Happening smíchovské kvetináče

Architekturu z období komunistického temna představí výstava NAVZDORY

Partneři sekce:

Jak moc zasáhla socialistická normalizace architektonickou scénu? Kolik opatrných svobodných nádechů se ztratilo v šedi povolené kultury a jak moc si mohli architekti dovolit snít? Příběh české architektury posledního půlstoletí a její aktéry představuje až do 26. ledna 2020 výstava Navzdory v Galerii Jaroslava Fragnera.

Výstava NAVZDORY / architekti 1969–1989–2019 se ohlíží za českou architekturou v průběhu půl století – od roku 1969 až po současnost. Představuje ty, kteří se i v podmínkách totality odvážili být tvůrci, i ty, kteří po roku 1989 vzdorují duchovnímu i komerčnímu nátlaku svobodné společnosti. Akcentována jsou témata jako svoboda architektonické tvorby, obrana veřejného prostoru, neoficiální struktury a výjimečné počiny v podobě výstav, happeningů, záchrany staveb i veřejného prostoru a obnovy výjimečných budov.

Corso Karlín
Corso Karlín | Source: BoysPlayNice

Kromě připomenutí těchto osobností, skupin a událostí je kladen důraz i na dobovou situaci,historické, politické nebo umělecké souvislosti a vývoj událostí či jednotlivých institucí a uskupení. Předělovým obdobím je období od listopadu 1989 (rozpad svazu architektů) až po založení České komory architektů, které snahu architektů zakotvilo právně a umožnilo autorům svobodně se věnovat své profesi.

Základní téma lze zjednodušit na morální integritu tvůrců, na jejich tvorbu a postoje bez ohledu na soudobý ideologický diktát, komerční tlaky, mainstream, na tvorbu architektů, kteří se nevydávají na snadnou cestu za cenu jakýchkoliv ústupků.

Spišská kapitula První setkání československých architektů v roce 1984
Spišská kapitula První setkání československých architektů v roce 1984 | Source: archiv Juraje Kobana

Kurátoři si nekladli za cíl rozdělit architektonickou scénu na špatné a dobré tvůrce, ale naopak ukázat, nakolik byl zajímavý a silný proud „ostrůvků pozitivní deviace“, jaké události (popsané dosud jen málo nebo vůbec) pomohly vývoji architektury, reagovaly na celoevropské trendy (postmoderna, technologie, zájem o památkovou péči, veřejný prostor, ekologie, teoretické práce) a jak se u architektů promítá uvědomění si vlastního vlivu na podobu veřejného prostoru a společenské i pedagogické odpovědnosti.

Podivnou atmosféru tvorby v normalizační šedi nakonec nejlépe přibližuje úryvek z doprovodného textu výstavy: „Dalo se to… Daly se přehlížet direktivně stanovené technické a ekonomické limity navrhování budov. Daly se prosazovat architektonické detaily, které stavební výroba z pohodlnosti nechtěla vyrábět. Dalo se také protestovat proti demolicím zanedbaných a poničených, ale důstojně zestárlých domů,nebo proti plošným asanacím historických částí měst. Daly se ignorovat oficiální struktury Svazu architektů s jeho politickými zakázkami a kreslit si vlastní utopické kontraprojekty.“

Vernisáž Zadáno pro mladé architekty 1989
Vernisáž Zadáno pro mladé architekty 1989 | Source: Vladimír Kodeš
TEXT: RED
FOTO: GJF