Mezi kamenem a vodou. Z pohraniční stanice se stal úsporný dům otevřený řece

Na břehu řeky Guadiana, přímo na hranici Španělska a Portugalska, vznikl z ruin někdejší pohraniční stanice kompaktní dům. Architekti ze studií Zurita Studio a Kalibra Arquitectura zachovali původní kamenné zdivo, doplnili jej střídmými zásahy a navrhli bydlení, které pracuje s výhledy, stínem, přirozeným větráním i pamětí místa.

Stavba stojí na levém břehu řeky Guadiana nedaleko obce Sanlúcar de Guadiana v provincii Huelva, přímo na hranici mezi Španělskem a Portugalskem. Původní objekt sloužil ke kontrole pašování mezi oběma zeměmi, což dodnes připomínají dochované střílny pod okenními otvory.

Architekti ze studií Zurita Studio a Kalibra Arquitectura proměnili ruinu v kompaktní obytný dům. Jejich návrh nevychází z rekonstrukce historického objektu v tradičním smyslu, ale z využití původních kamenných zdí jako základního konstrukčního a prostorového prvku. Nové zásahy jsou omezené a respektují dochovanou geometrii, charakter místa i stopy jeho postupného stárnutí.

Dům spojený s řekou a cestováním

Sanlúcar de Guadiana je obec s přibližně 420 obyvateli a výrazným podílem zahraničních rezidentů. Téměř pětinu místní populace tvoří cizinci, především Britové. Obec je zároveň prvním chráněným kotvištěm při plavbě po řece Guadiana směrem od Atlantiku, a proto se stala častým cílem námořníků, kteří zde zastavují před oceánskými plavbami nebo po návratu z nich.

Pravidelné příchody a odjezdy lidí připlouvajících po řece ovlivnily otevřený charakter obce i její vztah k cestování a vodě. Právě toto prostředí tvoří kulturní pozadí projektu.

Majitelka Olga navštěvovala Sanlúcar de Guadiana řadu let. Nejprve zde pobývala na lodích nebo u přátel, později sdílela malou chatu u řeky. Koupě ruiny společně s jejím tehdejším partnerem, argentinským námořníkem a umělcem, se stala prvním krokem k vytvoření vlastního zázemí.

Původní zdivo určuje podobu domu

Dochovaný kamenný obvod architekti využili jako konstrukční základ i jako prostředek k vymezení vnitřních prostor, průchodů a atmosféry domu. Nová kompaktní stavba původní ruinu stabilizuje a doplňuje ji pouze nenápadným rozšířením.

Zvenčí lze odlišit jednotlivé stavební vrstvy podle povrchové úpravy. Původní zdivo zůstalo opatřené tradičním bílým nátěrem, zatímco nové části pokrývá hladká bílá omítka. Dům tak působí jako souvislý celek, zároveň však přiznává rozdíl mezi původní a novou konstrukcí.

Střecha klesá směrem k přístupové cestě, čímž chrání soukromí obyvatel, a naopak se zvedá směrem k řece. Na této straně je do fasády vložen jediný přesně umístěný otvor, který rámuje výhled na krajinu kolem Guadiany a soustřeďuje pozornost interiéru k vodě.

Otevřený interiér bez dveří

Vnitřní prostor je navržen jako plynulá sekvence místností bez dveří. Soukromí zde nevzniká fyzickým oddělením jednotlivých částí domu, ale pomocí tloušťky stěn, vzájemného posunu průchodů a orientace pohledů.

Takové uspořádání umožňuje využívat dům jako jeden propojený celek, který zároveň poskytuje dostatek intimity a pocitu bezpečí. To bylo důležité zejména s ohledem na majitelku, která v domě žije sama. Dispozice současně umožňuje přizpůsobit prostor rodinným setkáním nebo návštěvám.

Dům se otevírá do okolí ze tří ze čtyř stran. Interiér a krajina tak nejsou pojaty jako oddělené světy, ale jako součást jednoho prostorového celku. Průchod domem navazuje na síť cest vedoucích krajinou směrem k řece a vytváří místo pro zastavení i dočasné útočiště.

Recyklované materiály jako součást návrhu

Projekt vznikal s omezeným rozpočtem a ve složitě přístupné lokalitě. Architekti proto založili výstavbu na úsporném využívání materiálů a opětovném zapojování již existujících prvků. Dům není koncipován jako definitivně uzavřený objekt, ale jako přizpůsobivá struktura, kterou mohou obyvatelé postupně doplňovat a proměňovat.

Do stavby byly začleněny předměty pocházející z různých míst, například stará skříň, kamna, spotřebiče, dřez, krb nebo zbytky materiálů z předchozích staveb. Trámy použité na konstrukci střechy posloužily také ke stavbě schodiště a částí kuchyně.

Jeden typ dlažby byl využit nejen na podlahy, ale také na pracovní desky, sprchy a umyvadla. Verandu tvoří jednoduchý rám, jehož stínicí vrstvu lze měnit podle ročního období a podle dostupných materiálů. Materiálová kontinuita zde není dekorativním prostředkem, ale součástí konstrukčního principu domu.

Pasivní chlazení bez klimatizace

Environmentální řešení vycházejí z tradičních stavebních principů vhodných pro teplé klima. Dům využívá tepelnou setrvačnost, přirozené příčné větrání, vhodnou orientaci a tepelnou izolaci. Klimatizace nebyla instalována.

Dvojitá výška hlavního prostoru umožňuje přirozené vrstvení vzduchu. Kamenné stěny a podlaha akumulují teplo, zatímco orientace střechy omezuje dopad pozdně odpoledního slunce. Otvory ve fasádách zajišťují průběžné proudění vzduchu napříč interiérem.

Elektrickou energii dodávají fotovoltaické panely umístěné na nedaleké konstrukci, která současně slouží jako zastíněné parkovací stání.

Současná architektura pro jižní klima

Piedra y Agua představuje úvahu o způsobu bydlení v podmínkách jižního Španělska. Namísto silně technologicky regulovaného interiéru se projekt soustředí na přímý vztah ke klimatu, stínu, proudění vzduchu a materiálům.

Architektura zde nepřebírá tradiční prvky jako nostalgický obraz Andalusie. Vychází z nich jako z praktických podmínek každodenního života. Výsledkem je dům, který pracuje s horkem, stínem a fyzickou přítomností materiálů a zároveň zachovává čitelné stopy původní pohraniční stavby.