Dřevostavby včera a dnes

28. srpna 2015

Domy na bázi dřeva v minulých desetiletích charakterizovaly snad nejvíce termíny: nedůvěra, mýty a přerušená tradice. Mýty a nedůvěru se dnes už více či méně daří vyvracet, na staletou tradici dřevěných domů u nás se navázalo. A to dokonce tak, že „dřevostavba“ se stala dnes naopak dokola opakovaným a téměř zprofanovaným pojmem.

Dřevostavby stále více v centru pozornosti

Žádné jiné domy neprovází ještě i dnes tolik fám i obav jako konstrukce a domy na bázi dřeva. Moderní dřevostavby bojují dodnes zejména s předsudkem rychlé hořlavosti, i když to bylo v minulosti mnoha pokusy vyvráceno. Ale na druhé straně se neskloňuje (pokud jde o rodinné domy) snad žádný jiný termín více než „dřevostavby“. Dřevostavby mají svůj veletrh, své odborné semináře, své specialisty teoretiky i praktiky, své hypoteční úvěry šité na míru, a samozřejmě specializované stavební firmy. A také pojišťovny je začaly akceptovat jako jakýsi „plnohodnotný“ dům a nepohlížejí na něj už s předsudky a nedůvěrou. Před pouhými 12 lety bylo všechno jinak a dá se říci, že přímo obráceně.

U nás se ze dřeva přestalo stavět

Asi v polovině 20. století se nové dřevěné domy přestaly v hojné míře objevovat – říká se, že byla narušena jejich tradice. A tradice obyčejného dřevěného domu byla stejně jako v jiných zemích stará stovky i tisíce let. Pár typů, které přežívaly, trpělo častými závadami, což do dalších desetiletí pověsti dřevostaveb nepřidalo. Kvalitní nové dřevěné rodinné domky začaly chybět.

Jinde bylo stále dřevo v centru pozornosti

Na západě se zatím stavěly ze dřeva rodinné domy kontinuálně; a staré domy se nebouraly, ale stále využívaly. Parametry moderních dřevěných rodinných domů se stále zdokonalovaly, přičemž se vycházelo konstrukčně (nebo i barvou fasády) z místních tradic. Ve Skandinávii jsou však zcela běžně k vidění i rodinné domy 100 i 200 let staré. Přesto se v nich bydlí naprosto moderně. Stavební konstrukce na bázi dřeva se nepřestaly využívat ve 20. století na západě ani u komerčních, kulturních, sportovních i průmyslových staveb. I to všechno se k nám postupně s nástupem boomu dřevostaveb v posledních dvou desetiletích vrátilo.

S hypotéku i pojištěním byla před 15 lety potíž

Na počátku tisíciletí, po roce 2000, se zájemci o dřevostavby setkávali s nedůvěrou nejen ve svém laickém okolí, v rodině, příbuzenstvu a u přátel („není to tradice“, „cihla je přece jenom cihla“), ale i ze strany institucí. Především bank (které nechtěly dát na dřevostavbu hypotéku) a pojišťoven (které nechtěly dům na bázi dřeva pojistit za stejně výhodných podmínek jako dům zděný). Odborníci včetně stavebních firem zabývajících se dřevostavbami (bylo jich podstatně méně než dnes) často marně na základě zahraničních zkušeností dokazovali, že moderní dům na bázi dřeva si skutečně investor v noci nemůže rozmontovat a někam odvézt (bance by prý zmizela zástava) a že dům skutečně během pár minut nevzplane a neshoří. Dnes už dávají banky hypotéky dřevostavbám na míru a pojišťovny ve většině případů nepovažují dřevo jako stavební materiál za nevýhodu; při tvorbě cen pojistky k tomu, zda dům je či není dřevostavba, nepřihlížejí.

Moderní stavební konstrukce a stavby na bázi dřeva už nějaký ten rok využívají moderní ekologicky nezávadné velkoplošné materiály: například tepelně izolační materiály lněné, z dřevních vláken nebo z technického konopí. Již tradičně se osvědčují OSB desky z orientovaných třísek OSB, sádrokartonové a sádrovláknité desky. Tím, že se tyto materiály začaly používat, konstrukce dřevostaveb kvalitativně poskočily vzhůru. Jejich technické parametry se okamžitě zlepšily, i například proto, že se souběžně začaly používat moderní ochranné nátěry a další materiály. Skokově se tak domům na bázi dřeva zvýšila bezpečnost, spolehlivost, trvanlivost, komfort a užitná hodnota vůbec.