Partneři sekce:
  • Stavmat
  • REHAU

Bezpečnost práce: Pádům z výšky lze předcházet 1.

Bezpečnost práce: Pádům z výšky lze předcházet 1.

Mezinárodní organizace práce odhaduje, že asi 159 500 pracovníků zemře v EU na nemoci z povolání. Podle podkladů Eurostatu umírá na následky pracovních úrazů každý rok v průměru 5 720 osob. Do roku 2012 by se tento počet měl snížit minimálně o čtvrtinu.


Zvláště pracovníci ve stavebnictví jsou vystavováni velkému nebezpečí úrazů. V celosvětovém měřítku je riziko úrazu na stavbě s následkem smrti třikrát vyšší než u ostatních profesí. V zemích Evropské unie ročně umírá přes 1 000 osob v důsledku úrazů na stavbách. Podle slov eurokomisaře pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimíra Špidly jsou i bez úmrtí následky úrazů neakceptovatelné. Evropské průzkumy informují o tom, že velké množství zbytečných úrazů a zbytečných nemocí je zaviněno nekázní pracovníků a nedostatečnými ochrannými opatřeními. Nejčastější příčinou úrazů na staveništích v Evropě jsou pády z výšky. V poslední době se k tomu přidaly ještě úrazy při pracích ve výkopech a úrazy zaviněné staveništní dopravou a mechanizmy.

Ochrana proti pádu z výšky nebo do hloubky
Ochranu proti pádu zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce uvedené v následujících dvou odstavcích. Bez kolektivního nebo osobního jištění lze pracovat do výšky max. 1,5 m. Existují však případy, kdy by bylo vhodné, aby byly prvky kolektivního jištění použity i při nižších výškách. Jedná se zejména o pracoviště špatně osvětlená (např. suterény) nebo ta, kde je velké množství prostupů, instalačních otvorů a šachet v podlaze nebo ve stropě. Práce ve výšce v prostorech nechráněných před povětrnostními vlivy musejí být přerušeny při teplotě prostředí nižší než –10 °C. Na to se občas také zapomíná.

  
Na pracovní ploše pojízdného lešení pod stropem chybí zábradlí.Nezakrytý otvor větších rozměrů


Primární způsoby zabezpečení proti pádu

Mezi primární zabezpečovací prvky patří například: poklopy, dočasná ochranná zábradlí, dočasná ochranná hrazení, dočasné ochranné zábrany apod. Nepoužívané otvory, prohlubně, jámy, propadliny a podobná místa, kde hrozí nebezpečí pádu osob, musejí být zakryty, ohrazeny nebo zasypány. Ochranu proti pádu není nutné provádět podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň v jednom směru nepřekročí 250 mm. Pádům do otvorů se bráníme poklopy. Poklopy musejí být dostatečně nosné a současně zajištěny proti posunutí.

Další možností, jak zabránit pádům z výšky, je instalovat na hranách velkých otvorů nebo stropů dočasné ochranné zábradlí s předepsanou podlahovou zarážkou. U pracovišť, na kterých se provádějí pouze krátkodobé práce, lze použít zábradlí skládající se alespoň z horní vodorovné tyče upevněné ve výšce 1,1 m na stabilních sloupcích a jedné mezilehlé vodorovné střední tyče. Podobnou roli má například ochranné hrazení. S mobilními ochrannými zábranami se setkáváme tam, kde jsou stísněné prostory, při práci je často potřebujeme dočasně odstraňovat nebo po dokončení práce jednoduše přemístit na jiné místo. Používají se u liniových staveb nebo na komunikacích. Známe je například z výkopů prováděných v chodnících. Při práci na souvislých plochách ve výšce nemusí být proti pádu zajištěna celá plocha umístěná ve výšce. Stačí, když jsou zajištěna jen místa, kde se pracuje.

Nesprávně zakrytý otvorSprávně osazený neposuvný kryt otvoru


Sekundární možnosti zabezpečení proti pádu

Není-li z organizačně technických důvodů možné použít primární způsoby zabezpečení, používají se sekundární zabezpečovací prvky proti pádům pracovníků nebo předmětů z výšky. Mezi sekundární zabezpečovací prvky patří například záchytná lešení, záchytné sítě, dočasná lešení, dočasné pracovní plošiny (podlahy) apod.

Ze staveb známe různé typy záchytných lešení. Záchytná lešení mohou být provedena formou visutého lešení, konzolového lešení, střešního lešení nebo ve spojení s fasádním lešením.

Do skupiny sekundárních prvků patří také záchytné sítě. Používají se například u halových objektů a v České republice jsou přesně specifikovány – na jejich výrobu nelze například použít přírodní materiály (např. konopné sítě). V předpisech se uvádí, že sítě musejí být z ocelového drátu nebo z plastových vláken.
Mezi sekundární protipádové prvky se zařazují také dočasné stavební konstrukce (např. lešení, pracovní plošiny apod.). Tyto samostatné pomocné konstrukce se používají například při bouracích pracích, pokud není zaručena bezpečná únosnost konstrukcí bourané stavby.

Například za splnění požadavků bezpečnosti práce při malířských a natěračských pracích se považuje provádění těchto prací z pracovních podlah k tomu upravených.

Pracoviště umístěná ve výšce musejí být pevná a stabilní s ohledem na počet osob, které se na nich současně zdržují, a s ohledem na maximální zatížení. U zatížení nás zajímá i jeho rozložení. U těchto konstrukcí je lepší dát přednost těm, které jsou typově vyrobeny přesně pro daný účel. Pokud
použijeme plošiny jednotlivě zhotovené, nesmí k nim chybět výkresová dokumentace, statický výpočet a popis k instalaci a používání.

Nedokonale provedené kolektivní jištěníSprávně instalované ochranné hrazení s podlahovou zarážkou

Způsoby osobního zajištění
Pokud je instalace kolektivních (primárních nebo sekundárních) zabezpečovacích prvků proti pádu příliš nákladná nebo obtížně proveditelná, přistupuje se k osobnímu zajištění. Příkladem takového jištění jsou prostředky osobního zajištění proti pádu, například bezpečnostní lana, bezpečnostní pásy, bezpečnostní postroje, samonavíjecí kladky, bezpečnostní brzdy, zachycovací postroje a podobně. Při určování toho, které z uváděných prostředků pro osobní zabezpečení se doporučují a kdy jsou které vhodné, se vychází z posouzení konkrétní situace. Začíná se vždy těmi jednoduššími a snáze dostupnými. Musíme si uvědomit, že k tomu, aby jejich použití bylo účelné, je třeba je umět dobře ovládat. Jinak nám v případě potřeby neposlouží a neočekávanou situaci nám spíše zkomplikují.

Bezpečnostní pásy
Z prostředků osobního zajištění jsou pravděpodobně nejrozšířenější bezpečnostní pásy. Mohou se používat buď pouze jako ochranné pásy (např. při práci na sloupech) nebo jako zabezpečení proti sklouznutí (např. při práci na skloněných střešních plochách, ale současně při vyloučení pádu přes okap). Délka pádu při použití bezpečnostního pásu může být maximálně 0,6 m.

Zachycovací postroje

Velmi rozšířené jsou zachycovací postroje, které mají buď dynamické jištění, nebo jsou vybaveny prostředkem k tlumení energie pádu (bezpečnostní lano, tlumič pádu a zachycovač pádu). Zachycovací postroj potřebuje k úvazu pevný bod, takže pro zachování bezpečnosti práce jsou pracovníci omezeni pouze na jediné pracovní místo. Při použití bezpečnostního postroje bez tlumiče pádové energie může být délka pádu max. 1,5 m.

V současné době se při montáži protihlukových stěn podél komunikací s oblibou používají zachycovací postroje. Na stavbách jsou používány při pohybu po pracovním žebříku ve velké výšce. Při práci na žebříku musí zaměstnanec používat osobní ochranné zajištění proti pádu, pokud stojí ve výšce větší než 5 m (měřeno ve výši chodidel). Zachycovací postroj je doplněn o karabinu s ocelovou oválnou pojistkou a závěsným přípravkem (kotvou). Karabina se zachytí do zhlaví ocelového sloupu a prefabrikované protihlukové panely se za asistence pracovníka ve výšce mohou pohodlně zasouvat mezi příruby sloupů.

Nezajištěná hrana stěny na staveništiPracovník na lešení s osobním jištěním pásem


K aplikaci prostředků osobního zajištění

S návodem na použití prostředků osobního zajištění je povinen zaměstnance seznámit dodavatel stavebních prací. Vhodný prostředek osobního zajištění a místo jeho upevnění (ukotvení) určuje zpracovatel technologického nebo pracovního postupu. Pokud se jedná o jednoduché práce, pro které není nutné zpracovávat technologický postup, nebo o situace, které nemohly být v technologickém či pracovním postupu zohledněny, určuje místo upevnění zaměstnanec, který práce ve výšce řídí.

Při použití prostředků osobního zajištění musí být místo upevnění (ukotvení) voleno tak, aby umožňovalo bezpečné zajištění a upevnění po celou dobu činnosti v místě ohrožení. Místo upevnění (ukotvení) musí odolat ve směru pádu statické síle min. 15 kN. Pracovník musí být stále zabezpečen osobním zajištěním i při přesunu na jiné místo upevnění (ukotvení). V místech s možností pádu z výšky musí zhotovitel zajistit, aby osoby pracující na takovém pracovišti osamoceně byly seznámeny s pravidly dorozumívání pro případ nehody, a musí stanovit účinnou formu dohledu, aby byla včas poskytnuta pomoc.

 
Ing. Kamil Barták, CSc.,
Foto: autor

Autor pracuje ve společnosti Manifold Group s. r. o., jako manažer.

Literatura
1. Bernsteiner, P. – Petri, P.: Stavební práce. Bezpečná práce na staveništi. Koordinace a ochrana proti pádu. Bundesministerium fuer Wirtschaft und Arbeit. Wien: 2004.
2. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
3. ČSN 73 8106 – Ochranné a záchytné konstrukce.