Jak architekt Gočár přetvořil Hradec Králové v Salón republiky

Víte, kterému městu se před 100 lety říkalo „Salón republiky“? Byl to Hradec Králové a tuto přezdívku si vysloužil díky promyšlené koncepční práci slavného architekta Josefa Gočára. Právě jeho nápady dělají Hradec dodnes velmi příjemným místem pro život.

Jde o zajímavý příklad proměny z bývalé vojenské pevnosti v aktivní regionální centrum. Do tohoto procesu přeměny výrazně zasáhl právě Josef Gočár (1880–1945), jehož urbanistické vize a architektonická řešení formovala podobu města na desítky let dopředu. Nebyl pouze autorem jednotlivých budov – stal se hybatelem celkové koncepce městského rozvoje, která dodnes funguje a pozitivně ovlivňuje místní podmínky.

Moderní koncepce staré pevnosti

Hradec Králové po zrušení pevnostního režimu a s rozvojem města potřeboval moderní koncepci rozvoje. Právě potřeba udělat z vojenského města moderní metropoli vedla osvícené hradecké radní k oslovení progresivních architektů, kteří měli načrtnout koncepci rozvoje na minimálně několik dalších desetiletí. Sám Josef Gočár se v Hradci začal prosazovat nejprve projekty staveb, například pracemi z období rané moderny, a postupně se jeho vztah k městu prohluboval.

V roce 1924 se pak zúčastnil urbanistické soutěže na plán rozvoje města a následně byl pověřen tehdejším starostou Františkem Ulrichem zpracováním celkového územního a regulačního plánu. Tento krok naprosto zásadním způsobem ovlivnil charakter města.

Nový regulační plán stanovoval nejen umístění staveb, ale i celkovou urbanistickou strukturu města: systém hlavních os a organizace ulic a veřejných prostor, zelené pásy kolem historického jádra, radiální dopravní propojení, veřejná náměstí a další významné prvky, a konečně i dopravní infrastrukturu. Plán se postupně realizoval – jak prostřednictvím jeho vlastních staveb, tak i dalších urbanistických zásahů, které respektovaly jím stanovenou koncepci.

Osvícení radní

Není asi třeba zdůrazňovat, že ani při sebevětším talentu a kreativitě by Gočár nic nesvedl, kdyby neměl jako své protějšky inteligentní a cílevědomé představitele města, kteří byli schopni dohlédnout dále než za horizont jednoho volebního období. (Aby toto postesknutí neznělo jako fráze, je třeba k tomuto A dodat i B – aby takoví zastupitelé v městské radě seděli, bylo třeba i rozumných voličů, kteří dohlédnou dál než jen do svého talíře.)

Mimořádnou roli v této souvislosti sehrál již zmiňovaný starosta Ulrich, který do města přivedl už Gočárova ideového předchůdce a de facto otce české moderní architektury Jana Kotěru (vzpomeňme například jeho budovu hradeckého muzea, která je dnes ikonickou stavbou města).

Sám Josef Gočár je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých architektů první poloviny 20. století. V Hradci Králové působil dlouhodobě a jeho projekty tak odrážejí vývoj od kubismu přes rondokubismus až k funkcionalismu. Město se tak stalo prakticky učebnicí moderní české architektury pod širým nebem – jeho tvorba přitahuje pozornost nejen odborníků, ale i veřejnosti a turistů.

Dopravní okruh i vídeňské inspirace

Promyšlená Gočárova koncepce stála na plánu hierarchizace ulic a přímé radiály propojující centrum s okolními čtvrtěmi. S tím souvisel i tehdy velmi moderní systém vnějšího dopravního okruhu oddělujícího tranzitní dopravu od centra a regulace zástavby kolem Labe a další rozvojové plochy v Labské kotlině.

To vše bylo vyváženo a doplněno vymezením dostatečných ploch veřejného prostoru, parků a zeleně jako aktivního prvku městské struktury. Byly navrženy jako prstenec kolem historického jádra (tady by bylo možné hledat inspirace ve Vídni a její Ringstraße), čímž vznikl polycentrický systém, který dodnes velmi dobře funguje jako organická součást města.

Jedním z nejvýraznějších urbanistických zásahů byla podoba Ulrichova náměstí, centrálního veřejného prostoru moderní části města. Gočár ho naplánoval jako administrativně-finanční modernistické centrum, které spojuje různé funkce městského života a vytváří impozantní veřejný prostor. Gočár zde naplánoval i veškerou zástavbu, která se bohužel nakonec v celkové navrhované podobě nerealizovala, „zbyly“ nám z ní ale dnešní budovy Steinského–Sehnoutkova paláce a rozsáhlého bývalého ředitelství ČSD, navržené samotným Gočárem.

Podobně je koncipováno Masarykovo náměstí, kde Gočár umístil budovy s jednotnými modernistickými fasádami, které ovšem zároveň neagresivně respektují okolí a vytvářejí harmonický urbanistický celek. Náměstí je nyní součástí městské pěší zóny a funguje jako zklidněné místo pro setkávání a kulturní aktivity.

Gočárovy stavby ve městě

Jak jsme již naznačili, Gočár se v Hradci Králové neomezil na urbanistické plánování, ale sám navrhl řadu klíčových a dodnes obdivovaných staveb, jako například Gymnázium J. K. Tyla, dnešní Mateřskou školu Josefa Gočára nebo již zmiňované ředitelství ČSD.

To vše se nakonec spojilo v mimořádně harmonický celek, ze kterého Hradec těží i ve 21. století. Historické centrum zůstalo pietně zachováno, přesto se město rozvíjelo do podoby moderní krajské metropole. Vzniklo množství moderních budov, které jsou oceňované snad všemi odborníky, ale zároveň respektují okolí a genia loci bez agresivního prosazování eg a ideologií svých architektů.

I díky těmto kvalitám dnes město usiluje o další uznání – například v souvislosti s návrhy zápisu centra na seznam UNESCO, kde se jako významný prvek zmiňuje právě Gočárova urbanistická struktura. Nezbývá než Hradci držet palce!