Prachové bouře v Evropě jsou častější a silnější. Jsme připraveni?
Eliška Hřebenářová V prvních třech měsících roku 2025 zažilo Nové Mexiko padesát prachových bouří, 18. březen se tak navíc stal nejprašnějším dnem v historii celé oblasti. Při bouřích doprovázených lesními požáry a nárazy větru přesahujícími 113 km/h se obloha zatáhla a tzv. „prašné peklo“ se šířilo napříč Amerikou.
Přestože Nové Mexiko leží mezi Arizonou a Texasem, státy typicky náchylnými k prachovým bouřím, zaznamenává typicky méně událostí vysoké intenzity. Když však silné větry vanou přes krajinu vyschlou 25 lety sucha zesíleného změnou klimatu, jedná se o recept na pořádný problém.
Problém, který trápí Ameriku
Prachová bouře v Chihuahanském pouštním regionu byla vyvolána tlakovou níží, která způsobuje většinu extrémních povětrnostních jevů na povrchu. Tato konkrétní bouře zasáhla rozsáhlé území – až k Wisconsinu a Severní Karolíně. Cyklona zároveň vyvolala písečné bouře v jihozápadních a jižních pláních USA, tornáda na jihovýchodě, lesní požáry na jihu, sněhové bouře ve Středozápadě a silné deště na severovýchodě.
Aktuální výzkumy se nyní soustředí na lepší porozumění těmto extrémním jevům a snahu předcházet některým z nich. Frekvence velkých písečných bouří na jihozápadě USA se mezi lety 1990 a 2011 více než zdvojnásobila a podobný trend je patrný i celosvětově. V některých oblastech, zejména na Středním východě a v severní Africe, se množství pouštního prachu během 20. století zvýšilo dvakrát. I když jsou písečné bouře typicky omezeny na pouštní oblasti, ty se vlivem rostoucího sucha a desertifikace rozšiřují. Sahara se například za poslední století zvětšila až o 18 %.
Dopad těchto bouří je tak obrovský. Teplé, suché větry Harmattan, které vanou přes západní Afriku a jihozápad Sahary mezi listopadem a dubnem, přenášejí pouštní prach až do Karibiku na druhé straně Atlantiku. I když jsou tyto větry sezónní, desertifikace umožňuje přenášet stále větší množství prachu. Minulou zimu tak například vzrostla jak frekvence, tak intenzita saharských písečných bouří nad Evropou a Latinskou Amerikou. Během jednoho týdne v dubnu 2025 měly tyto bouře za následek problémy s dýcháním u více než tisíce lidí v centrálním a jižním Iráku, a v Indii a Číně došlo ke zrušení více než tisíce letů. V některých oblastech střední Evropy se objevily i tzv. „krvavé deště“ zbarvené prachem.
Písečné bouře navíc mohou zesilovat účinky změny klimatu. Sníh a led obvykle odrážejí 50–90 % slunečního záření, ale když je pokryjí prach nebo písek, absorbují více světla a tepla. Studie z roku 2017 ukázala, že rychlost a objem tání sněhu v Rocky Mountains a odtok vody do řeky Colorado je více ovlivněn prachem než rostoucími teplotami na jaře.
Jak škodí prachové bouře?
Stejně jako jiné extrémní jevy, i písečné a prachové bouře se stávají častějšími. Změna klimatu je zesiluje a zvedá prach, písek a další částice do „závojů“ špíny, které mohou být nejen nepříjemné, ale i nebezpečné. Tyto bouře mají překvapivé dopady – ovlivňují zdraví šířením nemocí, například meningitidy, a zároveň zasahují do přírodních vodních cyklů, urychlují tání sněhu pokrývajícího povrch a mění průběh lokálního klimatu.
Vdechování těchto částic může vyvolat respirační potíže, například astma či zápal plic, a v některých případech i závažná onemocnění srdce či mozku. Studie z roku 2020 ukázala, že 15% nárůst koncentrace jemných prachových částic souvisel s 24% nárůstem úmrtnosti kojenců v mnoha afrických zemích.
V USA navíc vědci spojili písečné bouře s výskytem tzv. „údolní horečky“ (valley fever), infekce způsobené houbou žijící v půdě. Houba je nejběžnější na jihozápadě USA, ale vyskytuje se i v některých částech Mexika, Střední a Jižní Ameriky. Ročně je v USA hlášeno v průměru 10–20 tisíc případů této nemoci a asi 200 úmrtí.
Přesto mají písečné bouře i svou přirozenou a částečně prospěšnou roli – fungují jako hnojivo pro mořské ekosystémy. Prach je totiž všude, a tak jej nelze jednoznačně označit za škodlivý, cestuje od hvězdy ke hvězdě, z nebe na Zemi, z Afriky až do Amazonie. Jeho pohyb je nezpochybnitelnou součástí přírodního cyklu, rozhodně bychom ale neměli zanedbávat jeho vliv na životní prostředí, ale i na ekonomiku a veřejné zdraví. V lednu 2025 byly sečteny škody v zemědělství, dopravě a dalších sektorech a bylo spočteno, že tyto jevy stojí Ameriku každoročně 154 miliard dolarů.
Prach má přitom dopad i na nenapočtenou moderní infrastrukturu – solární panely a větrné turbíny vyžadují časté čištění, aby zůstaly funkční. Náklady na zdravotní péči také nejsou zanedbatelné – samotná valley fever stojí americký zdravotní systém zhruba 2,7 miliardy dolarů ročně.
Kde se všechen prach bere?
Rostoucí počet písečných bouří souvisí s kombinací klimaticky vyvolaného sucha, ubývajících vodních zdrojů a nevhodných zemědělských praktik, jako je nadměrné pastvení a orba. Orba narušuje horní vrstvu půdy, která se při dlouhém suchu snadno promění v prach. Nadměrná orba byla jednou z hlavních příčin katastrofických písečných bouří během tzv. Dust Bowl v 30. letech 20. století, kdy se americký středozápad změnil z úrodných planin na suchou a erozí postiženou oblast. Podle studie z roku 2021 přišla více než třetina Corn Beltu – 12 milionů hektarů úrodné půdy ve Středozápadě USA – o většinu živin horní vrstvy půdy právě vlivem eroze způsobené orbou.
Od té doby se prosazují šetrnější metody obdělávání, známé jako konzervační orba. Patří sem i tzv. „no-till“ zemědělství (tj. bez orby), kdy se sazenice vysazují přímo do neporušené půdy. Podle amerického ministerstva zemědělství se dnes téměř na 87 % orné půdy využívá konzervačních postupů, ale úplné neorané pole, považované za nejúčinnější proti erozi, tvoří jen třetinu této plochy.
U oblastí náchylných k prachu, které nejsou zemědělsky využívané, je obrana proti erozi složitější. Ekologové musí často spolupracovat s vlastníky půdy, kteří mohou mít odlišné priority, což ukazuje, že řešení problému prachu a eroze je nejen technickou, ale i sociální výzvou.
Máme se bát v Evropě?
V prvních měsících roku 2025 zasahovaly Evropu časté nadílky saharského prachu. V lednu a únoru zažila střední a východní část Středomoří několik zásahů prachovými bouřemi ze Sahary – mezi lednem a květnem se prachové proudy dostávaly do Itálie a Řecka, kde často způsobovaly zakalenou oblohu a prach dopadal až na zem. Jedna z nejvýznamnějších událostí nastala začátkem února, kdy cyklóna ze severní Afriky přenesla saharský prach přes střední Středomoří do jižní Itálie a dále na východ do Řecka, což vedlo k výraznému zhoršení kvality ovzduší v oblasti.
V březnu zasáhl velký prachový oblak přes Středomoří, dosáhl Pyrenejského poloostrova a Francie a postupoval dále, až do severní Francie, Beneluxu a Spojeného království. V polovině dubna přinesla další událost značné množství saharského prachu do jižní Evropy, což se projevilo zakalenou a nažloutlou oblohou. Na začátku května ukázaly globální i regionální předpovědi CAMS zvýšené hladiny PM10 na povrchu v některých částech západní Evropy a Středomoří.
Česká republika přitom nebyla stranou dění – zaznamenaný písek ze Sahary k nám přivanul například v dubnu, kdy meteorologové varovali před možnými dýchacími potížemi, zhoršenou kvalitou ovzduší po celé Velikonoce a výskytem „krvavého deště“. Méně nebezpečné pak byly prachové částice, které k nám doputovaly v červnu a zůstávaly ve vyšších vrstvách atmosféry, kde se podepisovaly na barvě oblohy a ranního slunce. Původ tentokrát neměly na Sahaře, ale v Kanadě, odkud se dálkovým transportem dostávaly částice z rozsáhlých požárů téměř nad celou Evropu.
Literatura: Furlow, B.: Climate change fuels deadly dust storms worldwide. The Lancet Respiratory Medicine, Volume 13, Issue 6, e32
Zdroje: BBC, Mongabay, NOAA, Copernicus, PragueMorning
