Partneři sekce:
  • SCHELL

Lži a pravda o úsporách energií v domácnostech a budovách (1. část)

Osvětlení Měchura 01

Ve sdělovacích prostředcích se to hemží různými návody na úspory peněz a energií, zaštitovanými nařízeními Evropské komise, ale ve skutečnosti jde především o triky západních výrobců a dodavatelů nových zařízení, jak z našich občanů vymámit další peníze pro zvýšení blahobytu občanů západních zemí Evropské unie.

Aby nedošlo k mýlce, co je dle Evropské unie úsporné a co už ne; v posledních několika letech se objevilo již několik novelizací nařízení Evropské komise ke snižování energetické náročnosti, podle kterého musí všichni výrobci v EU povinně štítkovat své výrobky či budovy písmeny původně A až G, kde A značí nejúspornější. Protože se požadavky na úspory stále zpřísňují, tak se později kategorie A ještě doplnila až třemi znaménky +.

Nyní se opět vracíme ke značení A až G, ale s přísnějšími požadavky než původně (aby tomu už nikdo nerozuměl), a méně úsporné spotřebiče mohou prodejci pouze doprodávat ze svých starých zásob, zatímco nové spotřebiče či budovy musí splňovat ty nejpřísnější standardy, které se každých několik let dále zpřísňují, aniž se bere v úvahu jejich způsob a místo využívání – což je naprostý omyl!

Zákaz výroby a dovozu halogenových žárovek

Nově na základě rozhodnutí poslanců Evropského parlamentu a představitelů vlád členských států EU dle nařízení Evropské komise č. 244/2009 platí ve všech členských zemích EU od 1. září 2018 zákaz výroby a dovozu nesměrových, tedy běžných halogenových žárovek na síťové napětí 230 V s klasickým žárovkovým tvarem (baňka, svíčka, miňonka) a závitovými paticemi E27 a E14, když ty směrové (reflektorové) na napětí 230 V (např. s paticí GU10) byly zakázány již před dvěma lety (a ty obyčejné, nehalogenové již před šesti lety).

Na milost byly vzaty pouze ty halogenové žárovky, pro které zatím není adekvátní náhrada technická či ekonomická (např. ty do svítidel s paticemi G9 a R78s, které by bez těchto žárovek byly na odpis, nebo žárovky motocyklů a automobilů) a ty na malé napětí (6, 12, 24 V, známé většinou pod názvem „bodovky“).

Důvodem je prý obrovská úspora energie a nově i snížení emisí CO2, protože prý nejde o úsporné a ekologické zdroje světla. Podíváme-li se na tabulku 1 s porovnáním účinnosti běžných světelných zdrojů, je tento argument tak jasný, jednoznačný a průkazný, že není možné o něm jakkoliv pochybovat!

Přesto se pokusme zapochybovat…

Vycházím z vlastních, osobních zkušeností z let kolem roku 1994, kdy jsem byl autorem a hlavním protagonistou největší akce na úspory energie a snížení emisí SO2 (na emise CO2 jsme si tenkrát ještě nehráli) náhradou žárovek kompaktními zářivkami v ČR. Tehdy to také bylo jasné jako dobře mířená facka – pokud 100W žárovku nahradíme 20W kompaktní zářivkou, tak přece uspoříme při stejném množství světla 80 W a ještě nám svítí 15krát déle než obyčejná žárovka!

Takže po několikaletém přesvědčování a přemlouvání státních orgánů a sjednání dodávek těchto kompaktních zářivek od hlavních výrobců (Philips, OSRAM, GE a česká firma Koukola) bez marží, tedy za výrobní ceny, byl polostátní ČEZ „přitlačen“ k zafinancování této akce za 70 milionů Kč a stovky tisíc těchto kompaktních zářivek se po několik měsíců prodávaly ve vybraných velkých obchodních domech za poloviční ceny, než bylo obvyklé, a zájem občanů byl opravu obrovský!

A já, učitel matematiky a absolvent oboru ekonomicko-matematické výpočty na Fakultě řízení Vysoké školy ekonomické v Praze, jsem se bláhově těšil, jak budeme místo odsiřování moci rovnou zavřít několik uhelných elektráren a zlepšit tím ovzduší v severních Čechách a zachránit tamní odumírající smrkové porosty.

Úspory sice nějaké nastaly, ale rozhodně ne ve výši prostého vynásobení počtu prodaných zářivek rozdílem jejich spotřeby ve wattech, jak jsem chybně předpokládal. Neukáznění občané si sice pravděpodobně dopřávali více světla, když bylo levnější, ale ten rozdíl byl mnohem větší! Jak je to možné?

Kde nastala chyba?

Ve výpočtu samotném ne, za něj ručím. Chybné, respektive nedotažené bylo uvažování pouze o množství světla a nebyly brány v úvahu i ostatní okolnosti.

Energie se totiž dělí na exergii (to je ta část, která koná užitečnou práci) a anergii (zjednodušeně ztráty) a já (a pro mou omluvu dlužno dodat, že i všichni ostatní u nás i ve světě) jsem neuvažoval vůbec o tom, že část energie, která se u zdrojů světla nevyužije pro světlo a je zpravidla odpadním teplem, tedy anergií, se často, jaksi mimochodem, nezáměrně využívá právě i pro teplo, tedy se přemění z hlediska uživatelů na exergii – a v tom byl ten zakopaný pes!

Jestliže tedy průměrná domácnost se třemi kompaktními zářivkami ušetřila 3 × 80 W = 240 W průměrně po dobu cca šest hodin denně, tak šlo o úsporu cca 1,5 kWh elektrické energie denně. Ale jen dle zjednodušeného výpočtu a jen v případě, že domácnost nebyla vytápěna elektřinou!

Tab. 1 Účinnosti světelných zdrojů
Tab. 1 Účinnosti světelných zdrojů |

Vytápění elektřinou

V době první poloviny devadesátých let, kdy spotřeba elektřiny kopírovala tehdejší propad národního hospodářství během naší ekonomické transformace, díky masivním kampaním ČEZ a štědrým dotacím státu na přímotopy, aby se zastavil propad spotřeby elektrické energie a naopak se navýšila a tím ospravedlnila dostavba jaderné elektrárny Temelín, byly domácnosti běžně vytápěny elektřinou (a je lhostejno, zda přímotopy či akumulačně).

Pokud tedy spořádaný občan vyslyšel přání státu a topil elektřinou, pak logicky během topné sezony (v Praze cca 250 dní, na Vysočině ale i přes 300 dní z 365) neušetřil vůbec nic, neboť to, co ušetřil na svícení, tak musel dohnat a protopit elektrickým vytápěním, jinak by mu byla zima, protože zářivky „topily“ méně než žárovky.

Ale „zelení“ určitě namítnou, že i úspory za těch 65 až 115 dní v roce, tedy ve výši 15 až 30 % původně avizovaných úspor, stojí za to. To určitě ano. Tedy pokud by to byla pravda. Potíž je v tom, že právě v topné sezoně je sluníčko nízko nad obzorem, takže svítí jen osm hodin denně a šestnáct hodin je tma a musí se podstatně více svítit (a topit) než v létě, mimo topnou sezonu, kdy stačí svítit a netopit, a tím spořit jen pár hodin.

A když to přepočteme na procenta, tak nám zbude odhadem maximálně 2,5 % opravdu uspořené elektrické energie z těch slibovaných 80 %. Tak jakápak významná úspora? Té se nedočkal ani občan a ani stát, jak jsem si konečně i sám na svém projektu ověřil. A kvůli tomu jsme si nechali Evropskou komisí zakázat ty nejlepší a nejlevnější zdroje světla – žárovky?

Vytápění ostatními palivy

A „zelení“ určitě namítnou: Ne všichni v té době topili elektřinou! A dnes už skoro nikdo! To je pravda. Ale tu nezpochybnitelnou skutečnou úsporu elektrické energie museli v tom případě nahradit nějakou jinou tepelnou energií, ať už z kotlů, kamen či krbů.

A zde lze opět namítnout, že i tak je to přeci výhodnější, neboť výroba elektřiny v tepelných uhelných elektrárnách dosahuje nejvýše 41% účinnosti, kdežto na štítcích kotlů, kamen či krbů bývá uvedena účinnost od 70 % u kotlů na uhlí až po 108 % u kondenzačních plynových kotlů!

Ano, je to tak, ve zkušebně nový kotel s certifikovaným palivem za nejpříhodnějších podmínek a při přesně definovaném, zpravidla jmenovitém výkonu opravdu po několik hodin dosahuje uvedených účinností. Skutečnost v praxi je ale naprosto odlišná – na jaře a na podzim, kdy není třeba tolik tepla, pracují tyto kotle jen na zlomek svého jmenovitého výkonu a jejich účinnost prudce klesá.

A to nemluvím o dalším snížení účinnosti nekvalitním palivem, zanesením kotle či chybnou obsluhou nebo umístěním v nevytápěném prostoru či nasáváním chladnějšího vzduchu, než je 20 °C ve zkušebně, a není započtena doprava paliva.

To vše mívá za následek, že výsledná sezonní účinnost těchto vytápěcích zařízení může klesnout i pod úroveň stávajících uhelných elektráren, zvláště když ty jsou někdy využívány současně i jako tepelný zdroj – elektrárna v Mělníku tak svým „odpadovým“ teplem vytápí severní část Prahy, podobně elektrárny v severních Čechách nebo kolem Chvaletic či Ostravy vytápějí okolní města, čímž se jejich účinnost i zdvojnásobí.

A navíc tyto velké zdroje jsou již odsířeny a mají filtry prachových částic, kdežto domácí zdroje tepla nikoliv. Navíc zde máme i jaderné elektrárny či elektrárny na obnovitelné zdroje – větrné či fotovoltaické.

A tuto situaci nezachrání ani tepelná čerpadla, která jsou někde uprostřed mezi vytápěním elektřinou a ostatními palivy, a ani kondenzační plynové kotle, které po většinu doby, kdy jsou v provozu (troufám si to odhadnout na 95 %), neběží v kondenzačním režimu a už vůbec ne s deklarovanou účinností 108 %, leda by trvale nahřívaly studenou užitkovou vodu nebo vytápěly pouze podlahou, a tím trvale dosahovaly potřebné teploty zpátečky pod 35 °C, což je další z bludů Evropského parlamentu, který nám byl nedávno vnucen pod slibem obrovských úspor, které se též nekonají.

Takže ve finále náhrada uspořené elektrické energie při svícení tepelnou energií z domácích zdrojů ani zde vůbec nemusí být výhodná jak pro občany, tak ani pro stát, ale spíše naopak Výše uvedené sice plně platí pro náhradu klasických žárovek tzv. úspornými zdroji světla, ale ty halogenové se od nich prakticky liší jen mírně zvýšenou účinností a dvojnásobnou délkou života (2 000 hodin), takže jejich náhrada účinnějšími zdroji světla znamená ještě menší úspory elektrické energie než u klasických žárovek.

Připravovaný zákaz zářivek

Vrcholem všeho pak je, že Evropský parlament právě připravuje opět ve jménu úspor i zákaz zářivek! Od září 2023 chce zakázat ty tlustší lineární zářivky s průměrem 28 mm s elektromagnetickým předřadníkem (klasickou železnou tlumivkou a klasickým zapalovačem). Ty se u nás již vůbec neprodávají, takže to by nás až tak mrzet nemuselo.

Ale hned v první etapě v roce 2021 chce zakázat všechny kompaktní zářivky, tedy se žárovkovým závitem E14 nebo E27, za které jsou jedinou náhradou zdroje LED se všemi svými neduhy. A opět se argumentuje především obrovskými „úsporami“ elektrické energie.

Taktně se při tom ale zamlčuje, že tuto elektrickou energii bude nutné nahradit tepelnou energií, jak víme z předchozích kapitol, takže skutečné, reálné úspory, pokud nebudou zcela nulové, tak určitě nepřekročí jedno procento, a že kvůli problémům s odvodem tepla nedosahují podobných toků světla jako nahrazované kompaktní zářivky a svítí jenom dolů, nikoliv i do stran.

Vrcholem lží pak je tvrzení, že tyto zářivky mají nespojité světelné spektrum, přestože ty kvalitní třípásmové mají faktor Ra, jak víme z tabulky 1, až 90, k čemuž se LED světla s faktorem Ra pohybujícím se jen kolem 80 zatím ani nepřibližují. I z toho je vidět, že jde opět o jasnou lobbistickou akci výrobců LED zdrojů, která nejenom nic neušetří, ale naopak nám všem svícení investičně prodraží a kvalitativně zhorší!

Takže všechny výpočty o tom, jak jsou halogenové žárovky či nově i zářivky nevýhodné a jak je třeba je nahradit zdroji LED, kterých jsou plné všechny noviny, jsou naprosto chybné a zavádějící a z velké části placené výrobci a prodejci, aby si zvýšili jejich odbyt (a tím své zisky), který vázne.

Tím vším ale nechci vůbec tvrdit, že nemá žádný smysl prosazovat úsporné zdroje světla a že skoro nic neušetří, jen jsem chtěl ukázat, že ty reálné úspory jsou podstatně menší, než nám slibují poslanci Evropského parlamentu a samozřejmě i výrobci, kteří si na tom pořádně mastí kapsu, protože oproti žárovkám bývají investičně dražší!

Proto toto prosazování úspor není možné činit bezhlavě jen na základě prostých výpočtů, ale je třeba vždy brát v úvahu i všechny související faktory, aby ty dosažené úspory byly reálné a měly opravdu smysl. Dobrá rada drahá, říká pořekadlo.

A já jen dodávám, že ta špatná bývá mnohem dražší, i když je od Evropské unie. Proto moje rada zní – zapomeňte na nesmyslné imaginární úspory, vnucované nám poslanci Evropského parlamentu a výrobci a prodejci nových zdrojů světla a svítidel!

Sviťte bez ohledu na možné úspory tak, jak je potřeba a jak je vám příjemné, a tím, co je vám milé, neboť kromě špatného podání barev či psychických problémů ze špatně zvoleného zdroje světla stojí zlomený nos či krček stehenní kosti po pádu ze schodů či při zakopnutí o zvířecího miláčka v přítmí chodby mnohonásobně více než ta skutečně ušetřená energie!

A jestliže to říkám já, vystudovaný ekonom a matematik a autor největší akce prodeje úsporných zdrojů nejen u nás, ale i ve světě (informace o tom, jak jsem to dokázal, ze mě mámil nejen největší světový výrobce světelných zdrojů v Nizozemsku, ale ministerstvo energetiky ve Washingtonu), tak mi to můžete věřit! Úspory energií se zkrátka nekonají; úspora 2,5 % je opravdu zanedbatelná.

Podobně chybné je i vycházet z ceny elektřiny, kterou máme na faktuře, když ji kolem poloviny tvoří fixní náklady nezávislé na množství spotřebované elektřiny, takže ty výsledné nevýznamné úspory v kW je při přepočtu na koruny třeba snížit ještě zhruba na polovinu.

A i doba života zdroje, udávaná výrobcem, která tvoří významnou část investic do úsporného osvětlení, bývá též až o 50 % nadsazená. Chybné je i vyčíslení úspor na údržbě, když zdroje prý není třeba celých deset let vyměňovat.

Přitom normy hovoří jasně o tom, že zdroj světla je třeba každoročně očistit, jinak ztrácí na svítivosti, takže když tak učiníme jeho výměnou, není to práce navíc, a naopak svítíme více. Nesolidní je i porovnávání s tím nejméně účinným zdrojem světla, tedy žárovkou, když nyní nahrazujeme zdroji LED už jen především zářivky.

Takže nepřekvapí, že i na největším rakouském veletrhu úspor energie (Energiesparmesse) ve Welsu je pravidelně velký stánek s „neúspornými“ žárovkami, byť jsou už několik let v celé EU včetně Rakouska zakázané, což by u nás bylo bráno jako drzá provokace! Údajné úspory jsou až to poslední, čím bychom se měli při výběru zdroje světla řídit!

Jiná situace je ale samozřejmě v případě, kdy zdroj světla provozujeme mimo vytápěné budovy, tedy zpravidla ve venkovních prostorech (nádvoří, náměstí, ulice, chodníky, silnice apod.) – tam samozřejmě k úsporám energií dochází.

Jak a čím rozumně svítit?

Občané se většinou rozhodují při koupi světelného zdroje především požadovaným množstvím světla (dříve dle wattů, nyní lumenů), a tento výběr pak korigují už jen jeho cenou, což není ideální postup. Proto je třeba si porovnat různé zdroje světla z různých užitných hledisek, a k tomu potřebujeme znát alespoň základní vlastnosti světla, tedy hlavní definice týkající se světla.

A definice světla? Pod tímto pojmem se ve světelné technice rozumí viditelné záření v rozmezí vlnových délek od 380 do 770 nanometrů. Kratší vlnové délky se nazývají ultrafialové záření (UV), které umí pěkně spálit pokožku a zanítit oči, ale i léčit (víme z domova z tzv. horského sluníčka), delší vlnové délky se nazývají infračervené záření (IR), které pěkně hřeje (známé infrazářiče z koupelen).

Samotné světelné zdroje pak mohou být buď přírodní (slunce, blesk, oheň, světlušky, fosforescence…) nebo umělé (světlo vzniklé přeměnou chemické, biologické či elektrické energie). Nás nejvíce zajímají ty teplotní (např. petrolejka, žárovky) nebo výbojové (nízkotlaké, vysokotlaké) či elektroluminiscenční (světelné diody LED).

Základní jednotkou svítivosti je kandela (cd) (od anglického názvu svíčky) a její definice má význam jen pro metrologii a běžný občan se s ní nesetká. Mnohem důležitější je jednotka světelného toku – lumen (lm), která nám udává, lidově řečeno, množství vyzařovaného světla, a to už zajímá každého občana. Zvláště pak tzv. měrný výkon světelného zdroje (chcete-li účinnost, energetická efektivita) v lm/W.

A pak tu máme méně známé jednotky, ale též důležité, například jednotku osvětlenosti – lux (lx), kterou si lze představit jako „hustotu světelného toku“, tedy kolik lumenů dopadá na plochu (neboli když ke zdroji dám reflektor, pak ze stejného množství lumenů dostanu několikanásobně více luxů, ale na menší plochu – tzv. bodová svítidla).

Důležité je i měření jasu, aby nás světlo neoslňovalo (do žárovek a výbojek a slunce se dívat přímo nemůžeme, zatímco na lineární zářivku bez problémů). Pokud bychom tedy vybírali zdroj světla jen podle jeho měrného výkonu (tedy účinnosti v lm/W), pak by volba byla jednoznačná – nízkotlaké sodíkové výbojky, které ale u nás nikdo nezná. Je tedy jasné, že důležitou roli hrají i další vlastnosti světelných zdrojů:

Teplota zdrojů světla
Teplota zdrojů světla |

Index podání barev – tzv. Ra (nebo CRI) faktor, lidově kvalita světla, na kterém závisí správné rozpoznání barev při umělém světle.

Pohybuje se od 0 do 100, přičemž 100 mají žárovky, až 98 nejkvalitnější nízkotlaké rtuťové výbojky (tak se správně nazývají všem známé zářivky) se speciálním několika pásmovým luminoforem, kolem 90 halogenidové výbojky a kvalitní kompaktní zářivky, pod 90 běžné levné zářivky, kolem 80 pak zdroje LED, až 70 oranžové vysokotlaké sodíkové výbojky (svítí na ulicích a silnicích dodnes, když před 40 lety nahradily bílé rtuťové vysokotlakové výbojky) a kolem 20 pak nízkotlakové sodíkové výbojky.

U těch posledních nerozpoznáte skoro vůbec jednotlivé barvy, takže vcelku je jasné, proč se skoro nepoužívají, byť svítí nejvíce.

S tím souvisí i teplota chromatičnosti světla, lidově barva či teplota světla. Udává se v kelvinech (K) a ukazuje, ve které části viditelného spektra světla zdroj vyzařuje. Zatímco u žárovek je pevně dána teplotou žhavého wolframového vlákna, tak u výbojek a LED zdrojů je možné ji měnit v závislosti na náplni výbojové trubice, druhu luminoforu či konstrukce čipu.

Takže klasické žárovky vydávají světlo především v červené části spektra, tedy s teplotou pod 3 000 K, halogenové mají teplejší vlákno, proto svítí více do běla s teplotou až 3 500 K, zářivky pak podle druhu luminoforu od 2 700 K pro teple bílou přes 3 500 K u denní bílé až k 5 500 K pro studenou denní (a jsou tak někdy označovány přímo u patic zářivek, podobně nové LED zdroje).

U ostatních výbojek, zvláště pak sodíkových, už ten výběr tak velký není. A s barvou světla souvisí i zdravotní aspekty osvětlení, které vyvstaly zvláště u LED zdrojů s namodralým světlem. Jde o tzv. cirkadiánní rytmy, které poskytují nejen člověku informaci o tom, zda je den či noc.

Zdroje LED totiž mají největší účinnost právě v modré části spektra, kde jejich záření způsobuje výrazné snížení spánkového hormonu melatoninu a ovlivňuje i další fyziologické procesy a výrazně tak narušuje nezbytný podíl bdělosti a spánku nejen u člověka, ale i u zvířat, a dokonce i hmyzu (proto mají lapače hmyzu zářivku s namodralým světlem).

Co se týče ekologie, tak tou se příliš trápit nemusíme, obsah rtuti byl již snížen na minimum a existuje dobře fungující zpětný odběr světelných zdrojů. Velmi důležitá je též životnost zdroje, tedy kolik hodin vydrží svítit, než zhasne natrvalo nebo se jeho světelný tok sníží pod určitou hranici (zpravidla 70–90 %).

A zde už je velký prostor pro švindlování, dokonce větší než např. u udávané normované spotřeby aut či účinnosti kotlů, takže podrobné testy odhalily, že je dobré v praxi počítat spíše jen s poloviční dobou života, než udává výrobce.

A nesmíme zapomínat, že u těch zdrojů, které potřebují k provozu elektronické předřadníky (prakticky všechny výbojky a LED), jejich životnost závisí i na životnosti elektroniky a výsledná životnost je součinem jak životnosti zdroje, tak životnosti předřadníku! Proto u výbojek lze s výhodou měnit i jen samotný zdroj a předřadník použít postupně pro několik zdrojů.

Nicméně z porovnání zdrojů plyne, že nejdelší dobu života mívají kvalitní lineární (trubicové) zářivky (až 30 000 hodin), o něco nižší pak vysokotlakové sodíkové výbojky (až 20 000 hodin), metalhalogenidové výbojky a kompaktní zářivky (až 15 000 hodin), u LED zdrojů závisí hodně na teplotě, při jaké budou provozovány, takže ty s nižším příkonem do 15 000 hodin, ty s větším příkonem a teplotou i pod 10 000 hodin, ty méně kvalitní i jen několik tisíc hodin (mně už odešla třetina LED za pouhých 5 let), ostatní výbojky kolem 15 000 hodin, halogenové žárovky 2 000 hodin, klasické obyčejné žárovky 1 000 hodin.

Pro někoho je důležitá i možnost stmívání a regulace. U žárovek je to bezproblémové, zářivky a LED to umí jen některé a se speciálním předřadníkem, ostatní výbojky se stmívají tím, že se některé prostě vypnou. S tím souvisí i rychlost náběhu zdroje na plný výkon – nejrychlejší jsou LED zdroje, pak žárovky, následované s vteřinovým odstupem zářivkami, a nejdelší náběh až několik minut mají vysokotlaké výbojky a nejdou znova zapnout, dokud nevychladnou.

Opomíjenou veličinou je pak počet zapnutí – u žárovek a LED neomezený, u výbojek včetně zářivek s elektronickým předřadníkem a zapalovačem v tisících, zatímco u starších zářivek se jejich životnost rapidně zkracovala počtem zapnutí.

Důležitý je i směr vyzařování – u žárovek, výbojek a zářivek je prakticky všesměrový, kdežto u zdrojů LED jen směrem dolů. A nesmíme při výběru zapomenout na patici zdroje – ne všechny se totiž hodí do patic žárovek (E14, E27) či zářivek!

Náš výběr je determinován i výkonem, respektive příkonem požadovaného druhu zdroje – např. žárovky můžeme mít s příkonem (a k němu odpovídajícím výkonem) od desetin wattu do tisíců wattů, zářivky od
5 do 65 wattů, výbojky od 35 do 3 500 wattů, zatímco LED s příkonem i v miliwattech. A až na prvním místě je pro všechny důležitá cena zdroje (zvláště pak pokud je provozován na místě, kde je snadné ho odcizit).

Samozřejmě nejlevnější jsou ty zdroje, které nejsou valné kvality (podřadné zářivky či LED) nebo nepotřebují žádný předřadník, tedy žárovky (čím složitější předřadník, tím vyšší cena a vyšší poruchovost). Je tedy jasné, že při výběru vhodného zdroje světla pro daný účel musíme brát v úvahu všechny výše uvedené aspekty současně, což je velmi složitá záležitost.

Shrnutí kvality

Nejkvalitnější světlo vyzařují kromě slunce jen žárovky, jak klasické, tak halogenové. Nepotřebují žádný předřadník a jsou levné a jednoduché. Na druhém místě pak jsou kvalitní lineární zářivky (s průměrem trubice pod 16 mm), pokud nevadí jejich tvar, který je naopak často jejich výhodou, neboť netvoří stíny a poskytují měkké světlo, které neoslňuje.

Musí sice mít předřadník, ale ten je mimo, takže se nepřehřívá a vydrží i několik výměn trubic. Na třetím místě jsou společně kompaktní zářivky a zdroje LED. Oboje potřebují předřadník, který bývá zabudovaný ve zdroji, takže se přehřívá a zkracuje jejich životnost.

Zářivky mají o něco lepší podání barev, LED zdroje mají zase o trochu menší spotřebu, ale svítí pouze dolů, a ne do stran či nahoru, což někdy může být na závadu, pokud chceme mít všesměrové osvětlení. Obojí se dělají i s odděleným předřadníkem (LED i ve formě pásů), což zvyšuje jejich spolehlivost a dobu života. Výbojky musí mít vždy předřadník a hodí se jen pro určité druhy osvětlení především v exteriéru.

JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura
Autor je předním odborníkem v oblasti vytápění, spalování a úspor energií a mj. stojí například za zavedením tzv. kotlíkových dotací.
Foto: archiv autora, Shutterstock

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 1/2019.

Komentáře