Mezi olivovníky a mořem: Manžele vyměnili Prahu za vlastní rezidenci v italské Apulii

Vila Normanni stojí v regionu Apulie na jihu Itálie. Rezidenční komplex tvoří dvojice protilehlých jednopodlažních staveb, které propojuje sluneční terasa s bazénem. Architektonické řešení vychází z tradičních místních forem, jejichž charakteristické prvky převádí do současného kontextu.

Projekt vznikl jako soukromá iniciativa designérky Markéty Killi a jejího manžela Larse s předem stanoveným investičním záměrem. Cílem bylo najít atraktivní, ale dosud méně známou přímořskou oblast v jižní Evropě, kde by bylo možné vybudovat rekreační vilu ve vysokém standardu a současně dodržet stanovený rozpočet. Nákup pozemku, výstavba i související náklady byly financovány z prodeje dvou pražských nemovitostí.

Od investičního záměru k rodinnému útočišti

Původně investičně orientovaný projekt postupně získal také osobní rozměr. Autorka návrhu na něm úzce spolupracovala se svým manželem, který působí v kreativní profesi. Výběr lokality směřoval od počátku k Itálii, a to zejména kvůli jejímu kulturnímu a architektonickému dědictví.

Jako vhodná oblast se ukázala Apulie, turisticky se rozvíjející region obklopený Jaderským mořem na severovýchodě a Jónským mořem na jihu. Vedle přírodních a kulturních kvalit nabízela také relativně dostupné stavební pozemky.

Získané pozemky pokrývají olivové háje se staletými stromy, jejichž pokroucené kmeny připomínají sochařské objekty. Stříbřité koruny olivovníků kontrastují s typickou červenou půdou. Krajinu dále strukturují suché kamenné zídky, které v minulosti vyskládali místní zemědělci. Právě charakter olivového háje se stal jedním z hlavních východisek návrhu rekreačního areálu určeného hostům i rodině majitelů.

Dvojice staveb propojená venkovním prostorem

Rezidenční komplex tvoří hlavní vila a menší protilehlý objekt, který vznikl rekonstrukcí původního hospodářského zázemí. Vzhledem ke středomořskému klimatu a rekreačnímu způsobu využití doplňuje obytné místnosti několik venkovních prostorů. Součástí areálu jsou pergola, veranda, venkovní kuchyně, terasa s krbem, sluneční terasa s bazénem a zastřešené parkování.

Obě jednopodlažní stavby mají bíle omítnuté fasády a využívají prvky typické pro regionální architekturu. Patří mezi ně otevřené venkovní schodiště vedoucí na pochozí střechu, zaoblené rohy, tradičně tvarované komíny a pilíře. Z místních materiálů se v projektu uplatnil kámen tufo, vápenec pietra Leccese použitý na podlahách a rákosové zastínění teras.

Barevnost okenních rámů vychází z prostředí okolního olivového háje. Jejich tlumený zelenošedý odstín doplňuje bílé hmoty budov a navazuje na barvu korun olivovníků.

Interiéry otevřené směrem do krajiny

Rozmístění staveb i jednotlivých otvorů reaguje na výhledy do okolní krajiny. Velkoformátová skládací okna jsou orientována směrem k bazénu a do olivového háje.

Po otevření umožňují bezprostřední propojení obytných místností s terasami.
Návaznost interiéru a exteriéru podporuje také sjednocená kamenná podlaha. Materiálové řešení interiérů je založeno na kombinaci dřeva, lnu, ratanu a kamene. Prostory jsou koncipovány střídmě a minimalisticky, zároveň však s důrazem na pohodlí při rekreačním i celoročním pobytu.

Hlavní vila zahrnuje tři ložnice s vlastními koupelnami a společnou obytnou místnost propojenou s jídelnou a kuchyní. Z boční strany budovy je přístupné technické zázemí s prádelnou a skladovacími prostory, které je oddělené od obytné části.

Menší vila odkazuje na tradiční casale

Druhý objekt funguje jako samostatný apartmán s obytnou místností, kuchyní, ložnicí a koupelnou. Jeho architektonické řešení se inspiruje tradičními kamennými domy označovanými jako casale, které jsou typické pro místní olivové háje.

Fasáda i interiér menší vily proto působí odlišně než soudoběji pojatá hlavní budova. Na její střeše jsou umístěny dva keramické objekty od Pina, které symbolizují štěstí.
Celý pozemek má rozlohu 1,7 hektaru a roste na něm přibližně 140 olivovníků. Doprovázejí je duby, granátovníky, hrušně, slivoně a fíkovníky.

Pouštní zahrada kolem bazénu

Bezprostřední okolí bazénu bylo navrženo podle konceptu „pouštní zahrady“. Její podobu inspiroval místní kaktus Opuntia ficus-indica, známý také jako opuncie nebo „indický fík“. Rostlina byla zvolena pro své rozměry a výraznou sochařskou formu.

Kaktusy vysazené kolem bazénu doplňuje bílý štěrk. Vzniká tak kompozice připomínající pouštní krajinu, která kontrastuje s vodní plochou a okolním olivovým hájem.

Technologie pro celoroční provoz

Obě vily jsou klimatizované a vybavené vytápěním, takže je lze využívat během celého roku. Součástí projektu jsou také solární panely požadované místní legislativou.
Voda se čerpá z vlastního vrtu hlubokého 200 metrů, který se podařilo realizovat až na druhý pokus. Dešťová voda je zachycována do cisterny a následně znovu využívána. Zastřešené parkoviště doplňuje nabíjecí stanice pro elektromobily.

Vzhledem k energetickým nárokům klimatizace i spotřebě vody se technické řešení zaměřuje na co nejvyšší míru provozní soběstačnosti. Použité technologie současně umožňují komfortní užívání areálu v průběhu celého roku.