Studovala Fakultu stavební ČVUT v Praze. Ve vydavatelství Jaga Media působí od roku 2018 a zastává pozici šéfredaktorky odborných titulů REALIZACE STAVEB a TZB HAUSTECHNIK.
Ve své práci se dlouhodobě věnuje tématům na pomezí architektury, urbanismu a ekologie. Zajímá ji zejména propojení stavebního prostředí s přírodou, udržitelnost v kontextu městského plánování a dopady klimatických změn na současnou i budoucí výstavbu. Ve svých textech propojuje odborné poznatky s mezioborovým přesahem a důrazem na praktické dopady do praxe.
Mělká jezera a rybníky vypouštějí do atmosféry značné množství skleníkových plynů, ale emise z těchto ekosystémů se svým množstvím značně liší a nejsou dobře pochopeny. To chtějí změnit vědci na Cornellské univerzitě v USA – jejich nová studie měří emise metanu a oxidu uhličitého ze 30 malých jezer a rybníků (o rozloze jeden akr nebo méně) v mírných oblastech Evropy a Severní Ameriky.
Yazd, Írán, krásný letní den čítající přes 40 °C – pouštní město v srdci země se ani v nejmenším neobtěžuje s klimatizacemi. K udržení chladu má totiž mnohem lepší technologii, starověké lapače větru. Tyto vysoké, komínové stavby (persky zvané badgirs), které vyčnívají ze střech starších domů v mnoha íránských pouštních městech fungují na poměrně velmi jednoduchém principu. Chladný vánek, který prochází konstrukcí, je přesměrován dolů do domu nebo do podzemních skladovacích prostor, kde ochlazuje potraviny podléhající zkáze.
Ten pocit známe všichni – slunce svítí, ručička teploměru sahá vysoko přes 30 °C, nikde v dohledu žádné parkování ve stínu. V případě zastavení jen na pár minut to není až takový problém, ale pokud se od nás čeká několikahodinová práce nebo jednání, s největší pravděpodobností se vrátíme do auta, které bude rozpálené a jakákoliv aktivita, včetně sezení na sedačce, bude téměř nadlidským úkolem.
Častým problémem nemovitostí v teplých jarních, letních – a vlastně i podzimních – měsících se stává dotěrný hmyz. Dokud jde o nebodavý hmyz, je jeho přítomnost obtížná, ale většinou snadno řešitelná. Jakmile se ovšem objeví hmyz bodavý, pak jde většinou všechna legrace stranou. Z těch nejčastějších, dotěrných druhů se můžeme setkat například se včelou, vosou nebo sršněm.
Modře se klikatící Vltava, která poskytuje chladnou úlevu od mozaiky horké červené, zářivě oranžové a jasně žluté, která dominuje satelitním snímkům – právě tak vypadají městské tepelné mapy Prahy z ptačí perspektivy, zachycené z vesmíru.
Častým problémem nemovitostí v teplých jarních, letních – a vlastně i podzimních – měsících se stává dotěrný hmyz. Dokud jde o nebodavý hmyz, je jeho přítomnost obtížná, ale většinou snadno řešitelná. Jakmile se ovšem objeví hmyz bodavý, pak jde většinou všechna legrace stranou.
Největší světové bouře, které zpravidla bičují otevřené moře – anebo srovnávají budovy na pevnině se zemí –, dlouho strašily vývojáře větrných elektráren. To se nyní mění. Stále častěji se ke slovu dostávají turbíny navržené tak, aby vydržely tropické cyklóny. Jedním z nejnovějších příkladů je plovoucí větrná turbína odolná proti tajfunu, která brzy pomůže pohánět pobřežní ropnou plošinu v Číně.
V květnu vyrobily solární a větrné elektrárny v Portugalsku poprvé více než polovinu potřebné elektrické energie – alespoň to tvrdí ekologický, neziskový think-tank Ember. Rekordy přitom padaly i ve Španělsku, Finsku a Belgii. Silné solární nasazení, dovoz elektřiny ze Španělska a nižší poptávka udržely energii vyrobenou v Portugalsku z fosilních paliv na pouhých 24 % – navzdory suchem způsobenému propadu vodní energie.
Parkoviště, na kterém je vidět víc než jen auta a prázdná místa pro další auta. Tím přidaným prvkem, který si můžeme představit, jsou obrovské pole šikmých solárních panelů, které sedí na černých ocelových podpěrách, nasávají slunce a zastiňují vozidla zaparkovaná pod nimi.
Na Twitteru se minulý měsíc objevila zajímavá zpráva poslance DUP (UK) Sammy Wilsona, který napsal: „Velká Británie musela během této vlny veder (pozn. redakce: v červnu) spustit uhelné generátory, protože slunce je příliš silné a solární panely musely být odpojeny." To ovšem není pravda.
Sektor obnovitelných zdrojů energie v Austrálii se potýká s nelehkou situací – jak ekologicky zlikvidovat 80 milionů solárních panelů, když dosáhnou konce své životnosti?
Ve vyprahlých oblastech amerického jihozápadu leží pod našima nohama neviditelný svět. Biokrusty neboli biologické půdní kůry jsou společenstva živých organismů – mezi ně patří například sinice, zelené řasy, houby, lišejníky a mechy, které tvoří tenkou vrstvu na povrchu půd v suchých a polosuchých ekosystémech.
Díky hojnosti slunce a větru Španělsko vypadá jako adept na budoucího evropského lídra v produkci zeleného vodíku. Někteří odborníci z energetického sektoru však vyjadřují opatrnost před rozšiřováním průmyslu, který by byl závislý na obrovském nárůstu obnovitelné energie.
Asi 12 % celkové celosvětové poptávky po energii pochází z vytápění a chlazení domácností a podniků. Nová studie naznačuje, že používání podzemní vody k udržení příjemných teplot by mohlo snížit spotřebu zemního plynu a elektřiny v tomto sektoru (např. v USA o 40 %). Tento přístup, nazývaný Aquifer Thermal Energy Storage (ATES), by také mohl pomoci zabránit výpadkům způsobeným poptávkou po vysokém výkonu.
Počátek 20. století byl dobou uhlí a železa. Průmysl byl hlučný a špinavý a dým z hořícího uhlí se šířil široko daleko. Ve Philadelphii, jednom z průmyslových úlů na východním pobřeží USA, se situace stala neúnosnou. V roce 1904, asi 50 let před zákonem o znečišťování ovzduší v zemi (1955), vytvořili správci města vlastní nařízení pro čistší vzduch – omezovalo množství kouře v kouřovodech, komínech a na prostranstvích a trestalo pokutami ty, kteří vypouštěli zplodiny „určitého stupně temnoty“.
