Rezidence U Milosrdných: Dům v srdci Prahy se inspiroval Foglarovými Stínadly

Vloni dokončený bytový dům v srdci pražského Starého Města nabízí na tuzemský trh velmi nezvyklou kombinaci – luxusní byty určené k dlouhodobým pronájmům, a to navíc v exkluzivní lokalitě.

Dnešní podoba Rezidence U Milosrdných je završením takřka pětadvacet let trvající snahy postavit bytový dům na jedněch z posledních volných pozemcích v historickém jádru Prahy. S takovým plánem přišel už koncem devadesátých let italský developer Francesco Augusto Razetto.

Po dlouhých letech povolovacích procedur, diskuzí a změnách nakonec roku 2018 projekt převzala česká developerská společnost V Invest (dnes CREDITAS Real Estate), která se rozhodla pro přepracování návrhu i obchodního modelu.

Kauza maršmeloun

Velký podíl na délce celého procesu měla původní architektonická podoba domu, kterou ještě pro italského investora vypracoval známý český architekt Zdeněk Fránek – uspěl s ní přitom v mezinárodní architektonické soutěži. Jeho expresivní návrh totiž dostal díky své fasádě pejorativní přezdívku maršmeloun a po jeho představení roku 2015 se proti němu postavila část veřejnosti, několik veřejných spolků i památkáři.

Naproti tomu se projektu zastávaly také mnohé osobnosti české architektonické scény, kauza však postupně získala z dnešního pohledu až absurdně vyhrocené kontury, že se projekt stal neprosaditelným. Původní návrh měl značné kvality, stal se však do velké míry obětí společenské nevole stavět – a to nikoli pouze v historickém prostředí.

Nový investor tak po převzetí projektu uspořádal novou architektonickou soutěž, kterou vyhrál opět Zdeněk Fránek se svým studiem – ovšem s již přepracovaným návrhem. Zatímco hmota a rozměry domu zůstaly prakticky totožné, fasáda získala zcela jinou podobu. Značně honosnější a reprezentativnější, vyjadřující ducha Anežské čtvrti odlišným způsobem než předchozí návrh.

Inspiračním zdrojem návrhu se podle Zdeňka Fránka stalo vlající prádlo sušící se na dvorech Foglarových Stínadel, kde se dům také nachází. Fasáda tak má výrazné organické křivky, které podtrhuje ještě vertikální žebrování. Štuková omítka byla ručně tažená, takže si kolemjdoucí mohou všimnout jejích drobných „nedokonalostí“, jako celek však stavba působí dojmem velmi nadstandardního technického a řemeslného provedení.

Domu sluší také cihlová barva fasád, která byla rovněž dlouho vybírána. Druhý Fránkův návrh Rezidence U Milosrdných původně počítal s bílými stěnami, po diskuzích s památkáři však byla k oboustrannému uspokojení vybrána právě cihlová, aby dům v dálkových pohledech lépe splynul se svým cenným historickým prostředím. Zlaté šambrány oken můžeme chápat jako šperky domu, které mu dodávají na prestiži a současně architektonicky jasně odkazují na zlaté akcenty budov typických pro Prahu.

Oživení města i trhu

Dům překvapí také svým byznysovým modelem. Nenabízí totiž byty k prodeji, jak by se mohlo čekat, ale na dlouhodobé pronájmy (delší než jeden rok). To koresponduje s obecnějším trendem posledních let, kdy developeři v Česku investují do nájemního bydlení, u projektů v podobném standardu, a navíc na takové prestižní adrese však jde skutečně o raritu. Celkem rezidence obsahuje pouze dvacet sedm bytových jednotek, a to od malých dvoupokojových po pětipokojové s rozlohou kolem dvou set metrů čtverečních.

Stavba, která zahrnuje šest nadzemních a dvě podzemní podlaží, byla realizována s maximálním důrazem na kvalitní materiály a technologické postupy. Hlavní konstrukce je monolitický železobetonový skelet, zatímco obvodové stěny podzemních podlaží byly postaveny jako milánské stěny, které poskytují ochranu proti vodě, jelikož se budova nachází jen pár desítek metrů od koryta Vltavy.

O podobu interiérů se postaralo studio Karlín Blok, které u nich rovněž dbalo na vysoký standard zařízení, samozřejmostí jsou ložnice s en suite koupelnami nebo kvalitní dřevěné a kamenné obklady. Obyvatelé budou mít přístup také do intimního atria s nově vysazeným stromem, které bude slibovat klidnou oázu v turisticky vytížené lokalitě v sousedství Anežského kláštera.

Po architektonické stránce jde o velmi vítané a zdařilé oživení historického centra Prahy. Jedná se navíc o jeden z mála vstupů novodobé architektury do památkově střeženého prostředí dokazující, že nové se starým nemusí být nutně v konfliktu. A že i na realitní trh patří nové modely, které si rovněž zaslouží oživit.