O sběratelství, které si nárokuje prostor každodennosti. Arthouse Hejtmánek ukazuje, jak lze žít s uměním
Vedle činnosti věnované chodu aukčního domu a galerie Arthouse Hejtmánek lze nahlédnout do intimnější sféry, která ukazuje, co pro členy rodiny znamená žít s uměním. Jedním z výsledků cizelování sběratelství a zájmu o současnou architekturu je minimalistický byt, který si pro sebe navrhl pokračovatel rodinné galerie, Tomáš Hejtmánek ml.
Prolínání starého s novým definuje samotnou práci v galerii a prezentaci aukčních položek. Vedle sebe tak na dobu trvání předaukční výstavy koexistují například starožitný kabinet z období německého manýrismu, kubistický psací stůl navržený Josefem Gočárem či designový mobiliář československé ambasády ve Stockholmu z počátku 70. let podle návrhů Jana Bočana a Zdeňka Rothbauera.
Výtvarné umění má v prostoru galerie tradičně své tematické uspořádání: figurální malbu v jedné místnosti reprezentoval stěžejní obraz poválečného umění od Mikuláše Medka Akce I (Vajíčko), který dosáhl ceny 57 milionů. Přitom představa, že umělecké předměty lze pořídit pouze za cenu velké finanční oběti je mylná.
Staré v novém
Pestrost nutná pro maximalismus prostředí aukčního domu střídá v případě bytu vzdušnější prostor, který syn zakladatele Arthouse, Tomáš Hejtmánek, začal rekonstruovat na začátku roku 2024 v činžovní vile z 20. let minulého století v pražských Střešovicích.
Prostor nacházející se v nejvyšším patře domu se oproti původní dispozici otevřel a umožnil díky velkému oknu propojení s exteriérem zelené Prahy. Mikrocement, který byl použit na podlaze je využit i na nábytku v prostoru jídelny.
„Ke sběratelství patří neutuchající vášeň a troufám si říct, že i věčné hledání. Sběratelství je do té míry hledáním výrazu a tvaru – neklidná duše (zrychleného) moderního člověka hledá tvar, ve kterém by našla útočiště,“ vypráví Tomáš. „Rekonstrukce je příspěvkem k úvahám o poměru umění vůči prostoru, ale i uvažováním o umění jako o prostoru. Pokud využívám sdělitelnost umění, pokouším se o ni na ploše charakteristické minimalismem. Skryté zárubně, chladná neutrální nerez, decentní kresba dřeva a betonová stěrka na podlaze. Na těchto stěnách dokážou malby starých mistrů rozvést iluzi a naraci uvnitř jinak statického obrazu.“
Z této plejády vychází i cit ke starému světu, který vykazuje řemeslnou dovednost našich předků, kteří hledali ve svém světě krásu a vyváženost, a nese formu, jíž nelze dosáhnout v současném umění – stáří, které svědčí tím, že se zachránilo. Nejstarším artefaktem v bytě je pozdně gotická madona z 15. století vytesaná do vápence. Jednalo se o skulpturu určenou do exteriéru, což zanechalo na soše četné stopy působení deště a větru.
Adjustovaná je na vysokém podstavci, který vyrobilo designové studio Two Hundred Tons, které stojí i za návrhem jídelních židlí Nyiny. V předsíni bytu visí tapiserie s námětem Abraháma a Izáka, která pochází z konce 16. století z dílen vlámského Oudenaardu. Jejich tváře vytkané hedvábím časem zmizely důsledkem nestálosti materiálu. Ta se bezprostředně konfrontuje se skleněným závěsným objektem Johana Pertla ze série Flow z roku 2024.
Umění má zde své místo, je předem nadefinováno, protože prostor je uzpůsoben tak, aby se dílo neztratilo v celku, a zároveň, aby bylo celkem.
Ne vždy se podaří, aby sběrateli umění bylo vše ze sbírky na očích. Většinou je zde nejprve touha věc získat a teprve poté přichází hledání místa v již tak naplněném bytě. Poslední přírůstek do sbírky představuje pozdně manýristický obraz Bičování Krista od Giovanni Battisty Paggi.
„Nikdy bych netušil, že veskrze morbidní motiv budu mít vedle jídelního stolu, ale to ostatně patří k teatralitě baroka. Nakonec v tomto námětu nacházím více naděje než v umění naší doby,“ dodává Tomáš.
Zdroj: PR článek Arthouse Hejtmánek
