Hliník působí elegantně. Svými čistými liniemi se hlásí k moderní architektuře a dobře ladí i s extravagantním stylem interiéru a exteriéru. Předností hliníku je pevnost, odolnost a nízká hmotnost. Hliníkové systémy mají výbornou stabilitu a variabilitu, a proto si získávají ve stavebnictví stále větší popularitu. Jsou také snadno opracovatelné. Zpracování hliníku je však energeticky a finančně náročné.
Energetické hodnocení oken je nástrojem pro selekci oken a dveří především pro uživatele budov, výrobce oken a částečně projektanty. Výpočtová metoda založená na evropském hodnotícím systému EWERS (European Windows Energy Rating System) umožňuje hodnocení okna jako výrobku na základě údajů z prokázání shody. Pro spotřebitele spočívají přínosy energetického štítkování oken v jednoduchém, srozumitelném a kvalifikovaném odhadu například při návrhu nebo dodatečném zlepšování domu nebo bytu. Výrobce zase najde přínos v podpoře energeticky efektivních výrobků. Absence jednotné metody a kontroly výsledků bez rozlišení vhodných a méně vhodných výrobků totiž způsobuje na trhu chaos.
Při výrobě oken a dveří se dřevo, vzhledem ke své dostupnosti a snadné opracovatelnosti, využívalo už dávno. S postupující průmyslovou výrobou se okna začala vyrábět i z plastů a kovů. Dřevěná okna a dveře se však vyrábějí dodnes, a to kvůli vhodným mechanickým a tepelnětechnickým vlastnostem.
Primární úlohou oken je prosvětlení vnitřních prostorů, zabezpečení vizuálního kontaktu s okolím a větrání. Všechny tyto úlohy ve své podstatě plní již samotný okenní otvor. Funkcí okna v technickém smyslu slova je tedy zachovat požadované kvality okenního otvoru, a přitom eliminovat všechny nechtěné následky faktu, že jsme nechali díru ve stěně. Těmi jsou: povětrnostní vlivy, tepelné ztráty, nedostatečná ochrana majetku a soukromí, ale i riziko vypadnutí z budovy. Velikost, tvar a umístění okna mají též značný vliv na výsledný vzhled architektury. Novinkou je, že v současnosti se okna začala používat i jako nástroj k získávání tepelné energie ze slunce.
Okna jako součásti obvodové konstrukce musejí kromě požadavků kladených na ostatní části obvodového pláště zajišťovat další funkce. Slouží k osvětlení a větrání přilehlých místností – musejí být tedy průhledná a otvíravá a zároveň splňovat požadavky na úsporu energie, ochranu proti hluku, hygienu, mechanickou odolnost či bezpečné užívání.
Nejstarší materiál používaný k výrobě oken je dřevo. Ve stavebnictví se dřevo stalo velmi oblíbeným pro svoji přirozenou strukturu a barevnost. Vytváří tak velmi příjemné prostředí spojené s přírodou a dodává interiéru pocit pohody. Dřevo na výrobu oken má několik výhod. Je to lehký materiál, který se dá jednoduše opracovat do jakékoliv podoby a má velmi dobré tepelněizolační vlastnosti. Nevýhodou je, že při zvýšené vlhkosti podléhá hnilobě a mohou ho napadnout škůdci.
