Lithium-iontové baterie jsou dnes všudypřítomné – od elektromobilů po chytré telefony. To ale neznamená, že jsou nejlepším řešením pro všechny oblasti použití. Technická univerzita ve Vídni nyní uspěla ve vývoji kyslíko-iontové baterie disponující vybranými vlastnostmi, které rozhodně stojí za zmínku.
V posledních letech se horká, chce se až říct tropická, léta stávají součástí našeho klimatu a letních prázdnin. Co se ovšem může jevit jako skvělé podmínky pro koupání nebo dovolenou, to může být poměrně nepříjemné pro všechny, kteří žijí domech – a zejména v podkrovních prostorech – bez klimatizace.
Koncem loňského roku (tedy 2022) se Národní památkový ústav jasně vyjádřil k tématu fotovoltaiky na kulturních památkách a v památkově chráněných oblastech. Chce se říct „konečně“, jelikož fotovoltaika je dlouhodobě předmětem sporů a zejména v poslední době se žádosti o její realizaci, v souvislosti s cenami za energie a celkovou snahou o trvale udržitelnou budoucnost, množí. A není to, samozřejmě, vyjádření nijak strohé – NPÚ pro tuto příležitost publikoval metodickou brožuru, včetně ilustrací.
Akumulátorové nářadí, mobilní telefony nebo i elektroauta – v každodenním, běžném životě jsme obklopeni zařízeními, které disponují dobíjecí baterií. Tento trend má ovšem i své mínusy, přestože se o nich možná často nemluví. Některé baterie měly v minulosti nešťastný zlozvyk začít hořet například v letadle, o hořících elektromobilech jsme nepochybně také slyšeli zřejmě všichni.
Denní světlo je důležité pro naši psychiku. Pokud ovšem vezmeme v potaz, že sluneční světlo má sílu zhruba 1000 tisíc luxů, zatímco optimální jas v místnosti je 1500 luxů, je zřejmé, že potřebujeme stínit světlo, které dopadá přímo na okna, resp. na konkrétní fasádu budovy. Otázkou ovšem je, jakým způsobem (a tedy i s jakým výsledkem) chceme světlo odstínit. Jinak stíní rolety, jinak žaluzie – a jinak slunolamy.
Dobrodružství se zimními zahradami se blíží do svého finále – v předchozích dílech jsme si řekli a vysvětlili, jakou zahradu můžeme vybudovat, kam ji umístit, jak vyřídit legislativu, uzavřít smlouvu, jaké pořídit materiály… a teď už chybí jen postavit a zařídit.
Podle vědců z Oxfordské univerzity ušetří ukončení používání fosilních paliv do roku 2050 světu nejméně 12 bilionů dolarů (11,3 bilionu eur), což by ovšem znamenalo, že tato studie vyvrací stávající představu, že přechod na zelenou energii je ekonomicky obtížný. Jak si toto tvrzení vysvětlit?
Materiály bychom pravděpodobně měli zvážit dřív, než vyrazíme pro stavební povolení, protože jsou samozřejmě součástí projektové dokumentace. Na trhu je velké množství materiálů, které můžeme využít ke stavbě – ať už svépomocí nebo za asistence odborníků.
Přestože je duben tradičně měsíc aprílu a pálení čarodějnic, ani jedno nepochybně nebude součástí vzdělávacích akcí, které jsou na duben připraveny – ať už proto, že nebudou 1. a 30. dubna, nebo jednoduše protože vzdělání je třeba brát vážně.
Pokud jsme pevně rozhodnuti, že zimní zahrada je něco, co absolutně musíme u svého objektu mít a že jsme prošli všemi fázemi promýšlení jakou zahradu vlastně chceme, kam ji umístíme, jak bude velká, jak bude orientovaná a zda – samozřejmě – bude disponovat vodním prvkem či dokonce bazénem, pak se dostáváme do fáze vyřizování náležité dokumentace.
Dlouhodobá snaha snížit uhlíkovou stopu vyzvedla na výsluní vodík, který je atraktivní alternativou jako palivo sám o sobě nebo jako součást udržitelných paliv. V současné době se vodík vyrábí z fosilního metanu a při celém procesu je využito velkého množství fosilní energie. Za myšlenkou udržitelnějšího vodíku ovšem stojí běžný proces rostlin, které získávají atomy vodíku z vody pouze za pomoci slunečního záření.
Jedním z hlavních způsobů využití stříbra je výroba fotovoltaických (PV) článků, známých také jako solární články. Se současnou zvýšenou poptávkou po zelené energii se ovšem očekává, že poptávka po solárních panelech poroste, a to by do budoucna mohlo znamenat spoustu odpadu, jakmile přestanou fungovat.
V minulé části jsme probrali důležitost větrání a rizika a pozitiva, která s sebou nese proudící teplý vzduch. Když už jsme ovšem u teplého vzduchu, měli bychom si dát pozor na příliš teplý vzduch. Zejména u jižně orientovaných zahrad, které jsou po dlouhou dobu vystaveny slunečnímu záření, může snadno dojít k přehřátí interiéru.
Přestože název napovídá, že zimní zahrada by měla být zeleným rájem pro chladnou část roku, nic nemůže být dál od pravdy. Zimní zahrady mají celou řadu využití i v průběhu letních měsíců – počasí navzdory můžeme trávit čas v těsné blízkosti přírody, pořádat sezení s přáteli, aniž by nám pršelo na hlavu, grilovat při krupobití nebo se dokonce koupat, pokud samozřejmě vybavíme naši zahradu vířivkou nebo bazénem.
Zatímco totiž vegetační období za sklem zimní zahrady končí s druhou polovinou podzimu a příchodem prvních mrazíků, v zimním skleníku mohou rostliny vesele bujet po celý rok. Pokud ovšem chceme takovou zelenou džungli dlouhodobě obývat, musíme před její realizací promyslet celou řadu věcí, která zaručí, že nehledě na slunce, vítr, mráz či kroupy bude uvnitř vždy příjemně.
