Ochrana dřevěných stavebních konstrukcí proti vlhkosti

Zdroje vlhkosti v dřevěných stavebních konstrukcích a možnosti použití hydroizolace

Zvýšená vlhkost je nežádoucí u většiny stavebních materiálů, u dřeva to však platí dvojnásobně, protože dřevo jako biologický materiál je náchylné k biodegradaci. Nejvážnější poškození způsobují dřevokazné houby a dřevokazný hmyz, které však potřebují pro svou činnost optimální teplotní a vlhkostní podmínky. Vlhkost nižší než 20 % neumožňuje aktivitu dřevokazných hub a vlhkost nižší než 10 % zabraňuje životaschopnosti dřevokazného hmyzu. Proto k dosažení vyšší životnosti dřevěných stavebních konstrukcí musíme udržet co možná nejnižší vlhkost. Vedle tradičních metod konstrukční ochrany pomáhají i různé hydroizolační materiály, které izolují dřevěnou konstrukci od zdrojů vlhkosti.

Ochrana střešních konstrukcí pojistnou hydroizolací

Střešní konstrukce je z obvodových konstrukcí vystavena nejvíce vlivu dešťové vody. Jejímu průniku do konstrukce brání správně uložená krytina. Vlivem povětrnostních podmínek však může dojít k přetékání dešťové vody přes spáry v krytině nebo poškozenou krytinu. Vlivem výkyvů počasí a pronikání vlhkosti z interiéru může docházet ke kondenzaci vody na vnitřním povrchu krytiny. Protože je náročné omezit vznik těchto jevů, je potřebné ve střešních konstrukcích používat pojistné střešní fólie, které spolehlivě odvedou vzniklou vlhkost. Zároveň však musejí propouštět vodní páru, aby nedocházelo k jejímu hromadění ve vrstvách tepelné izolace. Při výběru správné pojistné střešní hydroizolace je třeba vzít v úvahu typ střešní konstrukce. Střešní konstrukce se dělí do těchto kategorií:

• tříplášťová s bedněním,
• tříplášťová bez bednění,
• dvouplášťová s bedněním,
• dvouplášťová bez bednění a jiné (např. střešní konstrukce s falcovanou plechovou krytinou).

Tříplášťová střešní konstrukce

Tato konstrukce se u nás v současnosti používá nejčastěji. Je charakteristická dvěma odvětranými mezerami, které jsou odděleny pojistnou hydroizolací. Jako pojistné hydroizolace se používají mřížkou zesílené mikroperforované fólie na bázi polyetylenu. Vzhledem k tomu, že tyto fólie mají propustnost vodních par okolo hodnoty 40 g/(m². d), může na jejich vnitřním povrchu docházet k občasné kondenzaci. Proto je potřebná i odvětraná mezera mezi hydroizolací  a tepelnou izolací.

Další důvod, pro který je tato odvětraná mezera zapotřebí, spočívá v tom, že při přímém kontaktu vláknité izolace s mikroperforovanou fólií by došlo k ucpání mikroperforací vlákny izolace a tím ke snížení difuzní propustnosti hydroizolace. U nižších sklonů střech se hydroizolace uloží na bednění a druhá odvětraná mezera musí být pod bedněním. Sklon, u kterého je nutné ukládat pojistnou fólii na bednění, určuje výrobce krytiny.

Obr. 2 Pojistná střešní fólie pod falcovanou plechovou krytinu		Obr. 3 Pojistná hydroizolace na bázi mikroperforované polyetylenové fólie

Dvouplášťová střešní konstrukce

V dvouplášťové střešní konstrukci se nachází odvětraná mezera jen nad pojistnou hydroizolací. Toto opatření umožní snížení tepelných ztrát konstrukce, protože nedochází k ochlazování tepelné izolace studeným vzduchem procházejícím odvětranou mezerou. Vyžaduje však použití dražších vysoce difuzních pojistných fólií většinou na bázi polyesterových a polypropylenových textilií s propustností vodních par přibližně 1 200 g/(m². d). Propustnost tohoto materiálu zajišťuje jeho struktura, ale nikoli mikroperforace, a proto kontakt s tepelnou izolací nesnižuje jeho difuzní vlastnosti.

Střešní konstrukce s falcovanou plechovou krytinou

V tomto typu konstrukcí je vhodné použít pojistnou hydroizolaci s upevněnou strukturovanou rohoží ve tvaru uzlíků. Strukturovaná rohož zajišťuje proudění vzduchu na dolní straně plechu, zatímco hydroizolační fólie spolehlivě odvádí vlhkost. Další výhodou je tlumení zvuku deště na plechové krytině. Fólii se strukturovanou rohoží lze po­užít v dvouplášťové i tříplášťové střešní konstrukci.

Střešní konstrukce s odvětranou fasádou

Konstrukce s odvětranou fasádou je obměnou dvouplášťové střešní konstrukce. Na fasádu se kotvami upevní izolant a pomocí latí nebo ocelových profilů se na něj upevňuje fasádní odklad tak, aby mezi izolantem a fasádním obkladem vznikla odvětraná mezera. Ta v tomto typu konstrukce pomáhá snižovat vlhkost konstrukce i vliv přehřívání konstrukce slunečním zářením. Protože je obtížné vyloučit vlhnutí izolantu od dešťové vody prosakující přes fasádní obklad vlivem větru nebo při poškození obkladových prvků, je zapotřebí izolant chránit pomocí pojistné hydroizolace.

Aby nedocházelo ke kondenzaci vody na vnitřním povrchu pojistné hydroizolace, je nutné použít fólii s vysokou propustností vodních par. Vhodné jsou fólie jako ve skladbě dvouplášťové střechy. Takto umístěná hydroizolace zabraňuje postupnému uvolňování vláken izolantu a infiltraci studeného nebo teplého vzduchu do izolantu vlivem větru, a tím zlepšuje tepelné vlastnosti konstrukce.

Obr. 4 Parozábrana s reflexní vrstvou		Obr. 5 Vysokodifuzní pojistná hydroizolace

Ochrana proti kondenzované vodě

Jedním ze zdrojů vlhkosti v konstrukci je kondenzovaná voda. Během zimních měsíců je parciální tlak vodní páry v interiéru výrazně vyšší (při teplotě 20 °C a relativní vlhkosti vzduchu 50 % je to 1 168,4 Pa, při teplotě 24 °C a vlhkosti 60 % je to 1 788,8 Pa) než v exteriéru (při teplotě –15 °C a relativní vlhkosti vzduchu 85 % je to 140,25 Pa). Proto přes obvodové konstrukce dochází k difuzi vodní páry, jejíž kondenzace může snížit životnost a funkčnost konstrukce. V konstrukcích, kde by mohlo docházet k nadměrné kondenzaci vodní páry, je třeba použít parozábranu na vnitřní straně konstrukce. Funkcí parozábrany je zabránit vnikání  vlhkosti vodní páry do konstrukce. Jde většinou o hydroizolační fólii na bázi polyetylenu, která je vzduchotěsná, vodotěsná a paronepropustná. Zvláštním případem je polyetylenová  parozábrana s nanesenou reflexní vrstvou na bázi hliníku, která, je-li umístěna za instalační vzduchovou mezerou, snižuje prostup tepla vzduchovou mezerou a tím i celou konstrukcí.

Jako parozábrana se však mohou použít i jiné materiály (např. hydroizolace na bázi asfaltu, impregnovaný papír, hliníkové fólie a některé nátěrové látky).

Ochrana dřevěných konstrukcí na styku se silikátovými materiály

V případě výstavby ze silikátových materiálů se používají mokré procesy, což způsobuje vyšší zabudovanou vlhkost v konstrukci. Proto je zapotřebí dřevěnou konstrukci oddělit od vlhké silikátové hydroizolací. Nejčastěji se tento problém objevuje při kotvení podezdívky do železobetonového věnce. Pokud je železobetonový věnec ještě vlhký, musí se do styku věnce a podezdívky umístit hydroizolace na bázi bitumenových pásů. Je-li však věnec už vyzrálý, uděláme lépe, ukotvíme-li podezdívku bez použití hydroizolace, protože v budoucnosti by se  sama mohla stát zdrojem vlhkosti (například vlivem srážkové vody, která by se mohla dostat na podezdívku přes poruchy krytiny, vlhkost by se hromadila na hydroizolaci a neprodifundovala by do spodní stavby).

Dalším rizikovým místem je připojení dřevěného zábradlí na konstrukci balkonu nebo lodžie. V tomto případě je většinou nejvhodnější zvolit si ze široké nabídky ocelových připojovacích prvků tak, aby dřevěná konstrukce byla dostatečně zdvižená od podlahy, aby nebránila odtoku dešťové vody z balkonu a byla alespoň částečně chráněná proti stříkající dešťové vodě.

Ochrana dřevěných konstrukcí na styku se základovou konstrukcí a půdou

Vzlínající vodou jsou nejvíce namáhány prvky, které se dotýkají základové konstrukce. Tyto prvky zároveň nejvíce ohrožu­jí degradační činitele. V tradiční architektuře bývalo běžné, že prahové hranoly srubu se podle potřeby po určité době (asi 30–40 let) vyměnily za nové.

Na altánky, přístřešky, terasy, plotové konstrukce apod. je nevhodnějším řešením použití ocelových prvků, pomocí kterých zvedneme celou konstrukci min. 10 cm (optimálně 20–30 cm) nad povrch okolí. Tímto způsobem můžeme efektivně chránit konstrukci před vzlínající půdní vlhkostí či odstříkávající dešťovou vodou. Na dřevěné prvky vane ze všech stran, díky čemuž dochází k odpařování vlhkosti ze dřeva.

Na některé typy staveb, jako např. srubové, sloupkové, hrázděné chatky a rodinné domy, je zapotřebí položit dřevěnou konstrukci přímo na základovou konstrukci. Nechceme-li výrazně snížit životnost takové dřevěné konstrukce, musíme dodržovat tyto zásady:

Od partnerů ASB

Bilance pilotních projektů FENIX Group je zcela jednoznačná

Technické řešení zaměřené na zvýšení úspor tepla v tepelných napáječích a ve větších dimenzích tepelných sítí

• Základovou konstrukci zvednout nejméně 30 cm nad úroveň terénu. V této výšce se minimalizuje zvyšování vlhkosti způsobené stříkající dešťovou vodou a tajícím sněhem.
• Konstrukce stěny má přesahovat základovou konstrukci minimálně o 2–3 cm. Nejspodnější prvek stěny (prahový srubový hranol, spodní obkladový prvek) je nutné chránit odtrhovou hranou. Pomocí těchto opatření se zabrání zatékání dešťové vody stékající po fasádě do styku vrchní stavby se základy.
• Před vzlínající vlhkostí je zapotřebí chránit dřevěnou konstrukci hydroizolací. Nejčastěji se k tomuto účelu používají asfaltové pásy. Při výběru hydroizolace se musí zohlednit i její pevnost. Během montáže dřevěné konstrukce by totiž mohlo dojít k jejímu poškození.

Závěr

Správně použitá hydroizolace může výrazně zvýšit životnost dřevěných stavebních konstrukcí. Aby však mohla svou funkci plnit bezchybně, je důležité dodržet správnou montáž. Chyby při montáži hydroizolace mohou totiž způsobit rozsáhlé škody.

Ing. Milan Šulek
Foto: autor

Autor článku je doktorandem na Katedře nábytku a dřevařských výrobků Oddělení dřevěných stavebních konstrukcí na Dřevařské fakultě TU ve Zvolenu. Zabývá se možnostmi využití netradičních materiálů ve stavebních konstrukcích na bázi dřeva při zachování náročných energetických požadavků.