Novorenesanční budova za Poříčskou bránou, jejíž provoz byl ukončen roku 1972, měla po dobu své existence několik názvů: Praha-Těšnov, Denisovo nádraží, lidově Deniska, Severozápadní nádraží… V roce 2005 by se dožila sto třiceti let. Více než deset let se uvažovalo o různých možnostech jejího využití. V březnu roku 1985 bylo nádraží demolováno.
Památník osvobození od architekta Jana Zázvorky a Jana Gillara byl původně koncipován jako slavnostní pohřebiště, kde měly spočinout i ostatky zakladatele československého státu T. G. Masaryka. Památník měl být panteonem československé státnosti, dokonce se v něm měl scházet i parlament. Nakonec byly jeho osudy stejně dramatické, jako byly peripetie československého státu.
Jen několik staveb získalo čestný titul Stavba dvacátého století a je málo technologických staveb, které slouží bez výrazných stavebně-konstrukčních úprav nepřetržitě od dvacátých let minulého století do dnešní doby. Jedním z nemnoha je vodárenský komplex právě v pražském Podolí.
Plečnikův kostel na pražských Vinohradech patří mezi nejvýznamnější moderní sakrální stavby. V době, kdy se dosud bezvýhradně věřilo v přísné postuláty funkcionalizmu, o něm Karel Teige údajně dokonce prohlásil: „Plečnik je vůl.“ Padesát let po architektově smrti, kdy se funkcionalizmus definitivně vyčerpal a zažili jsme už i jeho protiklad – postmodernu, můžeme stavbu snáze a nestranněji hodnotit.
Pardubické krematorium Pavla Janáka ve stylu „obloučkového dekorativismu“ je jedním z nejvýstřednějších projevů „kubismu ve službách nového československého státu“. Snoubí se v něm rádoby mysticismus kuriózního kremačního hnutí a bizarní směs nejrůznějších slohů. Proto bylo toto dílo modernisty Pavla Janáka v opovržení u představitelů avantgardy, než ho rehabilitovala postmoderní kritika.
V letech 1909 až 1913 vzniklo v Hradci Králové Městské muzeum z dílny Jana Kotěry, architekta, podle něhož byla později nazvána celá epocha. Stavbu objednalo muzejní kuratorium z popudu tehdejšího starosty Hradce Králové Františka Ulricha. Muzeum nebylo první Kotěrovou stavbou ve východočeské metropoli, neboť v letech 1903–1904 zde stavěl Okresní dům s první velkou hradeckou kavárnou.
Mnohé chátrající světské i církevní památky či nevyužité industriální stavby z minulého či předminulého století, často památkově chráněné, se v poslední době daří zachránit a rekonstruovat. Úspěšná revitalizace ovšem bývá obvykle provázena i změnou funkce budovy.
Byť vypadá evropský přístup k památkám jako jednolitý kulturní proud, existují hluboké rozdíly v konzervaci a péči o kulturní architektonické dědictví. Zvolili jsme srovnávací postup, abychom na českém, italském a rakouském modelu ukázali pestrost postojů k tomu, jak chápat budoucnost kulturní a architektonické minulosti.
Staré průmyslové areály, které ztratily své opodstatnění, hyzdí centra měst. Tato území ale mají veliký investiční potenciál. Mnohé staré tovární budovy lze po rekonstrukci využít pro jinou funkci, případně zachováním části původní budovy ozvláštnit nový projekt. Jedním z průkopníků revitalizace průmyslové čtvrti v Praze je společnost Real Estate Karlin Group. O jejích zkušenostech jsme hovořili s Miloradem Miškovičem.
Jednou z povinností státu je chránit kulturní památky jako součást kulturního dědictví. K tomu napomáhá zákon č. 20/1987 o státní památkové péči. Tento zákon vlastníkům kulturních památek ukládá povinnosti, ale definuje i možnosti poskytnutí finančních příspěvků na jejich opravu.
Brněnské výstaviště je oceňováno jako unikátní urbanistický a architektonický celek, který v sobě odráží vývoj moderní české architektury. Slouží také jako dokument o vývoji českého stavitelství.
