Branik 01
Galerie(7)

Přístavba evangelického kostela v Praze-Braníku

Evangelický kostel má velmi specifickou polohu v bývalém vápencovém lomu v blízkosti přírodní památky Branické skály. Vznikl po 2. světové válce jako provizorní modlitebna podle projektu architekta Pavla Bareše. Vzhledem k poválečné nouzi byl postaven ze smrkového dřeva a sbor Českobratrské církve evangelické jej zamýšlel využívat jako provizorní stavbu zhruba na 20 let.

Plány na jeho nahrazení kamenným chrámem se ale nikdy nerealizovaly, a původní svatostánek tak slouží dodnes. Pouze v roce 1990 získal novou apsidu z borového dřeva, která byla ke staršímu jádru přistavěna podle návrhu architekta Davida Vávry. Tentýž architekt je autorem návrhu nové přístavby, která využívá systému Lindab Stavby.

Branik 01
Branik 02
Branik 03
Branik 04
Branik 05
Branik 06

Rozšíření plochy kostela o téměř 90 m2

Jednopodlažní přístavba, jejímž realizátorem byla společnost Solvenda, byla navržena v půdorysu zhruba 5 × 17,2 m. Převislá střecha má sklon střešní roviny 4,44°. Základem přístavby je nosná ocelová konstrukce Lindab Construline, doplněná oplášťovacími deskami Fermacell a tepelnou izolací (150 mm minerální vlny v konstrukci mezi profily a 40 mm izolace ve vnitřní předstěně).

Skladby byly doladěny tak, aby mohla být imitována dřevěná nosná konstrukce kostela s cílem použít obklady z dřevěných palubek z vnější i vnitřní strany. Obvodové stěny jsou provedeny technologií stěnových modulů z pozinkovaných profilů RY 150 a SKY 150 mm.

Výchozí rozteč mezi profily činí 625 mm. Stěny jsou zavětrovány pomocí spolupůsobení desek opláštění Fermacell a diagonálními ocelovými pásky. Součinitel prostupu tepla uvedené skladby obvodové stěny je při zahrnutí vlivu tepelných mostů ocelovými profily U = 0,222 W/m2K.

Nepřehlédněte: Kostel v Knarviku

Požární odolnost je pro základní skladbu REI/REW 30. Hmotnost uvedené skladby je cca 57 kg/m2. Pokud jde o vnitřní nosnou zavětrovávací stěnu, ta slouží jako stabilizační a je součástí nosného skeletu konstrukce.

Je provedena technologií stěnových modulů z pozinkovaných profilů C 120 a U4 120 s výplní minerální vlnou a opláštěním sádrovláknitými deskami Fermacell. Základním prvkem stropu jsou krokve z profilů C 200 uchycené přes L konzolky do vodicích U profilů severní stěny, nad jižní stěnou pak tvoří přesah cca 1,25 m a jsou kotveny do stěny přes L konzoly.

Protože jižní stěna v horní části po celé délce obsahuje pásová okna, jsou mezilehlé krokve nad okny vyneseny pomocí průvlaků z dvojice profilů C 100 na stojky obvodové stěny, které zde tvoří mezi prosklením sloupky s roztečí zhruba 1 600 mm. Součinitel prostupu tepla skladby střechy je při zahrnutí vlivu tepelných mostů ocelovými profily U = 0,18 W/m2 a požární odolnost RE 30, REI 20.

Branik 06

Ocelovou konstrukci doplňuje falcovaná střecha

Pro zastřešení byla vybrána falcovaná krytina Lindab Seamline v tmavě šedé barvě. Přístavba tak dokonale ladí se stávajícím kostelem a výborně zapadá do okolního prostředí.

Krytina je na horní straně opatřena povrchovou úpravou Elite, díky níž je střecha odolná vůči mechanickému poškození, má vysokou barevnou stabilitu a dobře čelí klimatickým vlivům, jako je např. UV záření nebo občasný smog v podzimních a zimních dnech. Střecha byla doplněna o okapový systém Rainline, jehož základem jsou žlaby šířky 150 mm a svody o průměru 100 mm.

Přístavba jako centrum dění

Během let již stávající budova kostela přestávala vyhovovat kapacitním potřebám, což právě vedlo k realizaci přístavby. Ta se velmi rychle stala přirozeným centrem života zdejší evangelické komunity. Nejživěji je v ní každý pátek odpoledne, kdy se v ní scházejí děti ve věku 5–14 let. Oblíbili si ji ale i dospělí, kteří sem často v neděli dopoledne po skončení bohoslužeb zajdou na malé občerstvení a kus řeči.

Branik 03

O přístavbě
» Architektonická část: David Vávra
» Prováděcí firma: Solvenda
» Zmíněné použité materiály: ocelová konstrukce Lindab Construline, falcovaná krytina Lindab Seamline s povrchovou úpravou Elite, Lindab Rainline, desky Fermacell
Text + foto: Lindab

Článek byl uveřejněn v časopise Realizace staveb 1/2019.