Netradiční dřevostavba: exteriér v interiéru

16. července 2015

Konceptuální projekt rekreačního celoročně obyvatelného objektu našel ideální místo v drsné krajině Českého středohoří. Netradiční dřevostavba vznikla na pozemku bývalé stodoly, ze které zbylo jen torzo obvodových zdí.

Ruiny autoři z architektonického studia LABOR 13 z estetických důvodů ponechali a novou stavbu do nich integrovali. Vznikla tak kompozice polootevřeného dvorce s čelně umístěným objektem obytné části. A také velmi působivý a efektní prostor.

Stavební materiál přímo z místa

Protože důležitým bodem zadání byla minimalizace nákladů, byli využiti místní dodavatelé a stavělo se z lokálních materiálových zdrojů. Recykloval se vhodný materiál z původní stodoly, místní dřevo či kámen. Podařilo se využít zdravé trámy z původní stodoly, další se musely doplnit. Trámy jsou ošetřené opálením a nátěrem dřevním dehtem. Prkenný obklad stěn je z běžného měkkého dřeva, opět ošetřený dřevním dehtem.

Jelikož v plánu bylo postavit moderní stavbu tradičním způsoben, podíleli se na jejím vzniku místní řemeslníci se svým fortelem a zažitými pracovními postupy. I proto autoři nezvolili hypermoderní konstrukce, ale vyžadovali především poctivé řemeslo.

Originálně zasazená dřevostavba

Samotná dřevostavba byla přímo vestavěna do zbytků bývalé stodoly, fragmenty zdí na bocích fasády dřevostavby jsou autentické zbytky. Samotný dům je založen na betonových patkách, aby pod ním zůstal volný prostor. Ten slouží jako izolace stavby a navíc i jako praktický sklad na palivové dřevo a další věci. Novostavba je od severu chráněna původní masivní kamennou stěnou, jež spoluvytváří jakési vstupní závětří objektu. I když hlavní vstup je na severní straně – objekt má díky důvtipně řešené kompletně „otevírací“ jižní stěně vstupů a výstupů hned několik.

Proti slunci ani žaluzie, ani okenice, ale vrata

Proti přílišnému slunci a případnému přehřívání jižní fasády slouží pětice masivních vrat.

Nejsou to okenice, jak by se na první pohled asi mohlo zdát. Už proto, že za nimi nejsou okna. Je to otvíratelná stěna, složená z vrat posazených vedle sebe. Libovolně se dají otevřít nebo zavřít a tím si určovat množství světla a vzduchu proudícího dovnitř. Když je slunce moc, jednoduše se zavřou všechna; světla uvnitř je i tak dostatek díky velkoplošnému západnímu oknu. Zároveň nedochází k přehřívání interiéru stavby vlivem jižního slunečního záření.

Když se vrata otevřou…

…otevře se současně také celý objekt do přírody, do prostoru vymezeného zbývajícími zbytky obvodových zdí stodoly. V tomto prostoru je tak jasně definována soukromá zahrada objektu, vymezená vůči okolní divoké vegetaci.
Všemi vraty se může procházet do zahrady, i když to není jejich hlavní účel. Ten tkví, jak bylo řečeno, v možnosti maximálně otevřít interiér. Ve vratech se dá pohodlně sedět a sledovat, co se děje v zahradě.

Co se skrývá uvnitř

Objekt má koupelnu, přičemž zdrojem vody je vlastní studna. Na pozemku byla vybudovaná vyvážecí jímka, nic jiného v tomto místě nebylo povoleno. Objekt byl původně plánován jako letní, tedy bez vytápění. Protože je ale zateplený, tak se později instalovala kamna – i v největší zimě se topí jen dřevem. Jako rezerva slouží přímotopné elektrické vytápění. V budoucnu se ještě připravuje instalace fotovoltaických a solárních panelů.