Půldomy v zemi extrémů

Chilský architekt Alejandro Aravena se dostal do povědomí odborné veřejnosti loni na podzim, když získal Stříbrného lva na Bienále architektury v Benátkách. Následovalo pozvání do poroty Pritzkerovy ceny. Pozornost odborníků ovšem nepřitáhly jeho komerční realizace. Zaujala jeho mnohaletá snaha stavět domy chudým Chilanům, kteří se stěhují za prací do měst. Bydlení je to první a základní, co pro svůj start potřebují. Odtud název projektu: Elemental neboli elementární, základní.

Ocenění Stříbrným lvem pro nejslibnějšího mladého architekta Aravenu (41) potěšilo. Nezměnilo ale jeho skeptický názor na bienále s mottem Architektura mimo budovy. „Architektura není mimo budovy. Architekti mají překládat myšlenky do faktů. V tom je jejich síla. Chtějí uměleckou svobodu, jenže cena, kterou za ni platí celá naše disciplína, je nedůležitost. Potřebují šokovat lidi, aby tuto irelevanci zamaskovali,“ odhalil svůj názor na bienále a potažmo na stav současné architektury v rozhovoru pro britský časopis Icon.

Aravena zvolil jinou cestu. Architekti mají podle něj sloužit společnosti. Mnoha zdejším uším budou jeho myšlenky znít pateticky, ba až socialisticky. Zní to paradoxně, ale jeho největšími spojenci v uskutečňování tohoto přesvědčení jsou chilský ropný gigant Compañía Petroléos de Chile (Copec) a Katolická univerzita v Santiagu de Chile.

Bydlet bez dluhů
Princip projektu Elemental může znít pro tradiční developery až sebevražedně: sehnat pozemky co nejblíže k centru města, postavit na nich bytovky a vejít se při financování do státní podpory 7500 dolarů (asi 160 000 Kč) na rodinu. „Za tyhle peníze rodina může sehnat nanejvýš pozemek, na dům už jí nezbude. Proto je většina sociálního bydlení na periferiích,“ říká Aravena. Ale týmu Elemental šlo o to zabránit vytváření chudinských ghett na okrajích měst. Potenciální pracovní příležitosti jsou obvykle v centru města; čím dále od nich lidé bez kvalifikace bydlí, tím nižší jsou šance získat práci nebo si ji udržet.

Všechny typologie městských domů, které byly k dispozici, nasvědčovaly tomu, že se do daného rozpočtu nelze vejít. Co s tím? Stavět věžáky? Nedalo se. Ve věžáku s jasně přidělenými metry se rodiny nemohou rozšiřovat, šlo o to umožnit, aby širší rodinná komunita zůstala pohromadě a vypomáhala si stejně jako v rodné vesnici. Nečekané řešení znělo: postavíme jen půl domu. To základní, co chudá chilská rodina potřebuje a na co by neměla kapacitu: obvodové zdi, střechu, kuchyň a koupelnu. To ostatní ať si časem doplní sama. Španělsky se tomuto programu, na který přispívá vláda, říká Vivienda Social Dinamica sin Deuda (Dynamické sociální bydlení bez dluhů).

Výsledkem jsou nyní už tisíce polovičních domů v městech Iquique, Renca, Temuco, Santiago a další stovky rozestavěných domů na 13 místech v Chile a Mexiku. O jejich architektonické podobě se nelze rozepisovat na desítkách stran, nenajdeme tu žádné finesy.

Soubory jsou obvykle jednoduché řadové domy s velmi úzkými uličkami, případně obytné bloky se společným dvorem. V první realizaci projektu Elemental v Iquique bylo výsledkem 700 obyvatel na hektar, v následujících realizacích vychází až 900 obyvatel na hektar.

Veselý chaos
Pro stavbu se využívá jen nejlevnější materiál. Domy jsou z cihel či pórobetonových tvárnic, neomítnuté, se střechou z vlnitého plechu a příčkami z dřevovláknitých desek. Není v nich moc světla, počet oken je zredukován na minimum. V interiéru vedou odkryté armatury vodovodního potrubí a elektroinstalace, neexistují kuchyňské linky, v obývací místnosti je pouze dřez zapuštěný do tenké pracovní desky. WC je v koupelně. Hrubě opracovaná dřevěná schodiště uvnitř domu jsou bez zábradlí.

Skutečné holobyty, respektive holodomy. Náhodnému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že obyvatelé těchto domů jsou jen gastarbeiteři, kterým zaměstnavatel zapomněl sehnat ubytovnu. Šok nastane, když ze dveří vyjde matka s kočárkem nebo stařenka ve vlněném ponču.

Každá rodina si poradila s výplní prázdné poloviny domku odlišně. Objevují se v nich různé typy a tvary oken, mění se i vstupní dveře. Přede dveřmi leží rohože či koberce; oplocení ohraničuje kus suchého pozemku, který by se při dobré vůli dal nazvat předzahrádkou. Přibývají ­barevné omítky a nátěry oken i dveří – samozřejmě ve stylu „každý pes jiná ves“, z čehož by mnoha architektům, jakožto arbitrům dobrého vkusu, vstávaly vlasy hrůzou. To elementární bylo splněno, lidé bydlí – sice v chaosu, ale veselém. Na jednu rodinu vychází 30 m². Pokud zastaví celý prostor, který architekti nechali volný, výsledkem je 72 m².

V principu jde v projektu Elemental o to, že cena těchto postupně dostavovaných, doplňovaných a vylepšovaných bytů s léty stoupá a že obyvatelé domů nejsou zatíženi žádným úvěrem, který při jejich často nízké pracovní kvalifikaci znamenal pro rodinu velké riziko. V horším případě by na úvěr nikdy nedosáhli.

Elemental netrpí nouzí o zakázky. V několika příštích měsících zahájí stavbu domů pro obyvatele městečka Chaitén v Patagonii, kteří přišli o střechu nad hlavou při výbuchu sopky. Chile je země extrémů – extrémních živlů, zemětřesení, extrémně velkých pouští, extrémní chudoby…

„Docela si vážím toho, že žiju v prostředí nedostatku,“ říká Alejandro Aravena. „Někdy je to docela užitečný filtr pro rozlišení, co je a co není nezbytně nutné.“

Alejandro Aravena vystudoval architekturu na Katolické univerzitě v Santiagu de Chile. Po studiu nějakou dobu zanevřel na architekturu a otevřel si noční bar. Vyzkoušel si také experiment při návrhu domu pro svou známou – ­sochařku. Nevyžadoval honorář, bude-li mít ­absolutní svobodu tvorby.

Dalšími zajímavými realizacemi jsou Siamské věže, matematická a architektonická fakulta Katolické univerzity, škola Montessori v Huelquen či dům u jezera Pirehueico. V současné době se dokončují nové koleje Univerzity svatého Edwarda v texaském Austinu. Aravena byl přizván k vypracování návrhu dětských dílen pro školní areál ­Vitra v německém Weil am Rhein. Pod proměnou areálu, financovanou společností Vitra, jsou již podepsána mnohá známá jména (Herzog & de Meuron, Gehry, Hadid, Jiřičná, Fehlbaum).

Iva Nachtmannová
Foto: Elemental CA Chile, Cristóbal Palma, ­Tadeuz Jalocha, Victor Oddo

Článek bol uveřejněn v časopisu ASB.