Ing. mag. Rudolf Zunke: Plánování městského rozvoje ve Vídni, přednáška na mezinárodní konferenci VÝŠKOVÉ BUDOVY v historických centrech Evropy, Corinthia Towers, Praha 4, 09/2007









