Malá zahrada velkého klidu

Jedním z důležitých úkolů bylo maximalizovat pobytovou plochu nad ní se ale pne po pergolách zeleň.

V jednom z vinohradských vnitrobloků vznikla v roce 2015 zahrada, která navazuje na to nejlepší ze zahradního umění doby, kdy tato čtvrť vznikala. Architekti se nebáli osové symetrie a na malém prostoru rozehráli příběh o klidné, chladivé oáze uprostřed města.

Malá zahrada se nachází ve vnitrobloku jednoho z vinohradských domů. Jejím kontextem tak nebyly ani tak široké ulice této výstavní čtvrti z přelomu 19. a 20. století, ale skrytý svět vymezený blokovou zástavbou a v tomto případě i obvodovou zdí parcely.

Zahrada se proto nejvíce přizpůsobuje samotnému činžovnímu domu, k němuž se obrací, a architektonickým principům, které podmiňovaly jeho architekturu. Odtud vychází i osová symetrie, která zrcadlí souměrnost fasády klasicistního domu.

Konstrukce teras jsou z prostorových důvodů a důvodu propojení s byty v 1.NP umístěny na hranici pozemku. Stavba je tak přizpůsobena charakteru okolní zástavby. Charakter spočívá ve způsobu dřívějšího zastavění území, kdy jednotlivé bytové domy na sebe přiléhají a vytvářejí blok.

Obdobným principem na sebe přiléhají i zahrady vnitrobloku. Každá zahrada, stejně jako dům, má „společnou“ (ohradní) zeď se svým sousedem. A právě tuto ohradní zeď terasa využívá jako clonu oddělující prostor terasy od sousedního dvorku.

Návrh rozvíjí motiv zelené, tiché, chladivé zahrady/oázy uprostřed rušného rozpáleného města. Vytváří intimní prostor pro pobyt obyvatel přilehlého činžovního domu i pro pohledy z oken okolních domů. Řešení respektuje výškovou a funkční členitost zahrady, kterou dále rozvíjí.

Půdorys zahrady
Půdorys zahrady |

Spodní zpevněná část s centrálním motivem vodní stěny přechází do horní zahrady s pergolami po obvodu. Provázání obou částí je posíleno dvouúrovňovým vodním prvkem s přepadem po vodní stěně, dvouramenným schodištěm po jeho stranách a novými terasami propojující přízemní byty s horní částí zahrady.

Tyto terasy navazují na treláž po obvodu horní zahrady, kde jsou umístěna pobytová místa pro jednotlivé obyvatele domu. Díky clonění pobytových míst shora pnoucími rostlinami na treláži je zabráněno nežádoucím pohledům z oken přilehlých domů do intimní části zahrady.

Vyvýšený záhon navazující na pobytová místa vytváří „rozkvetlý stůl“ a zároveň prostor vertikálně člení a posiluje soukromí. Travnatá plocha ve středové části zdůrazňuje dominantní působení stávajícího tisu, který se nachází v geometrickém středu zahrady a který se stal rozhodujícím prvkem při komponování zahrady.

Vodní prvek přináší do zahrady klid a navíc spojuje spodní a horní úroveň.
Vodní prvek přináší do zahrady klid a navíc spojuje spodní a horní úroveň. |

Zdůrazňuje tak jeho význam pro rodinu majitele (zasazen dědečkem stávajícího majitele). Motiv tisu se ve zcela odlišné formě opakuje jako stříhaný živý plot podél obvodové zahradní zdi.

Kompozice zahrady volně navazuje na zahradní směry přelomu 19. a 20. století, tedy doby, kdy byl řešený dům a přilehlé činžovní domy postaveny. Toto období bylo v zahradním umění charakteristické jednoduchou a jasnou úpravou, decentní barevností až jednobarevností a symetrií vycházející z geometrie domu.

Hlavní osy byly zdůrazněny oblouky, loubími a pergolami, které vytvářely hru světla a stínů a dávaly vzniknout atmosféře zahrad z Monetových obrazů (např. Irises in Monet´s Garden, 1900; Pathway in Monet´s garden at Giverny, 1901–1902). Návrh zahrady tyto motivy rozvíjí v soudobé funkci a podobě. Barevné a materiálové řešení navazuje na barevné provedení fasády a architektonické detaily domu.

Prostor se odkazuje na symetrii klasicistních zahrad.
Prostor se odkazuje na symetrii klasicistních zahrad. |

Navržené rostliny jsou bíle a žlutě kvetoucí (žlutá fasáda domu), černá kovová konstrukce pergoly navazuje na černě kované zábradlí na balkonech a na schodišti uvnitř domu, žulová dlažba a vodní prvek vychází z žulových schodů uvnitř domu a žulové dlažby v ulici, šedý dřevěný povrch teras odkazuje na šedé dřevěné dveře v interiéru domu.

Bílý mobiliář kontrastuje na šedém zpevněném povrchu a spolu s květinami celý prostor prosvětluje. Identitu místa podporují stínomilné druhy révy s jedlými plody nad terasami přízemních bytů, které odkazují na vinařskou minulost Vinohrad.

Vysoké zastoupení stínomilných trvalek, okrasných trav a cibulovin dodává prostoru s převahou stavebních prvků (domy vnitrobloku) proměnlivost a živost během celého roku, dává tak uživatelům zahrady a obyvatelům přilehlého domu uvědomit si běh času a změnu ročních období.

Místo: Praha-Vinohrady
Autoři: Lucie Medková, Jan Medek/Kontinual
Studie: 2012
Projekt: 2014
Realizace: 2015
Text: Red
Foto: Jakub Tomec, Lucie Medková, Jan Medek

Komentáře