Světu vládnou polyfunkce. Selektují se nejlepší vlastnosti, aby se pak spojovaly v jediném komplexu s vícenásobným využitím. Architekti z dánského ateliéru BIG (Bjarke Ingels Group) – Bjarke Ingels a Jakob Lange – si stejným způsobem pohráli s vlastnostmi obytné budovy a parkovacího domu. Seznam staveb tak obohatili o nevšední typologický hybrid, kolem něhož nelze projít bez povšimnutí. Uměle vytvořené pohoří terasovitých zahrad zná svět pod názvem Mountain Dwellings.
Pankrácká pláň na temeni stejnojmenného vrchu má novou dominantu – bytový dům s výrazným průhledem uprostřed. Ten zbyl po vyjmutí hmoty odpovídající šestipodlažnímu domu, kterou architekti ze studia A.D.N.S. navrhli postavit poblíž. Dva objekty rezidenčního projektu v těsné blízkosti parku a budovy České televize tak připomínají kostky z dětské stavebnice i grandiózní okno do parku.
Na první pohled by asi nepoučený pozorovatel předpokládal, že soubor dřevobambusových chatek si postavili místní domorodci. Při bližším pohledu je brzy zřejmý architektonický rukopis – rukopis studentů architektury z norského Trondheimu, kterým nestačilo pouze sedět ve studentských lavicích. Podařilo se jim postavit v Thajsku sirotčinec, umývárnu a zrekonstruovat část bývalého tržiště na veřejnou knihovnu. Jejich originální realizace naznačují, že s těmito studenty by měl architektonický svět počítat.
„Připadali jsme si jako archeologové,“ říká architekt Luděk Obal, který je společně s Janem Schindlerem a Andreou Trembuľakovou z atelieru 4A architekti autorem obytného bloku postaveného přímo nad strahovským tunelem, jehož plány zničila povodeň. Popisuje tak jednu kapitolu nesnadné cesty vzniku rezidence Sacre Coeur, nazvané podle blízkého bývalého kláštera a dívčího internátu. Sacre Coeur se nyní tyčí nejen nad Paříží, ale i nad pražským Smíchovem.
Západní Amsterdam má pošramocenou pověst. Poválečné zahradní město, naplánované s dobrým úmyslem, obývají imigranti z islámských zemí a média líčí lokalitu jako líheň zločineckých gangů a fundamentalismu. Amsterdamští politici se rozhodli neblahou pověst místa změnit. Na troskách imigrantských sídlišť tak vznikají byty v osobním vlastnictví i pro skupiny s vyššími příjmy. Majákem na cestě ze sociálních bouří se stal před dvěma lety i dům Parkrand od známého ateliéru MVRDV.
Chilský architekt Alejandro Aravena se dostal do povědomí odborné veřejnosti loni na podzim, když získal Stříbrného lva na Bienále architektury v Benátkách. Následovalo pozvání do poroty Pritzkerovy ceny. Pozornost odborníků ovšem nepřitáhly jeho komerční realizace. Zaujala jeho mnohaletá snaha stavět domy chudým Chilanům, kteří se stěhují za prací do měst. Bydlení je to první a základní, co pro svůj start potřebují. Odtud název projektu: Elemental neboli elementární, základní.
Energeticky pasivní dům s difúzně otevřenou konstrukcí začal stavět minulý měsíc náš největší výrobce dřevostaveb, společnost RD Rýmařov. Dům vzniká na základě typového projektu domu Kubis Lumio a díky skladbě obvodových a střešních konstrukcí splňuje parametry pasivního domu.
Architekt Petr Hájek prokázal skutečnou vytrvalost v prosazování nových architektonických konceptů. Byt ve střešních partiích domu na pražské Letné je v chráněné zóně památkové rezervace, ale nijak nenarušuje panorama Starého Města. Přesto trvalo déle než rok přesvědčit památkáře, aby se stavbou souhlasili. Dům se postupně stal manifestem snah prolomit neúnavnou, a přitom velmi výběrovou tendenci magistrátu konzervovat Prahu v minulosti.
Pařížský projekt sociálního bydlení Villas des Vignoles, nazývaný také Eden Bio, je rájem v městské džungli. Terasové domy, které budou v budoucnu porostlé plazivým vínem a vistáriemi, stojí podél vzrostlých alejí, propojuje je labyrint schodišť, cestiček a zákoutí. Udržitelná architektura v pojetí Edouarda Françoise není jen stavbou využívající moderní technologie izolací a vytápění. To, co ji dělá skutečně šetrnou k životnímu prostředí, jsou přírodní a recyklované stavební materiály, všudypřítomná zeleň a komunitní zahradnické programy upevňující vztahy lidí, kteří tu žijí – a to nejen vzájemné, ale i vztah k životnímu prostředí.
Příprava nového územního plánu hlavního města Prahy se zpožďuje. Schválen měl být v roce 2010. Úředníci magistrátu už otevřeně přiznávají, že tomu tak nebude. Může být hůř, podle některých by Praha měla mít schválen nový územní plán až v roce 2015. Důvod? Spory mezi magistrátem a městskými částmi, významně ho ovlivnily i předčasné volby do sněmovny. Vize magistrátu jdou dvěma hlavními směry – k podpoře dopravy a zeleně.
Karlín, pražská čtvrť plná industriálních hal, má i přes jistou ošuntělost svoje kouzlo a atmosféru. Proto přitahuje developery, kteří cítí potenciál rychle vzkvétající městské části. Právě dokončený projekt Cornlofts Šaldova ve stejnojmenné ulici vznikl přeměnou bývalé lisovny a rafinérie řepkového oleje (dříve mylně pokládané za sýpku) na moderní rezidenční komplex podle projektu vídeňské architektonické kanceláře Baumschlager Eberle. „Projekt Cornlofts je ukázkou toho, jak lze vytvořit nové kvalitní bydlení a současně minimalizovat ekologickou zátěž života ve městech: využitím toho, co už stojí, zvýšením hustoty městské zástavby a snižováním energetické náročnosti,“ říká architekt Carlo Baumschlager.
Pražský Žižkov skýtá pro stavitele stále ještě zajímavá území. Důkazem je i lokalita na Vackově v sousedství parku Židovské pece, kterou získal Metrostav Development, respektive jeho dceřiná společnost Metrostav Vackov. Po vyzvané soutěži developera byl rezidenční komplex rozdělen mezi tři architektonická studia. ASB zaujal projekt pracovně nazvaný zóna D1 navržený ateliérem 4A architekti.
Central Park Praha je naprosto čerstvý projekt obytného souboru v širším centru Prahy. Bytový projekt není průlomový co do výšky budov, o což původně usilovali autoři konceptu z ateliéru A69. Mnohem více zaujme ojedinělou kombinací řadových domů, strmými zelenými střechami a vtažením krajinné morfologie do architektonického konceptu.
V blízkosti centra města Ostravy vyroste nový bytový dům s šedou fasádou kontrastující se dřevěnými prvky. Vznikne tak příjemné bydlení v jednoduché moderní stavbě, citlivě zasazené do okolní cihlové zástavby v sousedství městských sadů. Autorem projektu je Daniel Labuzík z ostravského architektonického studia Kohl architekti.
Významnou rozvojovou aktivitou třetího největšího švédského města Malmö je v současnosti revitalizace bývalého průmyslového areálu přístavu v těsné blízkosti městského centra. Město, které leží na jižním pobřeží Švédska u Öresundské úžiny v těsném sousedství Kodaně, upustilo koncem minulého století od tradiční průmyslové báze hospodářské výroby. Loděnice byly zavřeny a velké plochy Západního přístavu zpustly. Úpadek průmyslových aktivit ve městě podnítil politiky a představitele města vytvořit novou vizi pro budoucí rozvoj města se dvěma hlavními cíli: založit univerzitu v centru Malmö a vytvořit atraktivní městskou čtvrť v Západním přístavu nedaleko univerzity. Jedním z výsledků tohoto strategického záměru je vytváření nové obytné čtvrti pro deset tisíc obyvatel s pracovními a školskými zařízeními s kapacitou dvacet tisíc osob.
