Rezidence Diorit: Ve vytěženém brněnském lomu vzniklo atypické bydlení

Stejně jako kámen, po němž nese jméno, se i po všech stránkách nevšední brněnská rezidence stala novým základem městské krajiny. Na místě bývalého lomu vznikl bytový dům, který harmonicky navazuje na okolní přírodní scenérii a začleňuje ji do města.

Jen málo staveb má tak jasně vymezené hranice mezi civilizací a krajinou. Rezidence Diorit, jejíž realizaci předcházelo přesvědčování samosprávy i investora, ukazuje, že i opuštěné průmyslové území může znovu ožít bez ztráty krajinného kontextu. Myšlenka proměnit bývalý lom v obytný komplex vznikla přímo v ateliéru architektů.

„Nejdříve jsme vytvořili návrh a teprve s ním přišli za městem a investorem. Chtěli jsme ukázat, že i brownfield může být hodnotnou součástí města,“ říká architekt Eduard Štěrbák z DRNH. „Lom jsme vnímali jako výjimečné místo s potenciálem vytvořit bydlení propojené s přírodou. Rozhodující bylo, že návrh dokázal skloubit respekt k prostředí s vysokou kvalitou bydlení.“

Lokalita se rozprostírá v údolí řeky Svratky a z jedné strany ji svírají strmé skalní stěny. Dlouho opuštěný lom si příroda začala přetvářet podle svých pravidel. Vznikla tu rozmanitá vegetace, drobné biotopy a místa, kam se vrátily druhy, které jinde v okolí neměly podmínky k životu. Architekti na tento přirozený proces navázali. Namísto razantního zásahu zvolili cestu, kdy se architektura stává součástí přirozené obnovy území.

Terénní architektura

Diorit je zasazen do členitého údolí řeky Svratky a tvarově na něj přímo reaguje. Přední část podél ulice funguje jako akustická bariéra, zatímco dvorní část kopíruje skalní stěny bývalého lomu. Organická hmota domu se rozvíjí v křivkách a terasách, které zrcadlí vrstvení skal. Fasády kombinují světlé minerální omítky a profilované sklo, díky nimž stavba mění výraz podle denního světla. Budova využívá přirozené výškové rozdíly terénu, přízemí je zčásti zasazeno do svahu a funguje jako podnož pro sedm obytných podlaží.

Před samotnou stavbou bylo nutné prostor lomu připravit. „Museli jsme kus lomu dotěžit, aby se do něj stavba vešla a nebyla stísněná. Stěny bylo třeba očistit a zabezpečit, příprava trvala dva roky,“ říká zástupce investora a manažer projektu Jan Zeman. Výzvou bylo i umístění objektu v rámci lomu, architekti hledali ideální orientaci na jižní stranu, aby byty měly dostatek světla a soukromí.

Interiéry stavby pracují s přiznanými materiály, jako jsou pohledový beton a lité stěrky, tlumené barevné akcenty odlišují jednotlivé sekce. Prosklené chodby na jižní fasádě propouštějí světlo hluboko do dispozic a současně fungují jako akustická bariéra mezi rušnější komunikací a klidovým dvorem. „Budova je zasazena do členitého terénu a svým tvarem reaguje na okolní podmínky,“ doplňuje Eduard Štěrbák. „Architektura se tu přizpůsobuje terénu a mikroklimatu, nikoli naopak. Důraz jsme kladli i na omezení invazních druhů a podporu biodiverzity v každém měřítku.“

Šetrný provoz

Rezidence Diorit patří k mimořádně úsporným stavbám s energetickou třídou A. Tepelná čerpadla využívají třicet hlubinných vrtů o hloubce 150 m, které zajišťují vytápění v zimě i chlazení v létě. Díky tomuto systému je provoz stabilní a nezávislý na externích zdrojích.

Rekuperační jednotky přivádějí čerstvý vzduch do všech bytů a zajišťují jeho průběžnou výměnu při minimálních ztrátách tepla. Dešťová voda je shromažďována v podzemních nádržích a znovu využívána pro zálivku zeleně ve vnitrobloku. V období dešťů se přebytek odvádí do řeky Svratky, aniž by zatěžoval kanalizační síť. Tento uzavřený vodní cyklus je důležitou součástí ekologického konceptu stavby.

Každý byt má vlastní systém řízení, který sleduje teplotu, větrání a spotřebu energií. Díky tomu mohou obyvatelé reagovat na reálné podmínky a optimalizovat provoz svých domácností. V garážích jsou připravena stání s možností instalace nabíjecích míst pro elektromobily, úložné kóje jsou vybaveny zásuvkami pro elektrokola a sportovní vybavení. Součástí společných prostor je také recepce s boxy pro doručování zásilek – praktický detail, který podtrhuje promyšlenost projektu od konstrukce po každodenní provoz.

„Věřím, že rezidence Diorit ukazuje, že městské bydlení může být organickou součástí přírody. Dům tu nevytváří hranici, ale propojení. Krajina vstupuje do architektury a architektura do krajiny,“ doplňuje Eduard Štěrbák. Diorit dokládá, že i obytný dům může městu vrátit zapomenuté území, a přitom zachovat jeho přírodní charakter. Nezabírá novou krajinu, ale zhodnocuje tu, která byla opuštěná.