Bydlení ve stylu brutalismu

4. ledna 2016

V roce 2013 byla v Londýně dokončena dvorní přístavba bytového domu, která je dílem studia McLaren Excell. Sladit moderní konstrukce s viktoriánskou klasikou z červených neomítaných cihel nebylo jednoduché, takže architekti nakonec sáhli po paralele a postavili projekt na povrchově neupravených surových materiálech, které zjemňuje použité dřevo.

Přístavba byla vyvolána potřebou rozrůstající se rodiny majitele domu a tomuto požadavku odpovídá i navržené řešení. Přízemí bylo rozšířeno o zmiňovanou přístavbu, zbytek domu byl rekonstruován. Majitelé ale hned v úvodu odmítli typické řešení prodloužení londýnské řadového domu. Výslovně odmítli použití střešních oken, posuvných dveří a šikmé střechy. Místo nich požadovali alternativní návrh s nečekanou paletou materiálů. Tento požadavek je ve výsledku aplikován uvnitř i zvenčí, v přístavbě i rekonstruovaném patře.

Splnění požadavků investora ale bránily přísné stavební předpisy, které stanovují že přístavba nesmí být vyšší než 2 m a šikmá střecha musí být nižší než 45 stupňů, a to kvůli dennímu osvětlení. Nakonec, po dohodě se sousedem, úřady schválily výšku zdi 3 m, což architektům umožnilo navrhnout zajímavější interiér s originální fasádou.

Od počátku řešení směřovalo k maximálnímu využití betonu – na podlahy, stěny i nábytek. Beton byl vybrán především pro své estetické kvality, ale i vysokou tepelnou kapacitu a možnost vytvářet nepravidelné tvary. Od tohoto materiálu se pak odvíjel výběr všech ostatních materiálů.

Průčelí zdobí zrezivělý Corten a vnitřní truhlářské práce jsou provedeny ze šedého jilmu. Tím je zajištěn nezbytný kontrast, teplo a útulnost versus chladný beton.

Dispozičně je přízemí rozděleno na dva hlavní prostory – rozšířenou kuchyni a další obytné místnosti, které přecházejí jedna do druhé. Plynule je spojuje jednolitá podlaha a opticky rozdělují vestavěné úložné prostory.

Konstrukce rohů, oken i sedacích ploch zohledňuje potřeby rodiny s dětmi, aby zde mohli bezpečně trávit svůj čas děti i dospělí.

Příjemný čas posezení, čtení, hovoru hraní nebo odpočinku umožňuje velké okno vyčnívající do zahrady. Díky němu se zahrádka stává další místností domu.

Projekt vyžadoval výrobu atypických truhlářských konstrukcí, s doplňky zapasovanými do konkrétního prostoru nebo s použitím neviditelného stavebního kování. Rozpočet ovšem dodávku na klíč v takovém rozsahu neumožňoval, takže se výroby nakonec ujal sám architekt Luke McLaren. S úspěchem, jak dokazují obrázky.

Vzdušnost otevřeného prostoru v přízemí podtrhuje prostorové limity rekonstruovaného původního patra. I zde je použita kombinace dřeva (bílá douglaska) se světlými stěnami a obnaženým zdivem. Jednoduché a jasné linie.

Na původní viktoriánské schodiště navazuje nové, vedoucí do podkroví, které je shora prosvětleno střešním světlíkem. Napojení obou schodišť vytváří místo setkání starého a nového.

Nové schodiště je obloženo požárně odolnými deskami z Douglasky a končí v podkrovní místnosti, do které se obložení prolíná a pokračuje pracovním stolem pod oknem.