Agrovoltaika v České republice: rozšíření povolených plodin o ornou půdu se zeleninou
Agrovoltaika představuje moderní a udržitelný způsob, jak efektivně využívat zemědělskou půdu. Jejím principem je kombinace zemědělské výroby a výroby elektrické energie ze slunce na jednom místě.
Agrovoltaické systémy umožňují současné hospodaření i výrobu elektrické energie a tím zvyšují využitelnost dané plochy. Zemědělec tak na jedné ploše může pěstovat plodiny a zároveň vyrábět elektřinu pro vlastní spotřebu či prodej dalším subjektům. Tento přístup spojuje ekonomický přínos, energetickou soběstačnost a šetrnost k životnímu prostředí.
V praxi agrovoltaika spočívá v umístění solárních panelů nad nebo vedle zemědělských kultur. Panely mohou být instalovány buď horizontálně nad plodinami nad vinicí či sadem, nebo vertikálně v řadách, mezi nimiž se pěstují běžné zemědělské plodiny.
Díky moderním konstrukcím se panely dají natáčet dle polohy slunce, tím se optimalizuje jak výroba elektřiny, tak i množství světla dopadajícího na rostliny. Správně navržený systém zároveň poskytuje částečný stín, chrání plodiny před extrémními teplotami a snižuje odpar vody. Agrovoltaika se tak stává důležitým nástrojem adaptace zemědělství na změnu klimatu.
Vývoj legislativy v České republice
Ještě donedávna bylo v Česku obtížné podobné projekty povolit, Česká republika se však inspirovala v jiných evropských zemích, primárně v Německu, Francii, Nizozemí nebo Itálii a začala připravovat vlastní legislativní předpis. Zemědělská půda patří mezi nejpřísněji chráněné zdroje a instalace fotovoltaiky na orné půdě znamenala nutnost jejího trvalého odnětí ze zemědělského půdního fondu (ZPF).
To fakticky znemožňovalo realizaci agrovoltaiky, přestože se nejedná o klasickou zástavbu a zemědělská činnost může pokračovat. Zlom nastal v roce 2024, kdy byla přijata novela zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF. Nově byl doplněn § 8a, který výslovně umožňuje realizaci agrovoltaických výroben elektřiny bez nutnosti trvalého odnětí půdy ze ZPF – za předpokladu, že na ní nadále probíhá zemědělské hospodaření. Tím se agrovoltaika stala právně uznanou formou využití zemědělské půdy, což je zásadní krok směrem k jejímu rozvoji.
Na přelomu let 2024 a 2025 vstoupila v platnost vyhláška č. 425/2024 Sb., která podrobně stanovuje podmínky provozu agrovoltaických zařízení. Vyhláška definuje, na jakých typech kultur lze agrovoltaiku instalovat – konkrétně jde o vinice, chmelnice, ovocné sady, školky, lanýžové plantáže a plochy s kontejnery. První dva roky od zahájení realizace je možné mít na ploše zapsanou i kulturu úhor.
Aktualizovaná vyhláška, která bude každým dnem vydaná, rozšiřuje povolené plodiny o „standardní ornou půdu“ s podmínkou pěstování zeleniny alespoň jednou za tři roky. Tento krok velmi zásadně rozšiřuje možnosti využití agrovoltaických systémů, jelikož právě tyto plodiny jsou kompatibilní s tzv. vertikálními systémy, kde se plodiny pěstují mezi nimi.
Současně jsou stanoveny i technické parametry. U horizontálních systémů musí být panely nejméně 2,1 m nad zemí, aby bylo možné projet mechanizací, a zemědělsky využitelná plocha musí tvořit alespoň 95 % celkové výměry. U vertikálních systémů musí být zachován poměr mezi výškou panelů a vzdáleností řad alespoň jedna ku třem a minimálně 80 % plochy musí zůstat využitelné pro hospodaření. Vyhláška rovněž vyžaduje šetrné kotvení konstrukcí bez zásadního zásahu do půdy a zpracování plánu rekultivace po ukončení provozu.
Současný stav a první projekty
Díky nové legislativě se agrovoltaika v Česku začíná postupně rozvíjet. Největší zájem je zatím o projekty na vinicích a v ovocných sadech, tedy na plochách, kde je kombinace solární technologie a rostlinné výroby nejpřirozenější. Některé pilotní instalace se připravují také na školkách a lanýžových plantážích. Vedle klasických horizontálních systémů získává v poslední době pozornost i vertikální agrovoltaika, při níž jsou panely instalovány ve svislých řadách a mezi nimi zůstává volný prostor pro pěstování plodin nebo pastvu. Tento koncept je atraktivní zejména pro ornou půdu, protože minimalizuje zastínění a zachovává průchodnost mechanizace.
Zemědělci i energetické firmy oceňují, že nová legislativa přinesla právní jistotu a jasně stanovené technické požadavky. Díky tomu je možné připravovat konkrétní projekty a žádat o povolení bez obavy z nejistého výkladu zákona. Zároveň zůstává zachována hlavní zásada: zemědělství musí zůstat primárním způsobem využití půdy.
Praktické dopady a přínosy
Agrovoltaika přináší několik hmatatelných výhod. V první řadě umožňuje efektivní využití půdy, protože kombinuje dvě činnosti na jednom místě. Dále poskytuje ochranu plodin – panely tlumí dopad slunečního žáru, omezují vysychání půdy a chrání před krupobitím nebo silným deštěm. Výsledkem mohou být stabilnější výnosy a nižší náklady na zavlažování. V neposlední řadě posiluje agrovoltaika venkovskou ekonomiku – zemědělci mohou získat nový zdroj příjmů a zároveň přispívají k dekarbonizaci energetiky.
Budoucnost agrovoltaiky v ČR
Rok 2025 je v Česku prvním obdobím, kdy je možné agrovoltaické projekty reálně povolovat a stavět podle jasně daných pravidel. V následujících letech bude následovat rozšíření seznamu plodin, na kterých lze agrovoltaiku využívat – zejména pro zeleninu a další speciální kultury.
Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí pracují na metodických pokynech pro jednotný postup úřadů i investorů, aby se zabránilo nejasnostem při výkladu nových předpisů. Zároveň se očekává rozvoj vertikálních systémů, které umožní širší využití i na orné půdě a nabídnou lepší kompromis mezi výrobou elektřiny a výnosem plodin.
Agrovoltaika se v Česku z teoretického konceptu proměnila v reálně uskutečnitelný model. Novela zákona o ZPF a prováděcí vyhláška z roku 2024 vytvořily pevný legislativní rámec, který umožňuje kombinovat zemědělskou výrobu s výrobou obnovitelné energie bez trvalého odnětí půdy. První projekty dokazují, že tento přístup dává smysl jak ekonomicky, tak environmentálně.
Česká republika tak následuje trend, který se již rozvíjí v Německu, Francii či Itálii. Agrovoltaika představuje cestu, jak zachovat produktivní půdu, zvýšit energetickou soběstačnost venkova a přispět k dekarbonizaci hospodářství. Dle průzkumu Solární asociace dnes zemědělci a investoři připravují projekty v celkovém objemu přibližně 150 MW.
Jiří Bím , autor působí v Solární asociaci a na fakultě elektrotechnické, ČVUT Praha
Článek vyšel v časopisu TZB 4/2025.
