Slavná Zemánkova vila v Holicích se dočkala původní podoby

Vila č. p. 24, jedna ze čtyřiceti architektonicky nejvýznamnějších vil v Pardubickém kraji, se dočkala přestavby do původní podoby. Po více než 70 letech byla odstraněna předsazená výloha, vyzděny chybějící části zdiva a vsazena okna, která jsou replikou původních. Dům tak získal zpátky své kouzlo i slohovou čistotu. Svůj díl slávy na této proměně nesou i vápenopískové cihly KM Beta. Lícové vápenopískové „cihly“ společnosti KM Beta, a. s., největšího českého výrobce vápenopískových zdicích prvků, betonové střešní krytiny a pálených zdicích prvků, totiž harmonicky doplnily sto let staré vápenopískové fasádní zdivo.

Dům Čeňka Zemánka č. p. 24 stojí na holickém náměstí od roku 1911. Dvoupatrový dům se sedlovou střechou a fasádou ze světlých vápenopískových cihel obýval místní lékař, aktivní sokol a pokrokově smýšlející intelektuál MUDr. Čeněk Zemánek (1865–1930) se svou rodinou. Projekt domu pro něj vypracoval architekt Otakar Novotný, blízký žák Jana Kotěry. S Otakarem Novotným se MUDr. Zemánek setkal již v roce 1908 při plánování stavby tělocvičny místních sokolů, jejichž byl dlouholetým předsedou.

Architekt Novotný dům navrhl ve stylu tzv. geometrické moderny. Jednoduchá symetrická fasáda v přízemí je tvořena třemi stejnými stupňovitě profilovanými oblouky. První dva vyplňovala okna až do roku 1937 (v tomto roce byly překryty přístavbou výlohy), ve třetím oblouku jsou situována vrata průjezdu do dvora. V prvním patře je sedm štíhlých francouzských oken opatřených mřížemi ve výšce parapetu. Druhé patro je čtyřosé, meziokenní plochy zdůrazňují vertikální půloblouky. Fasádu v horní části ukončuje mohutně vysazená, stupňovitě profilovaná římsa.

Fasáda téměř stoletá
Dvorní fasádě dominuje půlkruhový balkónový rizalit*, který je podepřený dvěma sloupy. Tento prvek je charakteristický spíše u vilové zástavby než u uličních domů a právě tím se dům Čeňka Zemánka odlišuje od běžných řadových domů. Na dvoře stojí jednopatrové hospodářské stavení s plochou střechou. Původně bylo využíváno jako stáj, později, když si doktor Zemánek jako první v Holicích pořídil automobil značky Laurin & Klement, sloužil jako garáž. Na celé stavbě včetně dvora a hospodářské budovy bylo použito shodné režné vápenopískové zdivo polské vazby. Je zajímavé, že celé století až do těchto dní přestály jednotlivé vápenopískové zdicí prvky bez zásadního poškození. Jde totiž o velmi pevný a tvrdý materiál s nízkou nasákavostí a vysokou mrazuvzdorností.

První dva oblouky uliční fasády roku 1937 nešťastně překryla na více než 70 let výloha prodejny. Dali ji nainstalovat noví majitelé objektu, kteří dům koupili po smrti Čeňka Zemánka. Rodina lékaře Zemánka se totiž z existenčních důvodů musela z domu zatíženého hypotékou odstěhovat.

* Rizalit je označení pro středovou nebo boční část stavby vystupující po celé výšce z líce průčelí. Rizalit zpravidla zdůrazňuje střed nebo kraje budovy. Často zde bývá hlavní portál, balkon či terasa. Rizalit může být také vyšší, výjimečně i o něco nižší než ostatní části budovy.

Proměna architektonického skvostu
O navrácení tváře domu uvažoval současný majitel Ing. Karel Vrbický již několik let. „Vhodná doba ale nastala až v loňském roce, kdy se podařilo získat částečnou dotaci od Ministerstva kultury ČR,“ doplňuje Karel Vrbický. Zahájení prací loni v srpnu předcházelo shánění původních materiálů. Staré vápenopískové zdivo s patinou se podařilo objevit ve zdivu jednoho starého plotu, další vápenopískové zdivo dodala společnost KM Beta, nejvýznamnější český výrobce tohoto materiálu.

V Holicích byly využity prvky ze systému KMB SENDWIX, konkrétně bílé lícové cihly VF o rozměrech 290 × 140 × 65 mm. Nové zdicí prvky získaly svoji částečnou patinu tak, že byly záměrně „uskladněny“ na dvoře objektu, aby opršely. Části původních oken se podařilo najít v kůlně vnučky předchozího majitele objektu, a tak mohly být vytvořeny kopie oken, které původně vedly do ordinace doktora Zemánka v přízemí. Ta kromě bílého provedení lícového vápenopískového zdiva standardně nabízí také zdivo ve žluté, červené, šedé a zelené barvě. „Na zakázku je pak možné dobarvit lícové prvky do jakéhokoliv odstínu podle přání zákazníka,“ doplňuje Jiří Foltýn, technický poradce ze společnosti KM Beta, a. s.

Nové a starší materiály lze harmonicky sladit
Stavební práce prováděla pardubická realizační firma Jiřího Boreckého, celá rekonstrukce včetně postupu prací byla konzultována se zástupci památkového ústavu. Nejprve bylo nutné vybourat výlohu, přičemž nebylo jasné, v jakém stavu bude původní zdivo pod ní.

„Při odkrytí nás tedy nesmírně potěšilo, že oblouky původních oken zůstaly nepoškozené,“ líčí napínavé okamžiky rekonstrukce Karel Vrbický. Následovala oprava základu a následně vyzdění parapetů budoucích oken a oprava zaklenutí oblouků. Právě v části nově vyzděných parapetů lze dnes pozorovat nové vápenopískové prvky KM Beta, světlejší než ty původní, použité například v obloucích. Nicméně všechny tři typy prvků – původní, staré z plotu i nové – jsou tak sladěny, že by rozdíl laik téměř nepoznal. Jedinou komplikací byla speciální spárovací hmota použitá mezi jednotlivými cihlami.

„Nakonec odborníci v laboratořích zjistili, že jde o vysokopálenou, jakoby přepálenou sádru, což už u nás nikdo nevyrábí,“ popisuje Karel Vrbický a doplňuje: „Tento materiál je velmi specifický, a když kousek této spárovací hmoty rozlomíte v prstech, připomíná porcelán.“ Dodavatele spárovací hmoty se nakonec podařilo najít v Rakousku.

Nedávný vzhled domu připomínají už jen dveře
Jedinou změnou oproti zcela původnímu vzhledu domu jsou dveře mezi oběma okenními oblouky. Dříve zde byla nika s malým okénkem, ale při přestavbě v roce 1937 zde vznikl vchod do obchodu. „Po dohodě s památkáři jsme se rozhodli tento vstup zachovat a využívat jej jako vstupní dveře do objektu,“ dodává Ing. Karel Vrbický. Do přední části, kdysi ordinace s čekárnou, se dnes těmito dveřmi vchází do realitní kanceláře. V prvním patře, kam velkými francouzskými okny proniká dostatek světla, sídlí již léta projekční kancelář. Za doby MUDr. Zemánka se v tomto patře nacházel byt s prostorným salonem a malým pokojem v uliční části, propojený se zbývající částí bytu kuchyní s předsíní. Zbytek traktu vyplňovala ložnice s balkonem a koupelnou. Druhé patro, kde se nachází byt se dvěma stejnými pokoji a kuchyní a dále půda, majitel v současné době pronajímá.

Do budoucna čeká Zemánkovu vilu ještě oprava spárování. Již nyní ale mohou kolemjdoucí obdivovat tento architektonický skvost v plné kráse. Díky citlivě realizované rekonstrukci kombinující kvalitní staré a nové materiály budou moci snahu holického rodáka Zemánka a umění architekta Novotného ocenit i budoucí generace.

Více o materiálech KM Beta na www.kmbeta.cz

–>–>