Udržitelný, odolný a dostupný. Bambus jako stavební materiál začíná dobývat Evropu

Bambus se v moderním stavebnictví stále více prosazuje jako perspektivní materiál, který spojuje udržitelnost, nízkou energetickou náročnost a mimořádné mechanické vlastnosti. Zatímco po staletí sloužil v tradiční architektuře Jižní Ameriky, Afriky či Asie zejména díky snadné dostupnosti a rychlé obnovitelnosti.

Současný výzkum odhaluje jeho další klíčovou přednost – přirozenou odolnost vůči seismickému zatížení. Ukazuje se, že bambus dokáže v oblastech ohrožených zemětřesením chránit nejen stavby, ale především lidské životy.

Praktickým důkazem této schopnosti se staly stavby na pobřeží Ekvádoru, které po silném zemětřesení o síle 7,8 stupně zůstaly neporušené, přestože okolní zděná a betonová zástavba byla zcela zdevastována. Tradiční bambusové konstrukce, založené na pružném přírodním materiálu s vysokou pevností v tahu, dokázaly absorbovat a rozptýlit dynamické síly tak účinně, že odolaly destruktivním účinkům otřesů.

Moderní materiál s tisíciletou tradicí

Bambus jako stavební materiál představuje nejen technický, ale i kulturní fenomén s tisíciletou tradicí. Na ekvádorském pobřeží se po generace sklízí ve stanovené fázi měsíce, kdy má nejnižší obsah škrobu a vlhkosti. Stonky se následně omývají v mořské vodě, čímž se přirozeně konzervují a prodlužuje se jejich životnost. Tento tradiční proces dokládá hluboké řemeslné znalosti a respekt k materiálu, které se předávají více než deset tisíc let.

Navzdory této historii však nebyl potenciál bambusu vždy vnímán jako plnohodnotný. Na začátku 21. století jej například ve městě Manta místní úřady nepovažovaly za vhodný pro veřejné stavby mimo jiné kvůli obavám z vysoké hořlavosti. Teprve iniciativa jednoho architekta, který se stal dobrovolným hasičem a přesvědčil sbor, aby novou požární stanici navrhli z bambusu, změnila pohled na tento materiál. Stavba s výraznou klenutou střechou obstála během silného zemětřesení v roce 2016 bez závažného poškození, což potvrdilo, že bambus umí pracovat se silami, které by tradiční materiály devastovaly.

Odborníci ostatně zdůrazňují, že budovy při zemětřesení nemají zůstat rigidní, ale mají řízeně pracovat s pohybem – a výzkumy i terénní průzkumy potvrzují, že bambusové a dřevěné stavby často vykazují menší strukturální poškození než objekty z železobetonu. I když je nutné hodnotit data s opatrností, staly se tyto praktické poznatky impulzem pro architekty a inženýry po celém světě, kteří začali bambus zkoumat nejen jako ekologickou alternativu k oceli či betonu, ale jako plnohodnotný konstrukční prvek pro seismicky aktivní oblasti.

Současné projekty v Pákistánu, na Filipínách či v Latinské Americe navíc ukazují, že bambus lze využívat nejen v tradiční, ale i v moderní architektuře – od veřejných budov a komunitních center až po návrhy progresivních bytových a komerčních objektů. Kombinace výjimečných technických vlastností, rychlé obnovitelnosti a estetického potenciálu činí z bambusu jeden z nejzajímavějších materiálů pro budoucí udržitelné stavění.

Stavební normy = lokální problém?

Změna navíc nepřišla v posledních deseti letech, bambus se postupně přesouvá z pozice tradičního materiálu do centra pozornosti moderní stavební vědy již od přelomu tisíciletí. Impulzem bylo zemětřesení v roce 1999 v oblasti kolumbijských kávových plantáží, kdy pozorovatelé zaznamenali výrazně lepší stabilitu konstrukcí typu bahareque oproti stavbám z cihel a cementových bloků.

Zatímco běžné stavební normy vznikaly po staletí v Evropě a USA, tedy v regionech, kde se bambus běžně nevyskytuje, řada zemí často jednoduše přebírala tyto předpisy bez ohledu na lokální podmínky a dostupné zdroje. V Kolumbii proto vznikla potřeba vědecky prozkoumat konstrukční vlastnosti domácího druhu Guadua a výsledkem bylo v roce 2002 první národní technické normativní prostředí určené přímo pro stavby z bambusu.

Tento přístup dal vzniknout novým výzkumným centrům a laboratořím, včetně organizace Base Bahay na Filipínách. Právě Filipíny, kde se setkává extrémní seismicita s pravidelnými tajfuny, se ukázaly jako ideální zkušební prostředí. Inženýři zde vyvinuli systém kompozitních bambusových stěn, vycházející z principu bahareque, kdy jsou bambusové panely spojeny sítí a stabilizovány vrchní vrstvou vápenné či cementové směsi. Výsledná konstrukce dokáže pružně reagovat na horizontální seismické síly a zároveň odolávat extrémním větrům.

Bambusové panely mají díky své trojúhelníkové geometrii vysokou tuhost a přirozenou schopnost rozkládat zatížení. Dutinová struktura stébel snižuje hmotnost a současně poskytuje optimální pevnost v tahu i tlaku. Tato kombinace je klíčová: konstrukce je dostatečně lehká, aby při zemětřesení nezvyšovala setrvačné síly, ale zároveň dostatečně masivní, aby odolávala cyklónům.

Rostoucí zájem vědeckých institucí v Evropě a USA na začátku dvacátých let byl navíc posílen debatou o klimatické krizi. Bambusové porosty patří k nejrychleji obnovitelným přírodním zdrojům a působí jako účinná uhlíková úložiště. Nahrazením tradičních stavebních materiálů, jako je beton a ocel, tak lze významně snížit zabudovaný uhlík stavby a podpořit lokální ekonomiku i sociální udržitelnost.

Bambus v praxi

Jako vždy, i mezi bambusovými stavbami je těžké vybrat ty „nej“, uveďme si proto několik působivých příkladů, aniž bychom stavbám dávali jednoznačné označení či pořadí.

• The Arc od studia Ibuku na Bali ukazuje, jak lze bambus využít k odvážné architektuře. Samonosná střecha, inspirovaná hrudním košem člověka, spojuje 14metrové oblouky s dvojitě zakřivenou mřížovou skořepinou. Konstrukce překlene velký prostor s minimem materiálu a bez podpůrných sloupů, čímž potvrzuje potenciál bambusu pro moderní, efektivní a esteticky působivé stavby.

• Impression Sanjie Liu od LLLab v Číně. Ručně tkané bambusové pruty vytvářejí 140 metrů dlouhou střechu, která chrání návštěvníky světelné show na řece Li. Kulovité pavilony připomínající lucerny využívají stejnou mřížovou konstrukci a jsou podepřeny bambusovými prvky, které byly namočeny a vypáleny, aby je bylo možné ohnout do požadovaného tvaru.

• Bamboo Sports Hall od Chiangmai Life Architects and Construction v Thajsku využívá 17metrové prefabrikované bambusové vazníky, které byly instalovány jeřábem. Volná mřížová konstrukce zajišťuje přirozenou ventilaci bez klimatizace a díky nahrazení ocelových spojů provazy dokázala stavba absorbovat více uhlíku, než bylo uvolněno při její výstavbě, což z ní činí příklad udržitelné architektury v prostředí rýžových polí u Chiang Mai.

• Luum Temple od CO-LAB Design Office v tulumské džungli je tvořen pěti parametricky navrženými oblouky, propletenými strukturálním trojúhelníkovým vzorem a spojenými dvěma vrstvami mřížky, čímž vzniká struktura schopná odolat silám hurikánu. Díky tomu pavilon odolává hurikánovým větrům a zároveň využívá výhod bambusu jako rychle rostoucího, uhlík absorbujícího materiálu s vysokým poměrem pevnosti k hmotnosti.

• Hardelot Theatre od Studio Andrew Todd u Calais je obklopen dvanáctimetrovými bambusovými sloupy, které obklopují válcovité divadlo a vytvářejí tak exteriér podobný kleci – a paprskovitý vzor, který vychází ze střechy. Tento mřížový princip se odráží i v dřevěném lamelovém obložení divadla, které odkazuje na tradiční konstrukci Shakespeareova Globe Theatre.

Zdroje: ICE, Dezeen, ArchDaily, wikipedia, BBC, Built, Bamboo