Je možné integrovat architekturu do krajiny?

20. května 2013

Globální centrála jednoho z největších výrobců lyží a lyžařského vybavení nemohla vypadat jako stereotypní kancelářská budova. Její propojení s přírodou, horami a sněhem se přímo nabízelo k otisknutí do její formy. Stavba v regionu Rhône-Alpes tak odráží okolní vrcholky a navíc poskytuje tvůrčí prostředí pro vývoj vybavení pro vrcholové sportovce.

Stále větší území divoké přírody – můžeme-li vůbec o divočině hovořit – je ohroženo rozrůstajícími se městy a novými stavbami, byť i architektonickými skvosty. Poválečné sny o tom, že architektura může přetvořit krajinu k službě člověku a integrovat ji do přírody, je dnes třeba přehodnotit a mnozí historikové architektury i architekti samotní se o to pokoušejí. Objevuje se například i termín genetická architektura, která vychází z genetických algoritmů. Na jejich základě bychom mohli vytvářet vědecky formovanou architekturu podle principů morfogeneze v přirozeném světě.

Ambici vytvořit analogii přirozeně vznikajícím tvarům hor a sněhových závějí měli také architekti z francouzské kanceláře Hérault Arnod Architectes v případě sídla firmy Rossignol. Budova stojí uprostřed planiny obklopené horami, dokonale rovné, zemědělské oblasti u dálnice z Lyonu do Grenoblu. Její architektura akceptuje specifičnost tohoto místa a není ani tak vysoká jako spíše rozlehlá. Už z dálky však nezapře, o jakou budovu se jedná a že má zřejmě blízko k vrcholkům hor, neboť její střecha nápadně připomíná obrys alpských hřebenů.

I když se však architekti nechali vést okolním panoramatem hor, sjezdovkami a ledovcem, stavba není doslovným postmodernistickým převedením funkce do formy. Naopak. Její organický tvar je překvapivě minimalistický a zároveň rafinovaný. Spíše naznačuje, než zobrazuje. Možná i díky tomu zapadá do okolní krajiny a působí velmi nenápadně. O to větší překvapení nastane, přijde-li návštěvník blíže.

Pod jednou střechou
Rozsáhlá střecha pokrývá tři typy prostoru – výrobní závod na jedné straně, dále kanceláře, výzkumné a designérské oddělení na straně druhé a nakonec průchod mezi těmito dvěma prostory, který je v rozšířené části zakončen showroomem.

Na straně otočené k dálnici fasáda plynule navazuje na střechu, která nejprve stoupá k nejvyššímu bodu, aby pak opět sestupovala na jihozápadní straně přes kancelářské prostory, kde je prokládána terasami osázenými břízami, které tak posilují dojem propojenosti architektury a přírody. A jako se mění a roste příroda, může růst i architektura. Architekti už od počátku počítali s procesem růstu, a proto v případě budoucího rozšíření stavby bude moci střecha plynule navázat na přístavbu bez narušení rovnováhy a identity projektu.
Na nejvyšší úrovni se střecha otevírá do krajiny velkou prosklenou stěnou, za níž je umístěna jídelna, připomínající jednu z těch, které najdeme u lyžařského svahu. Z jídelny je panoramatický výhled na oblohu i hory a přilehlá velká střešní terasa je k dispozici pro oběd pod širým nebem, chráněná před hlukem z dálnice.
–>–>

Nejen forma
Pro vnější opláštění byly použity pouze dva materiály: dřevo (přírodní modřín) a sklo. Konstrukce je vyrobena z oceli a je jako organická kostra, která nastiňuje tvar s jeho mnohými prohýbanými plochami.

Budova je navržena tak, aby minimalizovala svůj dopad na životní prostředí. Interiér je dobře izolovaný a chráněný před letním sluncem dřevěnou střechou a teplo vyrobené dílenskými stroji se opět vrací do tepelné sítě. Kanceláře jsou přirozeně větrané pomocí automaticky otevíratelných oken. S přírodou je tak v souladu nejen forma, ale i šetrné nakládání se zdroji.

CENTRÁLA ROSSIGNOL
Místo: Saint Jean de Moirans
Autor: Hérault Arnod Architectes
Investor: Skis Rossignol SAS
Soutěž: 2006
Realizace: 2009
Plocha: 11 572 m²