Pohled z výšky

V rámci druhého ročníku festivalu architektury Architecture Week proběhla debata na stále aktuální téma výškové architektury v centrech měst. Diskuze ve Slovenském institutu, kterou připravilo vydavatelství Jaga Media, se týkala aktuálních realizací a urbanistické (ne)koncepce Prahy a Bratislavy i kritiky výškových staveb v kontextu historických měst.

Odpolední debaty, kterou moderoval Matej Šišolák z vydavatelství Jaga Media, se zúčastnili odborníci z řad architektů, historiků i pedagogů. Z českých účastníků na téma výškových budov referovali ing. arch. Václav Aulický, doc. ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc. a ing. akad. arch. Václav Králíček. O stavu výstavby na Slovensku pohovořili doc. ing. arch. Jarmila Lalková, Ph.D. a ing. arch. Juraj Hermann.

Aktuální téma výstavby výškových budov není nové – je spojeno s prudkým rozvojem měst, snahou vytvářet nové dominanty, ale i symboly možností člověka. V současnosti však častěji vyvstávají otázky jak, kde a hlavně proč stavět výškové budovy na území historických velkoměst Prahy, potažmo Bratislavy. Veřejné mínění je spíše proti výstavbě výškových budov v historickém kontextu, především ve městech jako je Bratislava a Praha. Odborníci se nicméně v různých aspektech této problematiky rozcházejí.

První téma vnesl do diskuze slovenský architekt Juraj Herman, který je autorem mnoha bratislavských realizací. Představil situaci výškové výstavby v Bratislavě a dokumentoval její vývoj. To, že jsou výškové budovy dnes po Bratislavě roztroušené, je hlavním problematickým aspektem zasahující město jako celek. Je to dáno především dlouhodobou nejasnou koncepcí města, kterou je dnes těžké dalšími architektonickými a urbanistickými projekty napravit.

Téhož názoru je i Jarmila Lalková, pedagožka působící na stavební fakultě v Bratislavě a specialistka na historický urbanizmus a obnovu památek. Ve svém příspěvku zdůraznila, obdobně jako další účastníci diskuze, že dnes nemá smysl zabývat se otázkou, zda stavět výškové budovy nebo ne. Mají být tam, kde nenaruší pohled na město. Například pro Bratislavu je charakteristický horizont Malých Karpat s historickými architektonickými dominantami, jemuž nekoncepčnost výstavby výškových budov škodí. 

Diskuze ve Slovenském institutu umožnila srovnat odlišnou situaci Bratislavy a Prahy.  Zatímco v Praze se v posledních letech zvažuje koncentrovanější výšková výstavba v oblastech Pankrácké pláně a Holešovic, v Bratislavě takové plánování údajně chybí, jak shodně zaznělo v příspěvcích Juraje Hermana a Jarmily Lalkové.

Jak je tomu s výškovými budovami v Praze, vyložil na základě nově vznikajícího územního plánu poradce ředitele Útvaru pro rozvoj hlavního města Prahy, architekt Václav Králíček. Nový plán výstavby výškových budov v Praze vymezuje téma především s příhledem ke specifikám jednotlivých částí města. Hlavním kritériem toho, kde výškové budovy stát mohou a kde ne, bude především pohled z různých míst Prahy se zřetelem k celkovému reliéfu města.

Radomíra Sedláková, architektka a kurátorka sbírky architektury Národní galerie, na problematiku nahlédla z perspektivy spíše filosofické než praktické. Dříve byly výškové stavby jako symbol směřování k nebi, k Bohu, výsadou sakrálních staveb – věží kostelů a zvonic. 19. století oslavovalo technické možnosti a nezávislost. Výšková budova se tak stala symbolem technického pokroku. Žádné evropské město není srovnatelné se specifickou situací v New Yorku, jehož urbanistický plán město nezvratně předurčil k výškové výstavbě. Podle Radomíry Sedlákové tedy není v našich podmínkách důvod stavět výškové stavby, které jsou navíc provozně velmi náročné.

Architekt Václav Aulický, spoluautor rekonstrukce bývalé budovy rozhlasu, respektive dnešní City Tower, Radomíře Sedlákové oponoval: nemá smysl ptát se, zda výškové budovy stavět či ne, ale jak se stávající výškovou zástavbou nakládat a uvedl právě příklad budovy rozhlasu na Pankráci. Navíc, energetická náročnosti objektu závisí na kontextu a na objemu, nejen výšce. Svůj příspěvek pak doplnil prezentací některých projektů na řešení Pankrácké pláně, včetně vítězného, který počítal s dalšími šesti budovami.

Podobné diskuze, včetně těch, které proběhnou v rámci chystané konference Výškové budovy v historických centrech Evropy dne 27. listopadu 2008 ve Veletržním paláci, jsou přínosem pro všechny, kteří o podobě a vzniku výškových budov rozhodují, i těm, kteří s nimi ve městech žijí. Mohou totiž nastínit možná řešení, jak skloubit výškovou architekturu se stávající městskou zástavbou, aniž by byl narušen genius loci historického jádra.

Juraj Hermann je autorem řady výškových budov v Bratislavě.		Architekt Václav Králíček referuje o výškové výstavbě v Praze.

(red)