Chata skoro v továrně
Někdo touží po chatě s výhledem na romanticky zasněžené vrcholky hor, někdo jiný si postaví víkendový dům v zahrádkářské kolonii vedle rafinérie a nákladního přístavu. Architekti Ladislav Jurík a Henrich Korec z ateliéru a3um dokázali industriální kontext respektovat, vtělit jej do estetiky samotné stavby a rozvinout v interiéru. Výsledkem byla zasloužená nominace na cenu CE.ZA.AR!
Když v roce 2012 investor oslovil dvojici architektů, jeho přáním byl celoročně obyvatelný zahradní domek, který bude i přes malé rozměry obsahovat prostor pro uskladnění 300 lahví vína a místo, kde je možné víno s přáteli ve volných chvílích konzumovat.
Když k tomu přidáte možnost občasného přespání a místo na vaření, požadavky se při zastavěné ploše 25 m2 zdají takřka nesplnitelné. Nakonec se ale vše povedlo!
Dnes na místě najdeme uzavřenou šedou kostku mírně levitující nad terénem. Utilitární objem je pokryt fasádními deskami Cetris, vystupují z něj pouhé dva prvky – komín a zavěšené kovové schodiště. Že objekt trefně naplňuje přirovnání k trafostanici? Ano. Ale tak to mělo být!
Zahrádkářská osada se nachází mezi rafinérií Slovnaft a nákladním přístavem na Dunaji. Bratislavský vzduch je tu podle toho patřičně cítit, obzor lemují komíny a produktovody, půda a podzemní voda svým složením pamatují ledacos. Kancelář a3um tento kontext převzala a nehodlala jej měnit; proto daný tvar, proto vnější estetika, proto ta utilitárnost.
Pokud by někdo čekal změnu, která se odehraje za vstupními dveřmi, nedočká se. Interiér přiznává, že stavbu tvoří železobetonový skelet, ve všech částech pohledový. Zmíněné vyvýšení nad terén je dáno podkslepením objektu, takže podlaha hlavního obytného patra je 60 cm nad okolním terénem. V suterénu se skrývá vytoužená vinotéka, posezení a koupelna.
Nízká okénka pod stropem umožňují aspoň částečně kontrolovat, jestli se setkání s blízkými postupně protahuje do večera, do noci nebo do rána. Pod schody, které tvoří do vnějšího pláště kotvené kovové profily, je umístěno technické zázemí a domácí úpravna vody. Bez ní by studna vzhledem k historii lokality použít nešla a vodovod zde není.
Byl by to nedobrý zahradní domek, pokud by uživatelům nenabízel intenzivní propojení se zahradou. Autoři udělali z tohoto motivu „výstavní skříň“ celého projektu, a to doslova. Celá jedna fasáda je prosklená na výšku obou podlaží, jde ji široce otevřít na terasu. Pokud ale majitelé zrovna nejsou „doma“ nebo chtějí nikým nerušený klid, jsou zde dvě velké výklopné stěny.
Zavřené dřevěným roštem stíní interiér, otevřené stíní sezení na terase. Ovládají je uvnitř přiznané motory, které dále rozvíjejí industriální atmosféru. Ambiciózní a ve finále zdařilý záměr ale narazil na problém. „Nikdo nebyl schopen řešení dodat,“ osvětlují architekti. Nakonec se štěstí usmálo v Banské Štiavnici.
Od partnerů ASB
Prostorové těžiště domu je jinde, proto v přízemí najdeme malou kuchyňku, stůl a pohovku. Co víc by vlastně chata měla obsahovat? Patro tvoří dřevěná vložená konstrukce a zabírá jen polovinu půdorysu. Je proto propojené s obytným prostorem, který tak navíc získává velkorysost a působí rozhodně větším dojmem, než ve skutečnosti je. Nahoře je navrženo jen místo pro spaní čtyř osob, víc nic. Není to potřeba.
Hlavní slabina celého projektu je zároveň jeho kvalitou. Dům je extrémní, koncepční, propracovaný do detailů a silný ve svém výrazu. Navenek i dovnitř. Vše je šedé nebo z vodovzdorné překližky.
Nejsou zde kompromisy. To není všeobecně stravitelné, ale architekti a investor to tak chtěli. Pokud je to pro vás kvalita, nebudete zkoumat rozličné otázky praktičnosti, údržby a trvanlivosti. Budete si dům užívat!
Text: Tomáš Čech – Architektonická platforma POLYCHROME
Foto: Tomáš Manina
