Anthony Caine: Své chyby obracíme v novou příležitost
Galerie(4)

Anthony Caine: Své chyby obracíme v novou příležitost

Anthony Caine přišel do Prahy v roce 1990. Svou manželku Petru poznal v Ostravě a dnes spolu tvoří jádro týmu úspěšné developerské společnosti Acred. V interview pro ASB hovoří o tom, co je úspěch, jak se dosahuje a proč je developerská společnost stále bez peněz.


Pane Caine, přišel jste do České republiky, když vám bylo 38 let. Pracujete zde už 17 roků, oženil jste se a získal jste tady druhý domov. Co vás sem přivedlo a proč se vám tu líbí?

Když se v roce 1989 bořila berlínská zeď, měl jsem to štěstí, že jsem byl pracovně v Berlíně a následně jsem dostal úkol vytvořit spojení mezi investory v České republice a skupinou zahraničních investorů z USA. Později, v roce 1991, jsem obdržel pozvání od hlavního architekta města Prahy, abych zde pracoval jako ekonomický konzultant na projektech veřejného zájmu a abych učil, jak se počítá hodnota nemovitostí. Předtím jsem žil a pracoval ve městě New York. Je zajímavé, že ve srovnání s New Yorkem se mi Praha jeví jako otevřenější město s více pluralistickou společností. Je to skutečný most mezi Východem a Západem.

Každý Praze nepřijde na chuť. Nebo možná ne hned. Vy jste nikdy za ta léta neměl nutkání sbalit kufry a rychle odsud odjet?

Ale ano, někdy ano. Hlavně na začátku, tak asi v letech 1991 a 1992. To jsem hodně cestoval mezi Prahou, Brnem Olomoucí, Ostravou a měl jsem někdy pocit izolace, zažil jsem chvíle, kdy mi bylo hodně úzko… 

… ale nakonec jste se tu oženil.

Ano, jsem velmi šťastný. S Petrou jsme vytvořili krásný vztah. Ona je naladěna na stejnou vlnu, přemýšlí o stejných věcech jako já, velmi dobře si rozumíme. Petra je o 17 let mladší, pochází z Ostravy, já se narodil nedaleko New Yorku. Jsme rozdílné generace, vyrůstali jsme v různých kulturách, přesto máme velmi podobný názor na estetiku. Lidé, kteří spolu žijí, by měli mít blízké estetické cítění, podobné měřítko hodnot a podobné životní standardy – my máme to štěstí, že takoví jsme, tvoříme velmi šťastnou dvojici.  Naše zkušenosti a znalosti jsou samozřejmě různé. Já jsem spíše technik, Petra je víc teoretik a humanista, a proto neseme odpovědnost každý za něco jiného. Ona má na starosti marketing, komunikaci a vztahy, já inženýrské záležitosti. Odpovídám za technickou realizaci našich nápadů. Tenhle systém nám velmi dobře funguje, jsme obchodní partneři od roku 1993. Když mají dva lidé společnou kuchyň, zacházejí se stejným nádobím, mají společně v ruce všechny nástroje, mohou tak velmi rychle dospět ke správným rozhodnutím. Když spolu můžete vařit bok po boku, tak spolu můžete i pracovat bok po boku. 

Poznal jsem několik lidí, i úspěšných podnikatelů, i stavitelů, kteří se naopak snaží odsud co nejdříve odejít. Stěžují si na byrokracii, nespolehlivé obchodní partnery, špatné mezilidské vztahy, na závist okolí. Vy můžete srovnávat: je to tady opravdu tak nepříjemné?

Je pravda, že lidé na váš úspěch reagují jinak tady a jinak v New Yorku. Tady vznikly nové vztahy, i neupřímné, to se skutečně děje. Ono hodně záleží na tom, jak definujete úspěch. Za úspěch se považuje, když máte mnoho peněz a můžete si okázale žít. Jenže pro mě úspěch nespočívá v tom, jak jste bohatí penězi, ale zda jste šťastní. Pro moji profesi, pro mne osobně je klíčovým slovem práce. I když se považuji za bohatého člověka, mnohem více mi záleží na  dobrém jménu, kvalitě odvedeného díla, podpoře investorů a dobrých vztazích. Lidé, které máme kolem sebe, podporují naši kreativitu, a tu my vlastně prodáváme. Když máme mezi sebou dobré vztahy a věříme si, pak teprve můžeme vykázat i dobré finanční výsledky a být šťastni. Bez důvěry by tito lidé pro nás nepracovali. To, že máme vynikající tým, pro mne znamená úspěch. 

Člověk dělá chyby, také jsme v minulosti udělali vážné chyby. Obtížně jsme hledali řešení, museli jsme si znovu získávat důvěru, která se buduje velmi dlouho, ale nám se to podařilo. Takže proto tvrdím, že se v tomto smyslu považuji za bohatého. Ne penězi, ale prací a vztahy s lidmi, které mám kolem sebe.

Takže už se necítíte osamělý?

Ne, opravdu ne. Také jsem se naučil trochu česky. Své přátele sice někdy musím požádat, aby nemluvili příliš rychle, ale už jim rozumím. Češtinu jsem studoval deset let, ale ještě nejsem na tak vysoké úrovni, abych hovořil plynule bez chyb. Já jsem analytický člověk a svoji učitelku češtiny jsem neustále sužoval dotazy, proč je tady takové slovo a tady takový obrat… protože jsem systematicky založený člověk a čeština vypadá jako jazyk logický a systematický, ale není. Vždy existuje příliš mnoho variant vyjádření.  

Jakou řečí hovoříte s kolegy ve firmě?

To záleží na situaci. O technických věcech mluvíme česky. Vzkazy a e-maily většinou píši v angličtině. Já vím, je to slabina, měl bych psát česky. Oficiální dopisy píši někdy česky a měl bych psát mnohem častěji. 


Jste úspěšný architekt, jako řada jiných úspěšných architektů, ale i lékařů, vědců a různých dalších odborníků. Většina z nich se však nestává také úspěšnými podnikateli. Jak se to podařilo vám?

Dobrý byznysmen by měl ovládat několik základních věcí. Musí mít vynikající znalost oboru, ve kterém se rozhodl podnikat. Dále musí umět přemýšlet analyticky, systematicky i lineárně. Postupovat od koncepčních věcí k jednotlivostem a zase naopak, promýšlet všechny souvislosti, aby základním věcem porozuměl v co nejširším kontextu. Tomu se lze naučit. Měl jsem na vysoké škole učitele inženýrství a historie,  který mne naučil rozebrat si komplexní problém na jednotlivosti, na dílčí problémy, které se dají popsat jednoduchými samostatnými odstavci. Když tohle jednou uděláte, zjistíte, že se i poměrně složité systémy mohou definovat pomocí několika jednoduchých komponentů, které celý problém popíší od počátku do konce a popíší i vnitřní vztahy problému. Pak si prohlédnete analýzu, kterou jste si udělal, a vidíte, zda je celý systém v rovnováze, nebo kde to nefunguje, a můžete hledat řešení, nebo změnit celý byznysplán. Další umění podnikatele je komunikace. Musíte umět  jednat se spolupracovníky, staviteli, architekty, dělníky i bankéři. A v neposlední řadě podnikatel musí být flexibilní. Musí se neustále přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Jednou máte peníze, pak je investujete, a v následujícím období vám může chybět hotovost dříve investovaná, tyhle věci musíte neustále řešit. Podnikání je zápas a úspěšný podnikatel je ten, který vytrvá. Vytrvalost je další nutná vlastnost úspěšného byznysmena. 

Zažil jste někdy i totální krach a jak jste to řešil?

Totální krach nikoli, ale zásadní selhání jsme zažili. Myslím, že k totálnímu krachu, k úplnému pádu projektu, může dojít, pokud se naplní dva základní předpoklady. Za prvé, uděláte několik závažných chyb, vy ty chyby pak opakujete, nebo ignorujete, odmítáte se vrátit na začátek a pokračujete ve špatném projektu. Tím se vytvoří obrovský potenciál pro naprostý nezdar. A za druhé, když k selhání dojde, vzdáte to. A teprve tato vaše rezignace je totální pád. Nesmíte to vzdávat. Dokonce ani když se dostanete do drasticky špatné situace, nesmíte rezignovat.  Velký problém jsme řešili při dešťových záplavách  červenci 1997. Udělali jsme chybu v projektu terénních úprav, která při neobvyklé průtrži mračen způsobila zatopení u několika rodinných domů. Domy byly už v té době obydlené a museli jsme upravovat okolní terén a odstranit škody ve vyplavených suterénech. Mohli jsme říci: pardon, udělali jsme to špatně, ale vy jste si to tak koupili, tak sorry… Ale to není náš přístup. Utratili jsme mnoho milionů na opravy a slib, že to vše včas dokončíme, jsme splnili. V této situaci byl velký potenciál totálního krachu, ale zvládli jsme to, a dokonce jsme hrozbu pádu obrátili v úspěch, protože jsme zachránili reputaci firmy a posílili důvěru. Podobné negativní události se mohou stát příležitostí k vytváření nových vztahů. 

Stalo se vám někdy, že jste byl úplně bez peněz?

To jsem pořád! Opravdu, v naší branži vám neustále chybějí peníze. Pořád sháníte nějakou hotovost. V případě, že peníze leží na našem účtu v bance příliš dlouho, je to špatně. Peníze vyděláte, když kapitál investujete do projektů. Naštěstí máme velmi vnímavé bankéře, kteří pochopili, že se naše podnikání pohybuje nahoru a dolů. Že většinou naplníme naše cíle při dokončení projektu.

Jaký projekt Acredu považujete za nejúspěšnější?

To je celkem složitá otázka. Je mnoho různých hledisek, podle kterých lze projekty hodnotit. Asi největší hrdost pociťuji nad projektem Residence Classis v Průhonicích u Prahy. Po architektonické stránce to není příliš zajímavé, ale je to zatím náš nejnáročnější koncept po stránce developementu a marketingu. Residence Classis je luxusní bydlení pro seniory, otevřený dům hotelového typu, který zajišťuje svým obyvatelům soukromí a zároveň vytváří prostor pro setkávání a společné aktivity obyvatel i návštěvníků. Pracovali jsme v segmentu trhu, ve kterém jsme nikdy předtím nic nepodnikali, pro cílovou skupinou, s níž jsme do té doby neměli žádné zkušenosti. Navíc v prostředí velmi konzervativním, co se týká názorů na spolužití se seniory. Projekt není ještě dokončen, protože budova není stoprocentně obsazena, ale brzy bude.  Z architektonického hlediska si asi nejvíce vážím budovy, ve které teď právě sedíme, tedy Portheimka Centre. Je sebevědomá, elegantní, je přátelská, otevřená a můžete v ní objevovat mnoho různých dimenzí. Koncept Portheimky Centre v sobě spojuje dva protichůdné pocity: čistou inženýrskou stavařinu a romantiku v duchu Antonína Dvořáka. Vyjdete ven z moderních kanceláří a máte kolem sebe tady ty staré smíchovské domy a park se zelenou trávou a rozkvetlými záhony… To je ohromná věc.

Velmi zajímavým projektem bude obytný soubor v Dolních Břežanech. Na náměstí, prakticky v centru obce, vzniká komplex obytných budov, které obklopují malé jezírko a vzniká tak harmonie moderního stavebnictví s krajinou a přírodou. Je to velice inspirativní. Snažíme se dosáhnout rovnováhy mezi těmito dvěma symboly. 

Residence Classis je projekt, myslím, v České republice unikátní. Byl také zřejmě velice riskantní, nebo se mýlím?

Nemýlíte, dům pro seniory byl z pohledu investora i z pohledu bankéřů velice riskantním podnikem, protože nemá srovnání. Když jsme tento projekt prezentovali bance, ukázali jsme jim také Malou Šárku v Nebušicích a oni věřili více nám, než tomu konceptu, ale krok za krokem se s ním sžívali. Ekonomické výsledky nyní vypadají velmi dobře. A vliv po sociální stránce je vysoce důvěryhodný. Myslím, že jsme docílili něčeho výjimečného. Představili jsme nový koncept bydlení pro staré lidi, který jim zajišťuje soukromí a zároveň zdravotní péči, když je potřeba. Ta budova je přitom otevřena i všem sousedům, návštěvám dětí a vnoučat, když si chtějí s rodiči posedět v kavárně nebo zaplavat v bazénu… Je to místo setkávání, tady mohou společně pobývat, je to velmi užitečná a také užívaná budova.  

Pociťujete odpovědnost za to, že měníte lidem jejich prostředí, v němž bydlí a pracují, a někdy měníte i jejich životní styl a názor? 

Ano, jistě. Nesmíte promeškat příležitost vytvořit důvěryhodnou budovu. Odehrává se tu zvláštní vztah: vy a budova, současnost a historie, byznys a koncept soužití. Kdybych měl charakterizovat naši práci, řekl bych, že je prostě jiná, než jakou dělají ostatní developeři. My jsme malá společnost, nemáme za sebou obrovský kapitál, nedokončujeme soubory s tisíci bytů. My pracujeme jinak. Stavíme odlišné projekty pro jinou cílovou skupinu, která má jiné životní standardy. Snažíme se měnit pohled lidí na developement. Obohacujeme obyvatele novými zkušenostmi s prostředím. Podobně to dělal František Bílek, slavný český umělec…
To se nevylučuje s tím, že vyděláváme peníze. Vyděláváme našim investorům více peněz než kdokoliv jiný. Ale zároveň lidé kolem nás jsou šťastní, že mohou naše projekty užívat. To je vidět na projektu Malá Šárka. Pro nás je to veliká satisfakce a měřítko úspěchu, je to více, než mít drahé auto nebo vysoké procento výnosu z investice. 


Anthony (Chip) Caine se narodil v roce 1952 v USA. Vystudoval architekturu na Princetonské univerzitě a graduoval jako Bachelor of Science in Engineering (odpovídá titulu Doktor věd v oboru civilního inženýrství). Později na Princetonu také přednášel strukturální analýzu a vlastnosti materiálů. Na Carnegie-Mellonově univerzitě v Pittsburghu přednášel architekturu a strukturální analýzu. Vyučoval rovněž na Newyorské vysoké škole územní plánování. V USA mj. působil jako místopředseda společnosti Steve Winter Associates, společnosti zaměřené na využití prefabrikovaných stavebních systémů, dále jako architekt pracoval ve firmě P.C. New York City, která se specializovala na rekonstrukce historických budov, stavby nových budov v historické zástavbě a na komplexní urbanistická řešení historických zón. V letech 1989 až 1991 pracoval na vytváření globální obchodní sítě u výrobce výtahů Otis Elevator. V České republice pracoval mj. pod hlavičkou Nadace pro Občanskou společnost Charty 77 a stal se poradcem pro územní plánování v České republice. Byl rovněž poradcem Výboru Magistrátu hlavního města Prahy pro zahraniční investice. Jako konzultant spolupracoval rovněž s Útvary hlavních architektů Prahy, Brna, Plzně a Ostravy. Mezi tím přednášel na pražské ČVUT a na Masarykově univerzitě oceňování nemovitostí a ekonomické aspekty urbanistického plánování. Mezi roky 1996 a 2006 se angažoval ve Fulbrightově komisi, postupně jako předseda, místopředseda a člen správní rady. Komise podporuje rozvoj vysokého školství a organizuje výměny studentů i učitelů mezi ČR a USA.  Společnost The Acred Group, s.r.o., založil v roce 1995 a je jediným společníkem firmy. Předtím pracoval jako ředitel a projektový manažer ve společnosti Hines Czech Developement Company a řídil developement obytných projektů ve společnosti Skanska. V letech 2001 spoluzakládal firmu Nový Karlín Developement Partners a působil v ní do roku 2004. Jako developer vybudoval kolem sedmi set padesáti bytů a postavil zhruba dvacet tisíc čtverečních metrů moderních kancelářských prostor v Praze a New Yorku.  Anthony Caine se zajímá o moderní výtvarné umění a velmi si oblíbil českou literaturu. Jezdí rád na koni, hraje squash a lyžuje.

Jan Pekař
Foto: autor